Zahrádková ontogeneze
Přepouštěn ohříváčkem
ze zimy rovnou do léta
kanu a povívám
jako kadeřavé pyly
a v zahradních restaurantech
potkávám pohádkové čtvrtipravdy
pivních ještěrů, co už se v pěně smyli nebo
už zapomněli, kdo ví…jen hledí.
A ty pokukuješ
jak poletují v korunách kaštanů,
jištěni za ramínko,
houpají se v černém krajkoví
plejbekoví ptáci a malé smilné víly,
hladí si ňadra,
/proč ne, vždyť jsou v práci/
a po aktu se tiše slétají
mezi žluto-červeně natřené stoly,
/nehýbej se, teď jsi krásně vratká…/
Stmívá se a pajdaví metají kotrmelce
a líně pozametávají…
Erudovaný
a neposlušný odkrojek globálního démona
ctí svůj řád, kolem je kouř,
svíčková už tři dny mírně povařená,
trochu smrad a trochu podmíra
a tak kromě varného práva
a orosených sudů není tu nic, jen náhodně
plánovaná, leč malebná a jurodivá
spoušť…Evropan váhá…
Kdož nevejdeš, zkameníš!
|