damika (Občasný)

Pocitově mi připomněla jednu od Ginsberga:

"Cítím, jako bych byl na konci
slepé ulice a dál už to nešlo.
Uvědomuji si platnost
všech duchovních pravd,
a přece nejsem s to zbavit
pocitu spoutanosti
a vlastní ubohosti,
pomíjivosti všeho,
co jsem kdy viděl a udělal a řekl.
Jestli půjdu dál,
třeba se to spraví, ale teď
cítím beznaděj a jsem unavený."