|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
První část prvního příběhu rodinné ságy
Autor: Kitty 1 (Občasný) - publikováno 1.1.2007 (15:49:13)
|
|  |
|
Královská dvojčata
Prolog
…hrozilo jim oběma nebezpečí.Země se zmítala v bojích o území a vládu.Jen tyto dvě bytosti se mohli jednou stát vládkyněmi země.Vévoda de Begnac si byl jistý svým plánem. Jeho žena málem zemřela při porodu jeho potomka.Sama se o dvojčata – obě holčičky – starala jen chvíli.Narození potomků však stačilo k tomu,aby to vyvolalo sváry.Vévoda a panovník země jim odkázal trůn a nyní je poslal do bezpečí.Bylo mu líto,že je musí rozdělit.Každá z nich měla vyrůstat v jiné rodině.Na královský hrad se měli obě dvě vrátit až bude potřeba – až nadejde ten správný čas.
A tak byly Lenora Jade Bertholetová a její sestra Katriona Mairi Bertholetová rozděleny a umístěny do rodin,které se zavázali příslibem mlčenlivosti,aby mohli obě dívky za několik let splnit svoji povinnost vůči zemi.Přesto však dívky o sobě věděli…
O dvaadvacet let později
Kilcairn
…nebyla to ani hromada listí ani odpadky.Byla to dívka – mladá dívka.Jervis Euan MacInerney,vévoda z Camdenu užasle hleděl na zbité tělo hubené dívky,u které bylo na první pohled vidět,že je těhotná.Tohle tedy na své procházce nečekal.Na taková překvapení byl už přeci jenom trochu starý.Přesto se však ohnul a zjistil,zda-li ta dívka ještě vůbec dýchá.Žila.Avšak ani pohled do její tváře nebyl hezký.Modřina pod pravým okem,natržený ret a obočí se vůbec nehodilo k tak andělskému zjevení.Navíc byla strašně pořezaná na pravé ruce a levém stehnu. Kdo to jen mohl udělat.Její mírně vypouklé břicho bylo tuhé,když na něj položil ruku.V tu chvíli ho přepadla myšlenka,jestli to dítě uvnitř je vůbec živé.
Jervis dále neváhal a vzal děvče do náruče.Bylo mu sice už k šedesátce,ale pořád si uvědomoval,že má dost síly.Sotva udělal pár kroků k bráně,všimla si ho hradní posádka.Navíc si stihl všimnout,že právě přijel jeho syn.Po dlouhé době alespoň nějaká změna.Tak dlouho už Nialla neviděl.
To už se okolo něj však shlukly vojáci.Všichni hleděli na nehybné tělo v jeho náruči.
„Dejte poslat pro doktora“přikázal.
Potom odkráčel dovnitř.V prvním patře vešel do prvního hostinského pokoje a jemně
položil dívku na postel.Nestačil se ani narovnat a už na dveře klepal doktor.
„Vaše Milosti“uklonil se mu příchozí muž.
„Přeji si,aby jste se podíval na tuto dívku.Našel jsem ji kousek od brány v bezvědomí.Nevím kdo to je,ale její stav se mi ani trochu nezamlouvá“začal Jervis.
„Pokusím se pane“přikývl lékař.
„Nechám vás tu o samotě.Mám dojem,že přijel můj syn a ještě jsem neměl možnost se s ním přivítat.Až budete hotov,přijďte mi to oznámit.“
„Jak si přejete pane“přikývl lékař a vešel do místnosti.
Dole na nádvoří zatím Niall Sylvester MacInerney seskočil z koně a rozhlédl se kolem sebe.Za vlády jeho otce hrabství vzkvétalo.Lidé ve vesnici si nemohli svého pána vynachválit. To Nialla těšilo.Dnes ho však udivilo,že mu nejde otec naproti,tak jako vždycky.Měl dojem,že ho v dálce zahlédl,ale bylo okolo něj toliko vojáků,že si tím nebyl jistý.Navíc se zdálo,že drží něco,spíše někoho v náruči.To ho patrně zdrželo.Také něco slyšel od vojáků.Jeho otec prý našel nějakou dívku před branami do hradu.Nikdo však nevěděl,kdo ta
neznámá je a co tu vůbec dělá.Jeho zvědavost mu nedala dlouho stát.
Avšak na své cestě dovnitř potkal otce.Krev na jeho košili ho vylekala.
„Stalo se snad něco“zeptal se rychle místo pozdravu.
„Proč se ptáš“divil se Jervis.
„Máš krev na rukávu a vojáci si šuškají něco o neznámé dívce“začal Niall.
