|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Reportáž psaná na obrátce Autor: faust (Občasný) - publikováno 23.2.2002 (00:00:30)
|
| |
Reportáž psaná na obrátce.
Ne, já nemám rýmu. Zatím. Mohl bych, jdu z lovu ryb (1ks cejn velký, délka 26cm, nástraha - starý chleba, doba zdolávání 8 vteřin. ) a zima mi je, fouká tady dost nepříjemně. Stojím na konečné tramvaje č.26, tedy na obrátce, stanice Divoká Šárka, Praha 6. Předchozí spoj mi zrovna ujel, další jede teoreticky za dvacet minut.
Jsem na konci Prahy, tady to nejezdí každou chvilku, jako v centru, navíc je neděle a ještě k tomu večer. Nestěžuji si, tzv. příměstská doprava, konkrétně z Brandýsa nad Labem do hlavního města, jezdí o víkendu asi tak jednou za tři hodiny. Svých dvacet minut nějak vydržím. Lavičky tu odjakživa nejsou, dopravní podniky je rozesely na ostatní zastávky, na poslední už nezbylo. Kdo by se až sem, do kopce, tahal s lavičkou. Raději tedy postojím. Mohl bych sice použít k sezení svoji rybářskou stoličku, ale vypadalo by hloupě, kdyby někdo přišel a já ho nepustil sednout.
Svítící městské hodiny na vysokém sloupu krájejí pomalé minuty, čas se vleče, přibývá špinavá tma. Odkudsi se vynořil odrbaný houmeles, zaujal polohu ležícího střelce, přikryl se svým potrhaným kabátem a usnul mi u nohou. Ani nedal dobrou noc. Ještě deset minut. Chodím pořád dokola, kolem svého houmela. Vymýšlím veršované rozpočítávadlo pro bezdomovce. Luštím záhadné čmáranice na zdi stanice - zvané tagy, od samouměleckých graffiti. Zdraví se mezi sebou Guten Tag! Mají prý nějaký systém, jak vyčíst z tagu vše o autorovi, jméno i příjmení, adresu, telefon, barvu použitého spreje. Možná to není pravda.
Mám silné nutkání, lehnout uchem na kolej a zjistit, jestli už tramvaj jede. Ale v tomto letním dni bych riskoval omrzlinu ucha. Ještě pět minut. Třeba přijede konečně s vlečňákem. Vlečňák za tramvaj, v lůžkové úpravě, to je můj vynález! Jak by se nazýval? Na vodě se jmenuje spací loď houseboat, neboli botel. Když to má něco s rychlýma kolama, tak je to motel. Na kolejích - ne trotel je nepoužitelné slovo. Někdo, se vztahem k německé národnosti, by se mohl urazit, kdybych se jednoslovně zeptal, kdy jede nejbližší spací tramvaj.
Crrm, hvízd, skříp, skříp, už to jede! Zakopávám o svého houmelesa a odjíždím domů.
Z obrátky tramvaje č. 26 pro všechny, kteří neradi na něco čekají (a taky neradi houmelesáky).
Faust
|
|
|