|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Trnová koruna
Ta noc byla zvláštní.Tu noc se stalo něco nezkutečného.Něco mi dovolilo žít.Mnoho dní před tou nocí jsem si přála jít pryč.Někam odejít a už se nevrátit.Prožít něco báječného, poznat pravdu,svět ,život .A najednou to přišlo.Tu noc mi narostli křídla.Mohla sem létat,mohla jsem konečně pryč a tak jsem to udělala.Létala jsem nad městem,nad domy a pozorovala lidi.Z té výšky jsem vyděla jen důležité věci.Byla jsem v jiném světě než oni.Byla jsem spokojená,šťastná.Letěla jsem daleko od nich ,daleko od lží a přetvářky,od zla a smrti.A když jsem zpatřila jedno místo - tam sem zůstala a tam sem chtěla žít.Najednou sem neměla starosti.Byla jsem sama , nic sem nepotřebovala a nic sem nechtěla.Měla jsem tu nejlepší věc - měla jsem křídla.Každý den jsem za ně děkovala. Byly sněhově bílé, jemné a hladké.moc krásně voněli a vypadaly nádherně.Stále jsem na ně musela koukat ,nemohla sem od nich odtrhnout oči jak byly krásné.Připadala jsem si s nimy jako anděl.Byla jsem najednou čistá,všechno co jsem udělala mělo smysl a nad ničím jsem nemusela přemýšlet.Za svoje chyby jsem se nemusela nikomu omlouvat a všechno jsem jakoby prožívala poprvé.Byl to nádherný život bez lží.Existovala jen pravda.Všechno jsem chápala a měla jsem v hlavě mnoho myšlenek.Jen jsem je neměla komu říci,ale ti zlí lidé by je stejně nechtěly slyšet.Uvědomila jsem si,že teď žiju, že tohle jsem vždy chtěla,ale nikdo mi to nemohl dát.Prožívala jsem dokonalost, a byla jsem dokonalá i já.Všechny mé vlastnosti se stávaly nejlepšími.A moc jsem chtěla.chtěla jsem aby to mohly mít i jiní.Ale taky jsem se bála,že to nikdo nepochopí.Tohle mě ale nemuselo trápit - nikdo tu nebyl jen já.Přemýšlela jsem nad svými křídly a začínala jsem je milovat - za nic na světě bych je nedala , nic nebylo tak důležité jako křídla ,vždyť bez nich bych zase byla v tom světě jako před tím a tam už jsem nikdy nechtěla, nemohla jsem zpátky už bych tam nevydržela ani minutu, už nikdy tam nechci a nepudu.Byla jsem pevně rozhodnuta,že takto zemřu,sama a šťastná.Bylo to báječné přání a já jsem si myslela že do své smrti už nezažiju nic špatného.Vždyť jsem byla moc šťastná ,tak co by se mělo stát???
A pak přišly oni.Přišly lidé.koukaly na má křídla ,pozorovaly jak létám a jak sem šťastná a když jsem dolétla na zem a chtěla jsem je přivítat a ukázat jim život ,oni mě chytli a odvedly pryč.Cesta byla dlouhá a já jsem se moc bála,seděla jsem schoulená a hladila svá křídla.Nevěděla jsem co mi chtějí udělat , a cítila jsem že slábnu.Když jseme dorazily na místo nic jsem necítila.Věděla jsem jen že je tam teplo - vzduch se nehýbal a slunce pálilo.chtěla jsem otevřít oči,ale nic jsem neviděla.A najednou sem ucítila velkou ránu - zlámaly mi křídla a má krev je zbarvovala do ruda.to andělské peří vypadalo jako z pekla.Ztrhaly ze mě šaty a odvlekli mě o kus dál.Slyšela jsem jejich smích - smáli ,že mi tečou slzy z očí.A pak jsem cítila jen bolest.Cítila jsem jak mě přibíjejí na nějakou věc.cítila jsem jak mi teče krev z dlaní a pak mi něco zabodli do nohou.Oni mě ukřížovaly.Najednou jsem otevřela oči a vyděla jsem překrásnou ,ale opuštěnou pláž,moře vonělo a slunce zapadalo.A já jsem byla na kříži.Na hlavu mi daly trnovou korunu.Označily mě jako mučedníka.Byla jsem ukřižovaná a nevěděla za co.Věděla jsem že nyní zemřu,a nic jsem s tím nemohla udělat.Každou hodinu se trny z koruny zabodávaly hlouběji a proudy krve mi tekly po těle.Žádala jsem o vysvobození ,o odpuštění,ale nikdo mě neslyšel byla jsem sama.A náhle jsem uviděla světlo a uslyšela neznámí hlas.Mluvil ke mě bůh? nebo nějaký člověk? nevím,ale dostala jsem na vybranou - mohla jsem se vrátit k té noci a rozhodnout se co vlastně chci.
A tak jsem zavřela oči a když jsem se ráno vzbudila odlétla jsem pryč ,daleko od lidí.
|
|
|
