V záhybech drapérie se ukrývaly jemné odlesky světla
zvědavě sledovaly hrátky drobných kamínků na bosých nohou
zpola zabořených do hřejivého písku
Slzy štíhlých svic pomalu a tiše kanuly
na dřevěnou desku stolu
vytvářely roztodivné obrazce a zlehka se sbližovaly se svými předchůdkyněmi
Svým radostných pláčem rušily hluboké
temně modré ticho soumraku
a na jejich cestě je doprovázel
zvuk
jemně skřípavý - tajemný - jímavý - děsivý...
na čisté stránce pergamenu tančil elegantní husí brk
hrot zbrocen potem sépie
bez zastavení se roztáčel v bryskním tempu
neuvěřitelně lehce dokazoval svému okolí
že on je pánem situace
vytáhl z kouta všechny tanečnice
a každá více či méně zanechala svou stopu
Pak přišla půlnoc...
Zahráli tuš...
a báseň byla hotova |