„Ani mě nepozdravíš“stěžoval si Jervis.
„Ach bože.Tak dobře.Jsem rád,že tě znovu vidím otče“pozdravil ho Niall neochotně „a teď už mi konečně řekneš co se tady děje.“
„Ty jsi ale netrpělivý“stěžoval si jeho otec dál.
„A po kom si myslíš,že to mám“zavrčel Niall.
„Po matce…“dělal si legraci Jervis,protože moc dobře věděl po kom má jeho syn své chování.Jeho matka lady Blanka byla velice mírná žena.Většinu jejích vlastností po ní zdědil její druhý syn Filip Patrik.Ale Niall byl celý otec.
„Ano matka,jak se má“zeptal se Niall.
„Právě v tuto dobu se nezdržuje doma.Má na práci důležité jednání s jednou ze svých přítelkyň“usmál se Jervis.
„Alespoň,že je v pořádku.Ale jestli mi teď neřekneš co se stalo,tak půjdu dovnitř a zjistím to sám“začal výhružně Niall.
„Tak dobrá“ustoupil nakonec Jervis „nemusíš mít starost,že by se stalo něco mě,i když trochu starostí bych uvítal.Před chvílí jsem našel před zadní bránou nějakou dívku.Ale musím ti povědět,že takhle zbitou dívku jsem ještě neviděl.A navíc těhotnou.“
„Ona je těhotná“divil se Niall.
„Ano.Sice to ještě není tak vidět,což bych odhadl tak na pátý až šestý měsíc,ale poznat se to dá,hlavně,když je ta dívka vychrtlá jak bezdomovec.“
„Kdo se o ni stará“zeptal se Niall.
„Je u ní doktor,až dokončí její ošetření,tak nám přijde říct,jak na tom je.“
„A co až se ta dívka probudí,co pak.“
„To nevím hochu.Ale nezdá se mi,že by utíkala od manžela.Tuhle dívku jsem v životě neviděl.A to jsem byl u dvora již nesčetněkrát“pokyvoval hlavou Jervis.
„Ale ona nemusela být u dvora“odporoval mu Niall.
„To je také pravda“přiznal Jervis,zatímco šli do pracovny.
„U dvora kolují divné informace“nadhodil téma Niall.
„O co jde“zeptal se Jervis.
„Zase začínají vyplouvat na povrch spory o královském dědici.Šeptá se,že měl král dvojčata, ale prý se to nikdy nedokázalo.Vždyť ani královna se málo ukazuje mezi dvořany a král se k tomu odmítá vyjádřit.“
„Takovéto zprávy už se jednou objevili“přikývl Jervis.
„Zajímalo by mě,kolik je na tom pravdy.“
„To bych také rád věděl,synu“povzdechl jeho otec.
„Ale mám takové tušení,že se svět stejně jednoho dne dozví pravdu.Pak už nebudou žádné spekulace o dědici.“
„To ano,ale jak dlouho to ještě potrvá.Všechny ty spory o zemi jsou zcela nesmyslné a král už je starý na to,aby je řešil.Sice jich většinu ještě zvládá,ale za několik let už ani na ty nebude stačit“povzdechl si Jervis.
„Za několik let se může stát spousta věcí“zamračil se Niall.
„To může“přikývl jeho otec.
„Filip nepřijede“zeptal se Niall.
„Myslím,že ne.Má teď dost svých starostí.Je mu sice teprve šestadvacet,ale svoji povinnost
bere zodpovědně.Je rok ženatý a jeho panství se má dobře.“
„Jsem rád,že mu to tak jde“přikývl Niall.
„Víš,ty by jsi se měl také už oženit“začal jeho otec.
„A jsme zase u toho“povzdechl si Niall.
„Nialli,vždyť víš,že jednoho dne zdědíš všechno tohle“řekl jeho otec a rozmáchl se rukou kolem sebe „měl by sis najít vhodnou manželku a zajistit svému jménu dědice.“
„Já neříkám,že se neožením,jenom jsem ještě nenašel tu pravou.“
„I to jednou možná přijde“začal Jervis „ale někdy můžeš založit vztah i na přátelství a důvěře.“
„Já vím.Ale to je ještě brzy“povzdechl si Niall.
„Jak brzy.Nialli bude ti už třicet,máš nejvyšší čas“kroutil hlavou Jervis.Synova neústupnost ho jednou přivede do hrobu.
„Dočkáš se tati,dočkáš se“zamumlal Niall.
Do jejich hovoru se ozvalo rázné zaklepání.U dveří stál doktor se svojí brašnou a čekal až ho přijmou.To co jim bude muset sdělit není nic dobrého,ale také nic tak hrozného.
