Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jaro a zpátky
Autor: kilgoretraut (Občasný) - publikováno 25.3.2007 (12:37:55)
Oči na opadanou zeď. Krev. Cákanec. Na zdi. Ne. To není krev, to je víno, čpí a oni se válejí kolem jako střepy lahve. Dobrý ročník. Oni jsou opilí vínem ze sluncem zalitých vinic, sluncem vinic, ale ty vinice, to jsou místa vmáčknutá do globu, to je vůbec nezajímá, jen leží na trávě, oddechují, přivírají oči a mlčí. Oči na celý dvůr. Oči na trávu, svěží zelenou bující svěží bující zelenou, vyšlapané cestičky, sluneční zvratky na listech trávy, žlutá ze zelené, zelená do žluté. Seschlost. Hudba z pokojů, hudba z kapes a jásavé pokřikování a hekání staříka o berlích, mluvíme na něj, neodpovídá, leda tak sám sobě, dovnitř, do kanálků, ale to my nevidíme, zase to slunce, pablesk vržený otevíraným oknem, slepota, taková zákeřnost jarního slunce, a vidíme, jak stařík jde za svou zimou života, na opačnou stranu, než my, plácneme rukou a on taky, pokud nás vidí, je snad cesta zpátky vítězstvím? Je cesta sklerotika cestou ke spáse? Cesta, při níž se navracíme do svého dětství, kdy se kosti smršťují až to praská a ruší odpolední siestu tří mladých lidí u zídky a rozstříknutého vína? Kdy je mozek jak měkká hruška, hostina pro vosy? Kdy plave jak v děložním vakuu? Návraty z jar do zim, z podzimů do lét, z lét do smrti? Ano, je to strašné, ale tak se to někdy děje, že i mrak přiletí, a je to pak jak sněhová bouře v létě a stařík se rozesměje, když na něho padá zmražená voda, přílétá boží hlas a ten ho zve dál, do klína zemřelé matky, z jejíhož těla zbyl jen rozvátý prach v atmosféře vdechovaný žijícími, nebo kostra zahrabaná pod kamenem a uvadlými květy, na kterých teď schnou žaludeční šťávy, on je poprvé v životě šťastný, oči mu svítí jako dítěti, celé by to dojalo i cynika, ta vůle zemřít, to vítání smrti, ta krása usmívajícího se těla, které leží a na jeho hlavě roztříštěný květináč, hlína a zelené tlusté chlupaté stonky rostliny, nechtějte vědět, kdo to udělal, že shodil z parapetu a zabil, nebo nezabil? Byla to šťastná náhoda, že člověk zemřel náhle a ve stavu blaha? Není to snad každého sen, zemřít šťastný? Oni: na trávníku, slyšeli jen měkké žuchnutí a slabý zvuk rozbité keramiky, podívali se na sebe, na vločky padající z oblohy, na duch slunce prosvítající přes krystalky, a bylo jim božsky, záře hřála a sníh chladil, bylo to jako když gurmán pojídá pocukrovanou povidlovou buchtu a přikusuje k tomu salám, tak blaze jim bylo. Taková idyla to byla a mně bylo do breku a do smíchu zároveň. Ta příjemná bolest někde za duší. Zná snad každý ten pocit, kdy chceme jednou svou bytostí umřít a tou druhou nekonečně žít? Pokud to neznáte, tak já vám to nepovím, protože bych vás nudil. Musí vám stačit krása dnešního odpoledne, zpěv navrácených jiřiček, ticho rozpáraných holubů, přejetých koček, zarůstajících do asfaltu, nesmrtelný úsměv staříka, vyděšený pohled mladé ženy z okna, potichou rozjařenost trojice s jointem, uhasínající sněžení, odumírání studeného větru, měkký šlapot koček po střechách, popadané tašky, spuštěné alarmy drahých aut, nadávky nepřejetých chodců, hárání psů, rozviklanost stoliček na balkónech, pach starých kostí v zaprášených bytech, zvětralé pivo v temnotách zakouřených hospod, svůdnost boků, radosti z utajených nevěr, zamklost paniček v květovaných šatech pokuřujících cigaretky na bílých plastových židlích, údivy školáků nad vrtochy přírody, pohledy na vypasené funící muže v šatech nasáklých cizím dechem, obchodníci v kamenných obchodech se vším kromě odpustků, kosmetičky s krátkými sestřihy kvůli orálnímu sexu, zamindrákovaní neštoviční puberťáci čekající na tu pravou na smradlavých diskotékách, rozpustilost předškolních dětí, na které se dívají ředitelé škol a myslí jen na to, jak je odpanit, znuděné ženy s nadmutými břichy a s širokými kočárky, s nákupy od řezníka. A to stačí. Všichni tito lidé zemřou a další se narodí, jako že vše je otázkou řetězu, jako že v smrti se najde život: jako v mrtvole pluky larev, jak už bylo řečeno, a že žít pro smrt a zemřít pro život je krásná, ale hloupá věc zároveň.


