Levým hákem
obšiju
tvou svébytnost.
Snad nemířím příliš nízko
pod pás.
Sejdeš
po kruhovém objezdu 
    a narušíš zdání.

Rozsypu       se
ve  sněhovém vání,
v                     autě
barvy krvinek       těch přitažlivějších 
        pro    kyslík.
Je odpočinkem
                   stání?
Čekáš
v                mžení
až rozpustím se

jak cukrle
zatracené
          v době tání,
polknu sekundu
   vlhkosti  
a naruším     zdání.