Kdysi tenhle čajník stál na polici v obchodě a netrpělivě čekal, až si ho někdo koupí...
...jsem přece takový krásně modrý a blyštím se jako naleštěné zrcadlo, tak honem honem, už se nemohu dočkat, až ve mně bude bublat voda na čaj nebo voňavé kafíčko...
Asi by tolik nespěchal, kdyby věděl, jak s ním budou zacházet. Té ušmudlané hospodyňce ani nestálo za to, aby ho aspoň jednou za čas pořádně umyla a vyleštila, natož aby dávala pozor na jeho choulostivý smalt. Buch sem buch tam, hned byl celý oprýskaný a bylo po parádě.
Chudák čajník, to si přece nezasloužil. Nakonec ho přešla chuť do života a dovolil rzi, aby mu prožrala díru do dna.
No, někdy ani čajník zklamané očekávání neunese...
|