Hnědá je zaklíněnost ve větvích,
ta hlava mezi nimi, mlčením volající
o pomoc,
je hrob nad světem, požár ve sklenici uzavřené
boží rukou,
je věta řečená řekou
nonsensu, vyslovená, vypsaná,
nevyslyšená,
je závěs z ptačích
hrdel, protkaných řeřavci, prokmenovaná k
hlízám.
Fialová je směs všech zijtřených
ran, propadlá do bludiště
hlavy,
je hravost záměn kamenů
za závoje svlečených
hadů,
je milovanost mlází
v medovosti
hlenů,
je svlačnost setrvačností,
je úvaha o opaku,
je skleslost zmrzačeného
hada.
Růžová je zbabělost záměn, neodbytnost
polední, žvár,
je zrádnost věku, který spěchá
k vadnutí,
je zběsilost čísel vložených
do knih, zašifrovaných
v brázdách
moře,
je redukce ržání
na pouhé něco,
je pokus být čistý, oprostit se
od těla.
|