K ránu mi bylo zima
kolem duto
a nic
jenom to divně uřvaný mrtvo
- jako když zapiješ prášky a čekáš
na potom
z konvice civěla voda v nějaký další metamorfóze
nechtělo se mi
cítit
už nic
protože to bylo najednou dovolený
tak jednoznačně
nezpochybnitelně průzračný
jen vzduch mi šlapal po kůži
a venku rozmazaný lidi
- kabáty teplejší než cokoli
jinýho
kreslila jsem jim na okno červenej život
krví z prasklýho rtu a taky trochou popela
a nechtělo se mi
cítit
už víc
když ve dřezu kašlala poslední cigareta
ne
že tady se neumírá