Ztracená svoboda

Svítá

a já cválám podél ohrady,

co mám dělat? Co dál,

když už mně nic nebaví.

Už jsem zase na konci,

co mi zbývá?

Zas se jen otočit,

když ohrada nejde přeskočit.

Stále se mi na mysl

otázky kladou:

Proč zrovna já

jsem se ocitl za ohradou?

Proč zrovna mě chytili,

do svých sítí lapili?

Chytili mě za slunce západu,

mě, jež jsem tolik miloval svobodu.

Miloval svobodu, miloval život,

krajinu pelyňkem posetou,

ranní rozbřesk nad tou trochou vod

jež někde problesknou.

Miloval jsem život

a teď tady stojím,

co si s ním počít opravdu nevím.

Potravy mám hojnost

a o vodě ani nemluvě,

avšak má divokost

schází mi stále.

Co je mi po tom,

že mám krmení, vodu, přístřeší,

když už mě na tomhle světě

vůbec nic netěší?

Jsem přece divoký hřebec,

silný vůdce stáda,

proč bych si asi měl

nechat někoho lést na záda?

Už se stmívá zase,

tiše stojím,

kde se mé stádo pase,

přemýšlím.

Celou noc nespím,

stále jen přemýšlím,

jaké teď asi jsou louky

kde jsem podnikal všechny toulky?

Už zase svítá

a já cválám podél ohrady,

co mám dělat? Co dál,

když už mě nic nebaví...