Hladině se
nic nezavděčí,
i kámen, co jsme hodili budil dojem
spánku,
i když se probudil,
když padal ke
dnu,
zajímá mě, co se stane,
když spící kámen, na hranici mezi světy,
na závěsu vzduchu, vodní masy a bahnitého
dna,
když se hozený probudí teprve tehdy,
když už ví,
že se nemůže vrátit, má to spočítané
od boha, od té ruky, co hodila
tu zátěž, malé velké
nic,
ten atribut svatosti, změnu skupenství, kdy
nic,
co bylo před tím kamenem, není už
tím kamenem,
je vodou a kamenem, je duetem,
jenž tančí a ve vírech klesá k vytouženému
a zavrhovanému
dnu,
dnu, které
dnu, které se
dnu, které se bojí průbojů zvenčí,
...................tmy.