Levotočivost
za prolez Tvými pachy kůže,
v oblinách,
za průbod Tvými branami a
hradbami,
v ohanbí,
za proskočení Tvými ústy,
v zahradách,
za cimbuřím.
Pravotočivost,
za Tvými dechy růže,
v rosinách,
za Tvou noční kočkovinou, převrácenou
rakovinou, kdy se buňky ztrácejí,
aby nic nebylo, ani kousek kůže,
za Tvými zády,
které studí, když po nich přejíždím
okostím, které
zebou, když se radost prochází
po Tvých hrbolcích.
Středotočivost,
za Tvou postavou, která se vykresluje
a ztrácí
svou krásu, ale není to krása orchidejí,
je to krása kapek loje, roztaveného mým
jazykem,
za Tvým citem, který rozhasíná
po šerech
a svítá do ulit, které lezou bez
jazyků,
za Tvým pohybem, je to praslavnost pestrostí,
zádumčivost pomalosti,
rovina radostí,
jsi jen
sen.