… Avšak jednoho dne Bůh rozmýšlel o tom, co vše již stačil vytvořit. Myslel na Adama a Evu, které ponechal svému osudu v ráji. Nestaral se o ně, vždyť porušili jeho příkaz – jedli zakázaná jablka! Pomyslel si, zda-li jim to pravidlo špatně nevysvětlil. Není on ten, který udělal něco špatně? Vykonal vše správně? Není jiný Bůh, který by byl lepší? Hospodin byl v rozpacích a tak se za nimi rozhodl vydat do ráje. I svěřil se jim se svou nejistou, oba dva ale mlčeli. Další den Adam a Eva začali uvažovat, zda-li je tento Bůh správný. „Možná existuje nějaký jiný, který si není nejistý sám sebou.“
Nakonec si Bůh řekl, že vše, co udělal, mělo důvod a bylo správné. I po návratu z ráje si však několikrát nahlas promýšlel své činy. „Udělal jsi dobře, Bože? Jsi bezchybný, Bože?“ Tolikrát se ptal sám sebe, až z toho byli překvapeni i Adam a Eva. Adam díky Božímu naříkání nemohl usnout, proto si jednou v noci zamumlal sám pro sebe: „Bože můj, buď už zticha,“. Bůh se lekl a opravdu utichl. Dále již nikdy nezpytoval své hříchy.
Uběhlo šest dní a den sedmý, hned po úsvitu, si Hospodin řekl, že by mohl udělat Adamovi a Evě radost. Zasadil do ráje novou jabloň, ze které si budou moci brát jablka vždy, když budou chtít a nebudou tím nic porušovat. Ve chvíli, kdy byl v ráji, k němu přišla Eva. „Teď mě neruš, mám práci, odejdi!“ poručil Bůh Evě. Eva se zamračeně ohlédla a odešla. Večer Hospodin přemýšlel o zrádné jabloni a o hadovi, díky kterému Eva tehdy zhřešila. Rozhodl se, že tvor, který nabádá jiné k nesprávným činům, by neměl žít. Našel tedy hada a chtěl ho zabít. Z činu ho však vyrušila myšlenka, že zapomněl vytvořit jezero, které hodlal umístit v ráji. Proto se rozhodl, že smrt hada nechá na později. Adam ale vše pozoroval z povzdálí. Jakmile Bůh zmizel, přiblížil se k hadovi a zabil ho sám.
Další den přišel Bůh za Adamem a řekl: „Pověz mi, jaká Eva je?“ Adam nevěděl, co odpovědět, tak mlčel. Později však o otázce začal přemýšlet a v hlavě se mu vyrojilo mnoho myšlenek. „Co kdyby zde byla nějaká jiná žena než Eva?“ Zavolal proto Hospodina a zeptal se ho, jak otázku myslel. „Už o tom nepřemýšlej a radši mi dojdi pro jablka, které Eva dnes natrhala.“ Adam tak hned učinil a když se Eva ptala, kam jablka zmizela, nevěděl, co má říci. Bůh mu poradil, aby trochu zalhal. „Jablka byla červivá, tak jsem je vyhodil.“
Brzy poté šel Adam poprosit Boha, zda-li by mu doopravdy nemohl vytvořit novou ženu. Bůh odmítl a řekl, že novou ženu vytvoří jedině sobě. Adam se urazil a cestou do ráje přemýšlel, jakou ženu by Hospodin mohl pro sebe vytvořit. Bůh Adama a Evu odpoledne navštívil a řekl, že jim závidí jejich obydlí, přestože on sám ráj vymyslel. „My bychom ale chtěli poznat, kde žiješ ty, Bože,“ pronesla Eva a Bůh se rozzuřil. „Vše má své meze,“ pronesl a dodal: „ale vy jste je již překročili. Za tuto chamtivost vás posílám na Zem, kde nic nebude tak snadné jako zde. Jako v ráji!“
A tak se Adam a Eva octili na Zemi. Plodili potomky a přemýšleli o svých činech. Jednoho dne se rozhodli, že by měli sepsat poselství pro další generace a sepsat je do bodů. Vzpomněli si Bohovo rozmýšlení, zda je on jediný Bůh. „Nebudeš uctívat jiné Bohy než jednoho – Hospodina.“ Také si vzpomněli, jak Bůh celé dny rozmlouval sám se sebou, až ho musel Adam okřiknout. „Nevezmeš jména Božího nadarmo.“ Měli na paměti, jak Bůh pracoval i sedmý den a byl k Evě neuctivý. „Pomni, abys den sváteční světil.“ „Cti otce svého i matku svou.“ Adam si pamatoval, jak chtěl Hospodin zabít hada. „Nezabiješ.“ Také moc dobře věděl, jak mu Bůh vnukl myšlenku na jinou ženu. „Nesesmilníš.“ Bůh mu poté přikázal krádež, takže musel Adam lhát. „Nepokradeš.“ „Nepromluvíš křivého svědectví.“ Hříchem bylo požádání o novou manželku. „Nepožádáš manželky bližního svého.“ Oba dva nikdy nezapomenou, jak chtěli navštívit Hospodinovo obydlí. „Nepožádáš statku bližního svého.“
Avšak další generace se těmito pravidly řídily jen zřídkakdy. Bůh to vše viděl a moc dobře si uvědomoval, že za vše může jen on sám. To jeho činy byly zárodkem ke všem hříchům. To on byl vzorem pro provinění. Nyní musí trpět tím, že vidí bytosti, které vytvořil, jak porušují to, co on sám porušil tehdy. Prach jsi a v prach se obrátíš.
|