Poznámky k tomuto příspěvku
Natasha_ (Občasný) - 25.3.2007 > Je to naprosto nečitelné. Součástí autorovy práce je i to, aby zajistil, že čtenář se nebude v textu topit; tady chybí logika, úprava.
I odhlédnu-li od úpravy, je to navršení slov, extatické opájení se psaním - ale bez zjevného zájmu o konečnou smysluplnost napsaného.
Proč je text v kategorii fejetony, to je mi také záhadou.
Body: 1
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 25.3.2007 > čistá
Body: 1
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 25.3.2007 > tak takhle nějak si představuju, když autor píše pod vlivem... v podstatě čehokoli :))
<reagovat 
 kilgoretraut (Občasný) - 26.3.2007 > Quotidiana> Ten text byl psán pod "vlivem" hudby: Pustil jsem si muziku a začal psát...
<reagovat 
Natasha_ (Občasný) - 27.3.2007 > ad Tvůj post do mé pošty: OK, jsi přesvědčen o svých kvalitách, nemáme se dál o čem bavit. Jen jsi to možná mohl napsat sem. Bylo by to třeba poučné i pro jiné.
<reagovat 
 kilgoretraut (Občasný) - 27.3.2007 > Natasha_> Ok, nevím, proč z mého dopisu vyciťuješ, že "jsem přesvědčen o svých kvalitách"? Je to můj názor na psaní a vztahu autora ke čtenářům, nic víc, o kvalitě mých textů tam nepadla ANI ZMÍNKA! Proč to překrucuješ? Já jen vyjádřil nesouhlas k tvému "součástí autorovy práce je i to, aby zajistil (to podtrhuji), že čtenář se nebude v textu topit." Podle mého je to bullshit a tak jsem se i vyjádřil, to je celé. Nebo si pořád (povýšeně?) myslíš, že jsem rozhořčen, že se tento text nelíbí? Hahaha... bavíš mě. Pokud si myslíš, že by ten dopis měl být tady, v reakcích, tak ho tam prosím vlož jako reakci, já ho ztratil, je mi to jedno...
<reagovat 
 Natasha_ (Občasný) - 28.3.2007 > kilgoretraut> Napsal jsi toto: myslím si, že autor by neměl být závislý na čtenářích (a hezky jim všecinko naservírovat, aby to pěkně zpapinkali), ale právě naopak, že by měli čtenáři být závislí na autorovi.

Autor a čtenář jsou součinný organismus. Potřebují se navzájem. Uveřejňuješ text proto, že doufáš v jeho přijetí. A proto (pokud tedy nebudeme hovořit o experimentálních formách) je vhodné respektovat úzus logického členění textu, proto je třeba myslet nad jednotlivými větami, zda mají hlavu a patu.
Není to větší odvaz, pokud to rovnou sázíš do formuláře Totemu. Není to větší umění tím, že je to nabryndané bez ladu a skladu do jednoho bloku.

Je to ve výsledku reciproční: Ty kašleš na čtenáře. On kašle na Tebe.
<reagovat 
 kilgoretraut (Občasný) - 28.3.2007 > Natasha_> Obávám se, že to záleží na čtenáři. Setkal jsem se s názory (na tento text), které jsou diametrálně odlišné od toho tvého. Zkrátka si chci experimentovat - baví mě to a nehodlám se podřizovat čtenáři, kterému se třeba hocus pocus hnusí, to už je čistě jeho věc, to mě vůbec nezajímá. Je sice pravda, že autor a čtenář jsou součinným organismem, ale záleží na tom, v KTERÉ CHVÍLI jsou tito dva komunikanti oním "organismem". Jde o to, jestli čtenář nechce "papat", protože se mu to nějak (logicky) nezdá a odmítá to, nebo že to překousne a papá - nebojí se vstoupit do autorova (mého) univerza, teprve až se odváží vstoupit (a přistoupit na mojí hru), můžeme fungovat (jako čtenář a autor) jako organismus. Je ale nutno vědět, že když čtenář "přistoupí na mojí hru" neznamená nutně, že se mu to líbí. Tak to vidím já. Pokud se to někomu nelíbí, prosím, jen je chyba to nezevšeobecňovat, ano, Natasho? Je tolik názorů, kolik je čtenářů - ty jsi jen jeden z nich, tak si prosím nech ty své pravdy. Každý máme svou pravdu.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter