Telefon
- Musíme končit, miláčku.
- Ty už mě nemáš rád, pejsku?
- Ale mám, to víš, že mám, kočičko.
- Proč teda chceš tak rychle končit? Mluvíme jen půl hodiny.
- Čeká na mě práce.
- Teď? Před půlnocí?
- Dobře víš, že dělám když je třeba – a navíc v noci je aspoň klid. Kdybych tu práci nevzal já, skočí po ní konkurence. A pejsek by co? Pejsek by neměl na dárky pro svou kočičku.
- Tak si se mnou ještě povídej! Řekni mi něco hezkýho!
- Jsem zrovna v terénu, zlato. Běž už spinkat, miláčku. Ráno ti zavolám.
- Ještě jsem chtěla říct něco důležitýho.
- Ano?
- Moc důležitýho pro mýho pejska.
- Vážně? Jsem jedno ucho.
- Moc tě miluju.
- To je hezký, kočičko.
- Pejsku?
- Copak?
- Ty jsi nějakej netrpělivej.
- Stojí mi tady práce.
- Chichi, chichi. Práce??! To bude něco jinýho…a já vím co. To máš za to, žes nepřišel.
A nejsi u nějaký jiný ženský, že ne?
- Kočičko! Běž už spát, jsi moc unavená a máš černý myšlenky.
- Tak mi řekni, že mě máš rád.
- Mám tě rád.
- A nejsi někde jinde než v práci?
- Ne, nejsem, ale jestli tu zakázku brzo neudělám, tak budu.
- A kde?
- Ani se neptej. …
- Ty se zlobíš, miláčku.
- Ne, kočičko, ale musím jít makat. Čas letí. Zavoláme si zase zejtra, jo?
- Tak jo, kocourku, moc tě miluju.
- Já tebe taky, ahoj.
- Kocourku…
TÚT, TÚT, TÚT…
- Ženská zatracená, ulevil si kasař, vypnul mobil a začal vrtat trezor.
/17.ledna 2007, 10:28 hodin/
|