|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Hrůzností plnou dlaň mám, plnou mozkovnu mám, plnou strašlivých činů, které se měli vykonat, ale zůstali v depu v padoku, protože samy neměly nohy, činů, které krabatěly do zim, které se blížily s každými nápory věder veder, znovu, znovu, každý prohnilý rok, znovu znovu, pořád do kruhu, znovu znovu, každé promarnělé čekání, znovu znovu, pořád prostorovost návratů, znovu, znovu činů, které měly vyletět jako naváděné rakety do jiných, které se měly stát bouří v podzemí, nad našimi háravými hříchy, které měly dvakrát tolik zla, třikrát tolik spás, čtyřikrát tolik tajů, tolik činů, nestačím je spočítat, vidím je zpustlé v krajinách zamrzlých hladin řek, kde se proud rozdvojil: ležící křehká socha plná uvízlých větví a tekoucí had nekonečnosti s dechem tonoucích ryb, tolik činů, vidím je v místech s láskami ke dnům, k jistotám kroužících sluncí, znovu, znovu k prahnutí na zápražích, kdy paprsky kreslí do dřev praskliny, znovu, k přeležené noze, znovu, znovu k rozesmátému sklu, znovu, znovu ke stékajícímu vosku a křepčícímu plameni, znovu, k rozeštvanosti skrytých záměrů, které duní ve větrech, které smílají uvízlé myšlenky, které se právě narodily a křičí po životě, znovu, znovu k nalezení skvostu v namražených oknech, znovu, znovu, k laskavosti padajících hvězd letadel, znovu k zamilování do slov, do jejich prázdných důlků, které se znovu vysmívají žahavostem řízených raket, znovu, znovu k mučení, znovu, znovu ke snění ptačích hnízd, činů vosích rojů, které měly zůstat nevypuštěny, nevystrašeny, nevyzvány, znovu, znovu k bdění.
|
|
|