|
|
|
Můžete se jim divit? Autor: romann (Občasný) - publikováno 22.2.2002 (11:29:15), v časopise 28.3.2002
|
| |
|
božské myšlení je víření archetypy, klikni na mou hmpg |
Představy o vědě a realita vědeckého života je něco zcela jiného. Povídat si o úžasných výkonech horolezců v Himalájích a skutečně tam vylézt je také velký rozdíl. To chápou všichni, ale kupodivu se to netýká duchovnosti, ta je dosud hájemstvím romantických představ. Shrneme-li duchovní i náboženské knihy, upoutá nás ohromné množství informací, jen je těžké si pro sebe vybrat něco použitelného.
Nakonec to bohužel dopadne skoro u všech stejně. Zmatek v hlavě zůstane a duchovnost se zúží na snahu konat dobré, nejíst maso a zabývat se pohodlnými myšlenkami na odchod ze světa dějů, již se nenarodit a mít navěky ode všeho pokoj. Někteří se realizují přepisováním klasické literatury do svých knih, jiní alespoň přednášejí.
Pokud se vyskytne špatná myšlenka nebo pocit, rychle ji zaplaší. Tak narůstá v nevědomí hromada potlačeného balastu, který dobrou vůli občas přemůže. Jejich zjemnělé duchovní ego si stále vymýšlí, co by se mu líbilo, i když je to nereálné. Chyby druhých vidět umí, ale ty vlastní? Frustrace z nenaplněných přání jim dělá trochu bolest. Proto trpí ale nakonec rádi, je to jakási oběť zlému a ne-duchovnímu okolí.
Duchovnost se spíše stává hobby pro seberealizaci a něčím, čím se dá vyniknout nad neznalé materialisty. Na stáří i toto utichá a již se téměř neliší od ostatních lidí. Poznat skutečného Boha či nirvánu se jim sice nepodařilo, ale prožili to v knihách, a alespoň nějakou naději přece jen mají.
Můžete se jim však divit? Jaký byl jejich přístup, takové mají výsledky. Boha nelze obelhat. Není tím senilním dědečkem na mráčku, který občas zahrozí, ale nikdy nám nic neudělá, protože nás přece tak miluje. To jen nehody a náhody nám kazí život, také ta hrozná politika.
Podvědomě jako by tušili, co by je čekalo, kdyby se jejich duchovní proces opravdu rozběhl. Vždyť je nakonec nikdo nekritizoval, mnozí jim přikyvovali. Kdyby opravdu byli vedeni dobrým guruem, nebo božskými silami channelingem, tak pohodlně by z toho nevyšli. Poznali by, že duchovnost je v první řadě odhalování toho, co úzkostlivě skrýváme v nitru duše. Udělalo by se jim z toho zle. Projevit skryté, tu nešťastnou 13. komnatu, prožít a vyčistit, tj. odmítnout nečistotu. Jenže takových Augiášových chlévů máme v sobě spoustu a čistit jeden po druhým zabere moc času a bolí to strašně.
Už by si nemohli dělat, co by chtěli. Měli by Učitele a ten vidí každou chybu, slepotu ducha. Poznávali by, že mnohé je zcela jiné, než si mysleli či chtěli. Již by si nemohli vymýšlet co se jim hodilo a věřit tomu. Kdepak poznat, že Bůh je daleko větší, vzdálenější a zcela Jiný než by chtěli… Bylo to i v bibli, ale nevěnovali tomu pozornost.
Myšlení ega nechce přijmout nekonečnou složitost Všeho. Zážitky Velikosti božského vědomí by byli zcela ohromeni, šokováni. Tam není žádný klid, oni pracují a rychle a na mnoha místech a v mnoha časech současně. To už není lidský svět, volali by s touhou po přízemním a nevědoucím. Nekonečnost, Věčnost a Dokonalost Boha je přece jen silná káva.
A Vševědoucnost? Kdo ji opravdu chce? Nechat si vytlačit z rozhodování své myšlení nevyzpytatelným nadvědomím, kdo o to stojí? Iluze jsou tak lákavé, brát svá přání jako realitu a i když se to trochu nedaří, přivře se oko. To Bůh nemůže. Proto bylo v dějinách mystiků tak málo.
|
|
|