„Pojďte dál,už tu na vás netrpělivě čekáme“pozval ho dovnitř Jervis.
Doktor se s vydechnutím posadil do křesla,brašnu položil vedle a upřeně se podíval na pána domu.To co mu sdělí se mu možná nebude líbit.
„Jak je na tom“zeptal se se zájmem Jervis.
„Vzhledem ke svým zraněním je na tom docela dobře.Nejhorší rány na stehnech bylo potřeba sešít,ale jinak to není nic co by mohlo ohrozit její zdravotní stav,pokud teď zůstane v klidu“odpověděl doktor.
„A to dítě.“
„To nemohu posoudit.Patrně ho ta dívka donosí,ale můžu předpokládat i to,že o ně během příštích několika dní přijde.Je to tak půl na půl.Ještě k tomu,byla silně podchlazená,když jste ji přinesl.To také může ohrozit stav dítěte.Navíc má břicho celé ztuhlé.Doufám,že se brzy probudí a řekne nám něco víc.Když je v bezvědomí,tak bolesti necítí.Měl by u ní někdo být. Kdyby začala krvácet je to zlé znamení.Pak by byl ohrožen i její život“přiznal doktor.
„Takže jsme se toho o jejím zdravotním stavu moc nedozvěděli.“
„Je mi líto.Až na to,že je na první pohled vidět,že byla týrána nedokáži více říci o jejím stavu.Teď je hlavní,aby se co nejdříve probudila a dokázala nám říci co se vlastně stalo.Kdo to je,jestli má manžela nebo rodinu.Já bych její spolupráci velice uvítal.“
„To mi také,to mi také“povzdechl si zklamaně Jervis.
„Mohu něco říci pane“zeptal se doktor.
„Ale jistě“přikývl Jervis.
„Podle mě je to děvče na útěku.A jestli ji někdo hledá,tak se to brzy dozvíme.Mám z toho takový divný pocit“přiznal se doktor.
„Možná máte pravdu.Ale soudě podle jejích zranění,bych řekl,že utíká právem.Možná to však není útěk od manžela nebo od rodiny.Třeba byla něčí zajatkyní a podařilo se jí utéct“
vložil se do hovoru Niall.
„Jak si na to přišel“zeptal se jeho otec.
„Proč by manželka utekla od svého manžela.A i kdyby,tak by nebyla tak zřízená.Tohle mohl udělat jedině někdo,kdo něco po někom chce.Jestli se jí opravdu podařilo utéct ze zajetí,pak ji ten muž nebo skupina budou hledat.Třeba ví něco,co nesmí vyjít na povrch.Nějaké tajemství.“
„I to je možné.V tom případě na ni musíme dát pozor.Ta dívka nesmí nabýt dojmu,že je tu držena proti své vůli“pokyvoval hlavou Jervis.
„Přijdu se na ni podívat zítra.Bude potřeba vyměnit obvazy a zkontrolovat stehy.Ale stejně by měla být pod neustálým dohledem.Raději“povzdechl si doktor a zvedl se „a tohle se pokuste do ní dostat.Je to posilňující čaj.“
„Pokusíme se“přikývl Jervis „a děkuji,že jste tak rychle přišel.“
„Potěšení bylo na mé straně.Už tak dlouho jsem neměl tak hezkou pacientku.Tak tedy
nashledanou Vaše Výsosti“rozloučil se doktor.
Po jeho odchodu si Jervis znovu sedl a podíval se na svého syna.
„Co budeš dělat“zeptal se Niall svého otce.
„To ještě nevím.Musíme počkat až se ta dívka probere.Snad nám bude schopna říct odkud je a proč je v takovém stavu.Do té doby máme svázané ruce“odpověděl Jervis.
„Ale stejně bychom si měli dávat pozor.Co když ji opravdu hledají.“
„To je pravda.Avšak nesmíme probudit podezření,že se něco děje.“
„Souhlasím“pokyvoval hlavou Niall.
