"Copak tu děláš?" zeptal se někdo peřinky, která ani nedýchala. Peřina se pomaloučku nadzvihla a řekla: "Já se tu bojím." "Čeho, Strašpytýlku?" Peřinka se odhrnula ještě trošku a Strašpytýlek špitl: "Tmy. A noci. "Proč, Strašpytýlku? Co je na ní tak hrozného?" "Je černá." "A krému na boty se taky bojíš?" "Ne." "Vždť je taky černý. Jako já. Jeho se nebojíš, a mne ano." "To já nevím, jestli se tě bojím. Ještě jsem tě ani neviděl." "Ale viděl. Já jsem přece Noc."
...
"Ještě se mě bojíš?" "Tebe ne. Ve tmě všeho."
/František Nepil/
V paroží mniši přešlapují z klepadel noci hřivnu tají hru nevyřčených slůvek zakouslou palisádou žeber vidět z dutých chlebů jablek půlek jak smutní usnou.
Jelena zastavíš i v ráji víš jak? píšťalkou z ebenových hůlek co ve studnách větru samy hrají láskám v máji.
****
|