Po obličeji k smrti zmučené mraky

v očích přes červánky nastává noc

Čas zastavil se v objektivu

a nezbývá mi než čekat

až z fotky jasné a upřímné

snad s několika sezónami u kolotočů

slunečnic zbude zažloutlý cár něčeho

co se člověk nebojí hodit do krbu

Na místo kde mi bude planout oheň

jenž umí smířit i mrtvé se zemí

Zatím tam jen v rohu

taje lítost