„Zařídím to a ty se běž ubytovat.Je to už velice dlouho co jsi naposledy přijel domů.Matka tě ráda uvidí.A já jsem také rád,že jsi doma.“
„Taky jsem rád,že jsem doma.Po dlouhé době je to velice příjemná změna.“
Niall se zvedl a vyšel z otcovy pracovny.Původně se však vydal do svého pokoje,ale uprostřed chodby jakoby ho zastavily neviditelné síly.Něco ho táhlo do hostinského pokoje, kde ležela neznámá dívka.Někudy do haly vnikl vítr rozhýbal jemné závěsy na zdi.Niall zamrkal.Co se to jenom děje.Proti své vůli vykročil k oněm dveřím za kterými spala ona.Vzal lehce za kliku a otevřel dveře.Potichu vešel dovnitř a zase za sebou zavřel.Pohlédl na postel a otevřel ústa v němém úžasu.Takhle pěkné stvoření snad ještě neviděl.I přes její velice zanedbaný zevnějšek,byla tou nejkrásnější dívkou,kterou kdy viděl.Malý srdcovitý obličejík obklopovala záplava černých vlasů.Mistrně vykroužené obočí se klenulo nad víčky s hustými tmavými řasami.Nosík měla tak jemný a rty tak plné.Zbytek těla zakrývaly zbytky z kdysi sametových šatů a byly vyhrnuty až do půli stehen.Levou nohu jí téměř celou zakrýval obvaz a stejně tak to bylo i s pravou rukou.O vážnosti jejího stavu vypovídaly něco i modřiny na jemných lícních kostech a natržený koutek rtů a jedno obočí.
Niall přistoupil blíž a zadíval se na ni.Přesněji řečeno na její břicho a hruď.Ta se zvedala v rytmu jejího klidného dechu.Pak si všiml drobného pohybu na jejím těle.Mimoděk vztáhl k jejímu vystouplému břichu ruku,ale včas se zastavil.Věděl,že mu toto právo nenáleží.Přesto však by to rád udělal.Přesvědčit se,že to dítě uvnitř ní žije a je v pořádku.Pohlédl na stolek vedle postele a uviděl tam malý sáček s nějakou směsí bylin.To bude zřejmě ten čaj.Znovu zabloudil pohledem k její krásné tváři.Těsně nad její obličej sklonil svoji hlavu a pozorně ji sledoval,jakoby doufal,že se probere a řekne mu vše co ví.Její dech nějak zvláštně voněl. Sladce.
Niall se už déle neudržel a jemně ji pohladil hřbetem ruky po tváři.Ani se nepohnula.Jen dál klidně spala.Jakým nebezpečím asi prošla,než přistála tady na Kilcairnu.Jaká je její minulost a její příběh.Proč a z jakých důvodů je v takovémto stavu.Niall se narovnal a sáhl pro pohár s vodou.Jemně dívku podepřel a přiložil jí okraj poháru ke rtům.Mírným tlakem jí pootevřel rty a pokusil se do ní dostat alespoň pár kapek.Voda tekla všude jen ne do jejích úst. Niall to vzdal.Ta dívka se nenapije do té doby než-li se vzbudí.Tím pádem má dost času na to, aby se šel vybalit a trochu si odpočinul než se sem vrátí.
S povzdechem ji Niall znovu uložil do polštářů a zvedl se.Odložil pohár na stolek vedle postele s potichu vyšel z pokoje.Lehkým krokem přešel chodbu a vstoupil do pokoje.Jeho pokoj vypadal stále stejně,pomyslel si.Když odtud před několika měsíci odjížděl měl na posteli modrý potah a dnes,když se vrátil ještě stále tam je.Ale bylo fajn,že se o jeho pokoj někdo za tu dobu staral.Ještě se musí jít podívat na své psy a lovecký ptáky.Tak dlouho je neviděl.Možná by si mohl vyjet na lov a trochu svým miláčkům protáhnout křídla.Také mu chvilka samoty neuškodí.Nechal si nanosit vodu na koupel a nakonec blaženě povzdechl když nakonec ležel v plné vaně ze které se kouřilo a měl opřenou hlavu o složený ručník na hraně vany.Zavřel oči a chvíli v klidu ležel a nechal okolo sebe proudit teplou vodu.Těšil se na setkání se svojí matkou.Byla to pořád krásná žena a na jeho otci bylo stále vidět,jak hluboce ji miluje.Jsou spolu již třicet pět let a ještě stále se hluboce milují.Niall doufal,že jednoho dne také takovou lásku najde.Že najde ženu,kterou by miloval,ženu,která by milovala jeho a byla mu oddanou manželkou.Takovou ženu se kterou by vytvořil rodinu a v klidu zestárl.Ale
věděl,že takých žen moc není.Věděl,že každá žena má své potřeby a potřebuje pozornost,ale
jeho manželka by mu musela být věrná,stejně jako on jí.
