Liška: „Weů, weů…Vráno, neviděla jsi Iga Ficoviče, toho co neláme liškám nad hřbety tyče?!!“
Vrána: „Kdepak, hlídám tu noc, než rozplyne se v tmách, jsem za ptáka co budí strach!“
Liška: „Igo je můj chlebodárce, kňour-rek, neztratí se v žádné lesní válce!
Vrána: „I ty liško hladová!Chtěla bys ptáka žrát schovaná za kňoura.“
Liška: „Co ty víš o ctnostech liščích???, v pírkách máš prach a zobák pyšníš!“
Vrána: „Kňour je bručoun, od lišky les vzplane, vrána vždy vzlétne, i když silný vítr vane!“
Kňour (vstupujíc rázně na scénu) : Uí, chrocht, co to vidím? Necháš mou lišku, vráno, než tě klem svým sklidím?!“
Vrána: Chra, chrá, divní žrouti, co o kostech slípek chtějí světem plouti? Jsem pták, jenž plyne nad krajinou.Sbírám mrtvé cara Ukrajinou.
Kňour ( háže po vráně kamení): Chró, jdi si tam, odkud matka tvá vyšla, do zimy Hádu, kde svítí ohněm ta má liška!“
Kňour: „Pojď, miláčku můj ryšavý, příště již nedávej na vrány…“
***
|