|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
egil (Stálý,Redaktor) - 9.1.2007 > Jeskyně slov (ze sbírky Bolest)
Vladimír Holan
Ne beztrestně vstupuje jinoch se světlem do jeskyně slov… Odvážný, sotva tuší, kde se to octl… Mlád, i když trpící, neví, cože je bolest… Předčasně mistrovský, uprchne, aniž vkročil, a vymluví se na neplnoleté století…
Jeskyně slov!… Jen skutečný básník a na vlastní vrub v ní prošílí křídla a to, jak je navracet zemské tíži, a neublížit oné, která přitahuje zem…
Jeskyně slov! Jen skutečný básník se vrací z jejího mlčení, aby, už stár, nalezl plačící dítě, odložené světem na její práh…
| Doporučil
| | <reagovat |
|
|
|
|
utilita (Občasný) - 10.1.2007 > Připomíná mi to trochu Pavla Zajíčka: Noc temná, ulož do skály ;)
A ten poslední verš zase Hudertwassera, an pravil, že umění slouží ke komunikaci člověka s přírodou, člověka s Bohem, nikoli člověka s člověkem.
(obojí v pozitivní smyslu!)
Celkově mi to ale smysl nedává.
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|