Tok jeho myšlenek zastavila až chladnoucí voda.Vyskočil z vany a otřel se ručníkem. Rychle si oblékl kožené kalhoty a čistou košili a posadil se do křesla u krbu.Pohodlně se do něj zabořil a natáhl nohy před sebe.Poslouchal ticho pokoje a přemýšlel o té neznámé dívce. Měl takový pocit,že už ji někde viděl.Ale jestli ji během několika měsíců viděl,co by pak dělala tady.Přesto se však toho pocitu nemohla zbavit.Ale stejně,pomyslel si,kdyby takovouhle krásku potkal u dvora,určitě by si jí všiml a pamatoval se na ni.Tohle musela být jedině shodná podoba.
Z hlubokého zadumání ho vytrhlo až zapraskání obrovského polena v krbu.Překvapeně zamrkal a zvedl se.Pomalým krokem vyšel z pokoje.Kroky ho však znovu zavedly do pokoje oné dívky.Ještě stále klidně ležela.A znovu,jakoby ho k ní přitahovaly neviditelné ruce.
Znovu se pokusil do ní dostat nějakou tekutinu,ale nepočítal s tím,že ta dívka z něj dostane téměř panický strach,hned jakmile se probudí.I to,že by se tak brzy probudila,nečekal.
A tak,když najednou vyjekla hrůzou a vyskočila z postele,ani nepostřehl,že je vzhůru.Než se stačil vzpamatovat,tak se krčila v rohu a vyděšeně ho pozorovala.Nezmohl se na nic víc,než-li na ohromený pohled do jejích zářivých zelených očí.Zároveň nejkrásnějších a zároveň nejvyděšenějších očí,jaké kdy viděl.
Niall si ji pozorně prohlížel.Teď když otevřela oči,mu připadala ještě známější.Tuhle tvář už určitě někde viděl,ale kde.Pomalu vstal z okraje postele a udělal k ní jeden krok,když uslyšel její slabý hlas.
„Nic nevím“zašeptala zoufale.
Niall se zarazil.Zkoumavě si ji prohlížel a přemýšlel,co by měla vědět a proč by to měl být zrovna on,kdo se jí na to zeptá.Patrně se jí doopravdy podařilo utéct ze zajetí a to zřejmě z velice tvrdého,soudě podle jejího vzhledu.To o čem tady mluvila,bylo zřejmě to co se z ní snažil získat i ten druhý,kterému utekla,pokud to tedy byl muž.
Nepokoušel se k ní přiblížit.Místo toho zůstal stát,jenom podřepl.Teď měl hlavu na úrovní její.Zřejmě bude těžké s ní promluvit,pomyslel si.
„Ššš…nic po tobě nechci“začal potichu.
„Nic nevím“ozval se její hlas a ona dál zarytě hleděla do země.
Niall učinil ještě několik pokusů,aby s ní promluvil,ale vždy se dočkal odpovědi,že nic neví.Nic jiného,než-li tato slova se mu z ní nepodařilo dostat.Nakonec rezignovaně zavrtěl hlavou a postavil se.Možná mu dokáže poradit matka.Je to přeci jenom žena.Teď zřejmě nejlépe udělá,když odejde a nechá ji v klidu.Vrátit se může kdykoliv.
Naposledy se na ni podíval a vyšel z pokoje.Namířil si to rovnou za otcem,kterého našel na nádvoří.Právě horlivě diskutoval se svým podkoním o chovu.Niall věděl,že jsou koně otcovou slabostí.Však měl nejlepší koně v okolí.Právě teď něco naznačoval rukama a divoce při tom hovořil.Niall se usmál.Prostě je to jeho otec.
„Otče“upozornil na sebe.
„Nialli,už jsi si odpočinul“usmál se na něj jeho otec.
„Ano a také jsem se byl podívat na tu dívku.Už je vzhůru“
„Cos to říkal“zeptal se jeho otec ještě jednou.
„Že je ta dívka již vzhůru“
„A řekla něco“zajímal se Jervis.
„Stále dokola opakuje že nic neví.Nemám tušení o čem mluví,ale nic jiného neřekla. Probudila se tak rychle,že jsem se nestačil ani rozkoukat a už se krčila v rohu u zdi.Bojí se.“
„Proč jsi ji tam nechal samotnou“zeptal se Jervis a sundal si rukavice.
„Bylo to nejlepší.Měla strach ze mě.Myslím,že dobře uděláme,když počkáme na matku.Ta snad bude vědět co s ní dělat.Možná ji dokonce bude znát“přiznal Niall.
„Hmm…máš pravdu“pokyvoval souhlasně hlavou Jervis.
„Víš kdy se matka vrátí“zeptal se Niall.
