|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
článek, publikovaný v čísle 49/06 týdeníku Naše rodina
Německý spisovatel Patrick Suskind se dlouho rozmýšlel, zda prodat práva ke zfilmování své pozoruhodné knihy Parfém: Příběh vraha z roku 1985. Nakonec tak učinil – a snímek, který natočil Tom Tykwer s mezinárodním obsazením a využitím pražských exteriérů, mu rozhodně dělá čest.
Hlavním hrdinou Parfému je mladý muž, který vyrostl v nuzných podmínkách pařížského sirotčince 18. století, a od začátku se vyznačoval jednou nezvyklou vlastností: miloval vůně a pachy. Měl mimořádnou schopnost neomylně je rozeznávat a pracovat s nimi, a to z něj brzy učinilo spolupracovníka jednoho z nejznámějších pařížských výrobců voňavek. Výroba parfémů mu však brzy přestala stačit – toužil zachytit všechny vůně na světě. A napořád zachovat hlavně tu nejkrásnější: vůni ženského těla. To jej zavedlo do malého francouzského městečka, kde započal se svými zvláštními experimenty. Mladé ženy se tu začaly záhadně ztrácet, aby byly později nalezeny bez známek života…
Příběh voňavkářského učně, z nějž okolnosti učinily vraha, začíná jako sociálně laděný snímek o životě dítěte ze sirotčince, aby se pak po příchodu hlavního hrdiny (Ben Whishaw) k samolibému výrobci parfémů (Dustin Hofmann) změnil v mírně černou komedii. Přesun do horského městečka znamená přesun k detektivnímu ladění, kdy se občané města, zejména vážený šlechtic (Alan Rickmann), ochraňující svou mladičkou dceru, pokoušejí vypátrat nebezpečného vraha. V závěru však přichází ještě jeden obrat, naprosto nečekaný, který všechny dosavadní události zrelativizuje a vrhne nové světlo na to, kdo je černý, kdo bílý, kdo má pravdu a kdo ne.
Parfém: Příběh vraha rozhodně není snadno uchopitelným filmem. Téma je na první pohled morbidní, snad až lehce zvrhlé, ale nejednoznačný přístup k hrdinovi a obraty, které příběh provázejí, nabízejí mnohem více možností, než jen prosté odsouzení člověka, kterého jeho zvláštní záliba dovedla až do říše zločinu. Ve výsledném dojmu pomáhají režisérovi nejen přesně obsazení herci, ale také opravdu působivě nasnímaná temná zákoutí a křivolaké uličky měst.
|
|
|