Béžová létá ve městech,
kde se rodí víra v nekonečnost žití, visí
ze stropů synagóg, které nikdy neslyšely lidský
hlas, které nikdy nenavštívil plamen, které
se nemusely nikdy bát krve, visí
za pařátky myších ptáků, žehná psům
pod nimi, tiskne se sama
k sobě, naslouchá svému tlukotu,
bdí.
Oranžová je vidět za komíny parníků,
jež se ztrácejí za horizontem dnů,
je cítit zbarvenými prsty, které
se smilovaly a slétly smazat barvu,
která se vysmívá sluncím
nad sebou, je cítit,
jde vdechovat nosy
upírů, kteří sajou
motýlími sosáky z nočních květů,
je vědění, že slast dnů je v jejich
mlčení.
Khaki není uniforma vojáka
zavalená balvanem, není to snaha
o zachování míru,
není to střemhlavý útok
sokola, není to puč provedený potají,
není to touha
po nemoci, není to stesk
po životě
bez závor, není to skutek
bez záměru, není to žaloba
bez důkazů, není to co
je beze všech znaků,
je to kázeň rozumu, je to hlaveň
citu.
|