„Měla by se vrátit ještě během dneška,alespoň to říkala.“
„Doufám,že se vrátí brzy.“
* * *
Alistair MacLean přímo soptil hněvem,když přišel na to,že mu přímo pod rukama utekla Katriona Mairi Bertholetová,skrývaná dcera krále a vévody de Begnac a jedna z královských dvojčat.Už byl tak blízko,tak blízko pravdě a dědici země.Každý v zemi věděl,že se králi narodila dvojčata,ale také každý žil v domnění že obě děti zemřeli hned po porodu a vévoda potom již žádného potomka neměl.To však nebyla pravda,jak Alistair zjistil.Celých dvaadvacet let se honil za tajemnými sourozenci,až jednoho z nich našel.O tom druhém sice ještě nemá zprávy,ale to časem přijde.Byl tak hrdý,že dokázal najít to dítě,ale teď se jeho plány začaly pomalu hroutit.Jeho muži jsou budižkničemové – všichni do jednoho.Vždyť ani nedokázaly uhlídat jednu bezbrannou ženu.Ale proč musela utéct zrovna teď.Tak dlouho byla zavřená a najednou se jí podařilo utéct.Zřejmě si v hlavě vymyslela plán.A to že se jí podařilo utéct,dokazovalo,že to byl plán promyšlený do úplných detailů.A od nich stačila jen chvilka nepozornosti a byla pryč.
Ale kam by mohla jít,pomyslel si v duchu Alistair.Tady na skalnatém pobřeží by se neměla kam schovat.A pokud tomu tak je,pak tedy musí bloudit někde ve skalách.A takováto žena moc dlouho nepřežije.Když se jí podařilo utéct,měla na sobě jenom roztrhané šaty a plno modřin a škrábanců,usmál se v duchu Alistair.Zřejmě bude nejprve vyhledat nějakou pomoc a teprve potom hledat bezpečné útočiště.Pak je tedy možnost,že ji najde,ještě než dojde do první vesnice.Jestli tam dojde.Je také možné,že někde leží mrtvá.
„Víte jak vám utekla“zeptal se hlídače,který měl službu,když utekla.
„Musela proklouznout,když jsem jí dovnitř nesl jídlo,pane“odpověděl muž.
„A to jste si jí ani nevšiml“zamračil se Alistair.
„Ne pane.Musela se pohybovat velice tiše a zřejmě měla svůj útěk naplánovaný.Jestli sledovala každý den dobu,kdy k ní přichází hlídač,pak dobře věděla co dělá.“
„A to ji nikdo nespatřil ani když přecházela nádvoří.Copak jsou všichni v pevnosti slepý“ bručel v jednom kuse Alistair nad neschopností svých mužů.
„To nevím pane.“
„Vyjedete ji hledat.Je to jenom ženská.Nemohla se dostat daleko.Navíc byla skoro polomrtvá a téměř bez oblečení.Projedete pobřeží a prohlédnete všechny jeskyně,jestli se v některé z nich neschovává.Potom objedete všechny vesnice.Budete se ptát všech,kteří vám přijdou podezřelí,rozumíte.“
„Ano pane“přikývl muž na druhé straně stolu.
„Budete mi dávat průběžně zprávy.Všechno co zjistíte.I sebemenší poznatky.Chci vědět všechno co se dozvíte“přikazoval Alistair.
„Ano pane.“
„A teď už běžte.Čím dřív vyrazíte,tím máme větší šanci,že ji najdeme dřív než-li se dostane
do bezpečí.“
„Jak si přejete pane“uklonil se muž a vyšel z místnosti.
Alistair se pohodlně usadil do křesla a přemýšlel nad tím co s tou holkou udělá,až se mu zase dostane do rukou.Nemohl však vědět,že jeho bývalá zajatkyně je již dávno v bezpečí.
* * *
Když se toho dne vrátila Blanka MacInerney do pevnosti svého manžela,nečekala takové překvapení.Podle počtu koní ve stáji zjistila,že se vrátil její starší syn Niall,ale rozhodně nečekala,že ho najde živě diskutovat se svým otcem v jeho pracovně.Niall nikdy nebyl dobrým partnerem v hovoru,proto se mu raději vyhýbal.O to více ji teď překvapil.
Blanka potichu vstoupila do místnosti a chvíli poslouchala o čem se ti dva baví.Koně,aha,
pomyslela si po chvíli.To byla slabost obou.Jediný kdo se moc o koně nezajímal byla její mladší syn Filip.Ale ten měl zase jiné zájmy.Tak snad už by se měla ohlásit,pomyslela si.
„Zdravím nejdražší muže ve svém životě“pronesla tiše.
„Mami“otočil se překvapeně Niall.Neslyšel ji totiž přijít.
