|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Óm, choulím se v záchvěvu zel, které prýští ven ze zvadlých květů, padám, toužím po tom pádu, bojím se té touhy, té slabosti, vůle zemřít.
Óm, zůstávám sám se sebou, tak jsem tyč vražená do betonu, hraji si s hlínou, sochám netvar zapuštěný kořeny do ze mě.
Óm, setkávám se se svým stínem, s mou odvrácenou stranou Jupitera, můj stín, to je stráž beze zbraní, bez potřeb jíst, spát, pít.
Óm, jaká je světlota trní? (Plus mínus Ježíš Kristus) jaký je Jihád, jaká je Výprava? (Plus mínus Mohammed a Filip sličný) jaké je udolání proudy moří? (Plus mínus Atlantida) jaká je smrt?
Óm, hluchost mých nozder, přimáčknutá ke klíčkové díře, slepota mých řitních otvorů, přilepená mrazem ke špičce jazyka, rozevlátost mých ušních mazů, přižehlená ke snopu vlasu.
|
|
|