„Proč jsi tak překvapený Nialli“zeptala se ho matka a políbila ho na čelo.Pak přešla ke svému manželovi a tomu dala zcela jiný polibek,něž-li před chvílí svému synovi.
„Vůbec jsem tě neslyšel přijít“zamumlal Niall.
„Ani já ne“přiznal Jervis a usmál se na svoji ženu.
„Nechtěl jsem vás ve vašem rozhovoru rušit,když jste do něj byly tak zabraní“přiznala Blanka a posadila se do jednoho z volných křesel.
„Máme tu takovou delikátní věc“chopil se slova Jervis.
„O co se jedná“zeptala se dychtivě Blanka.
„Dnes ráno jsem našel dole na břehu dívku v bezvědomí.“
„Cože jsi…“
„Má pravdu.Viděl jsem ji“ozval se Niall.
„A kdo je to“chtěla vědět Blanka.
„To nevíme.Nikdy předtím jsme ji tu neviděli.Navíc má na sobě důkazy,že byla týrána. Hluboký šrám na levé noze a o trochu menší na pravé ruce.Dále spousta modřin a oděrek.“
„Už byla vzhůru“zeptala se znovu.
„Ještě ne.Celou dobu spala a probudila se před chvílí.To u ní byl zrovna Niall“odeslal hovor Jervis na Nialla.
„A“
„Nic neřekla.Prostě jsem se do ní snažil vpravit trochu tekutin a ona se v tu chvíli probudila. Vyjekla hrůzou a byla venku z postele v rekordním čase.Od té doby se krčí v rohu a když se k ní někdo přiblíží,stále opakuje že nic neví“přiznal Niall.
„A od té doby tam nikdo nebyl“zeptala se Blanka s obavou v hlase.
„Ne“přiznal Niall.
„Pak by se na ni měl někdo podívat.Co kdyby si nějak ublížila“pokyvovala hlavou Blanka.
„Čekali jsme až se vrátíš.Nevěděli jsme co dál dělat“přiznal Jervis.
„Zajdu tam“přikývla hlavou Blanka.
„Půjdu s tebou“zvedl se z křesla Niall.
„Dobře“přikývla Blanka a zvedla se také.
„Kdyby jste mne potřebovali,budu ve stájích“ozval se Jervis.
„Dobře“ozvali se oba naráz.
Blanka MacInerney pomalu stoupala po schodech do prvního patra a přemýšlela.Tenhle den opravdu přináší velké vzrušení,pomyslela si.Nejprve nečekané zprávy od krále,které nesměla nikde říct,neboť byla královou důvěrnicí a co si mezi sebou řeknou se nesmí dostat ven.Stejně tak i rozhovory s královnou.
Niall viděl,že je jeho matka zamyšlená.Tohle zřejmě nečekala.Věděl o jejím poslání u krále.Byla velice důležitou osobou u dvora.Být důvěrnicí krále a královny,to chtělo pevnou vůli.Ale byla se svojí funkcí spokojená.
Blanka s povzdechem otevřela dveře od pokoje,ve kterém měla být ona dívka a zarazila se přímo na prahu.To co před sebou viděla nemohla být pravda.To nemohla být jedna z těch dvojčat.Kde by se tu vzala a v takovém stavu.Během její poslední návštěvy u dvora se dozvěděla,že je velmi pravděpodobné že byla jedna z králových dcer unesena,ale nikdy nepřišla na to,kolik na tom je pravdy.Až teď.Bože ta dívka vypadala,jakoby celý život hladověla.Byla samá modřina a škrábanec.Nohu a ruku měla obvázanou a nepřehlédnutelně se třásla.Blanka zalapala téměř po dechu,když spatřila její vyděšený pohled,kterým se po nich ohlédla.Měla dojem,že dokonce i něco řekla.Její rty se pohybovaly,ale nebylo skoro nic slyšet. Jenom tichá slova že nic neví.
Niall nechápal proč se jeho matka zastavila na prahu pokoje a téměř vyděšeně hledí
dovnitř. Že by tu neznámou poznala..Proč by tedy nic neříkala.Co se děje.
„Mami“vyslovil tiše.
„To snad není možné“vydechla Blanka ohromeně a vešla do pokoje.
„Co není možné“nechápal Niall.
„To je na dlouhé vyprávění“zamumlal jeho matka a vešla dovnitř.
„To bych si rád vyslechl“zabručel Niall a vešel za matkou.
Blanka přešla pokoj a sklonila se k dívce,která se krčila na druhé straně u zdi.Jakmile to udělala,zjistila,že je to děvče těhotné.Proč proboha,zavřela oči Blanka.Když je znovu otevřela,zvedla ruku a pokusila se na Katrionu sáhnout.Ta se však stáhla a znovu začala horečnatě šeptat,že nic neví.
„Mairi nebo Jade“zašeptala Blanka.
Byla to dvě jména,která se používal místo křestních,aby se nevzbudila nechtěná pozornost. Teď na to dívka skoro nezareagovala.Jenom přestala šeptat.
„Ššš…nemusíš se bát,nic ti nehrozí.Už jsi v bezpečí“uklidňovala ji tiše Blanka.
„Mami“ozval se za ní hlas jejího syna.
„Potichu Nialli.Pokusím se ti to vysvětlit.“
Blanka vstala,ale zůstala stát u dívky na zemi.Otočila se ke svému synovi a zjistila,že si prohlíží uzlíček na zemi.Bylo znát,že ho na ní něco přitahuje.
„S jistotou vím,kdo ta dívka je Nialli“začala jeho matka.
„Jak to“vydechl Niall.
„Víš přeci,že jsem důvěrnicí královského páru“poznamenala Blanka „vím všechno co se u dvora stane,ještě dřív než se to stane.Jsem v této funkci už spoustu let.Byla jsem u dvora dokonce i když se narodila králi dvojčata.Ty jsi byl tenkrát malé dítě proto si nemůžeš pamatovat,že byla válka.Země volala po míru,ale chtiví baroni neustále bojovali o území.Ta dvojčata měla být nadějí pro zemi.Proto se vévoda rozhodl,že obě dívky po narození rozdělí a umístí do rodin,které přísahaly mlčenlivost.O tomto tahu vědělo jenom pár lidí,kteří byli v úzkém kruhu kolem královského páru.Mezi nimi i já.Viděla jsem ty děti na vlastní oči.Bylo to kruté,ale muselo to být.Tehdy se s tím mladá královna jenom těžko vyrovnávala,ale věděla že je to pro dobrou věc…“
„A jak s tím souvisí tato dívka“chtěl vědět Niall.
„Jsi strašně netrpělivý synu“pokárala ho matka.
„Nějak mi nedocházejí spojitosti“přiznal Niall.
„To se ti tu snažím vysvětlit.Tahle dívka je Katriona Mairi Bertholetová,dcera krále a vévody de Begnac a jedna z královských dvojčat,protože její sestra Lenora Jade Campbellová, rozená Bertholetová žije se svým manželem Marcusem Campbellem hraběte z Argyllu a tříletým synem u dvora.Obě dívky o sobě vědí a moje poslední návštěva u dvora se týkala otázky únosu jednoho z dvojčat.Rodina,která měla vychovávat Mairi se nehlásila a po několika týdnech pátrání přišli na to,že byla většina rodiny vyhlazena až na jednoho člena o kterém nám pověděl poslední žijící z té rodiny.Zradil rodinu a zradil krále pro peníze.Za to že ten muž vyzradil tajemství dostal odměnu a byla vyhlazena rodina,kde Mairi vyrůstala.Potom bylo na dlouhou dobu ticho.U dvora se Mairi nadále hledá.Jaké štěstí,že nikdo neví,že je tu. Její únosci by jí tu mohli hledat.Teď musíme co nejdříve dát vědět její sestře,snad jenom ona by s ní dokázala promluvit“povzdechla si Blanka.
Niall nespouštěl z dívky na podlaze oči.Tak tohle je jedno z těch důležitých dvojčat,které mají spasit tuto zemi.Tenhle ubohý uzlíček je královým potomkem.
„To je neuvěřitelné“vydechl nakonec.
„Ano je,ale také je to pravda.Vím,že jsi přijel teprve dnes,ale někdo bude muset jet ke dvoru a dovést sem její sestru.Pokud možno,tak i s její rodinou.Její manžel o tom ví a přísahal mlčenlivost okolo tohoto tématu.Měli by tu být všichni.A nechci posílat jenom nějakého posla.O tomhle nesmí nikdo vědět“pokyvovala hlavou Blanka.
„Klidně pojedu“nabídl se Niall.
„Budu ráda.Já se tu pokusím,dát ji trochu do pořádku,když se tedy nechá“povzdychla si Blanka a usmála se na svého syna.
„Vyrazím ještě dnes“přikývl Niall a vyšel z pokoje.
Za chvíli už bylo slyšet klapání koňských kopyt po nádvoří pevnosti.Niall vyrazil.Blanka doufala,že se vrátí v krátkém čase.Záviselo na tom mnoho.
„Proč Niall zase odjel“ozval se za ní hlas.
„Je to moc složité“vydechla Blanka.
„Mohu znát alespoň část toho příběhu,který zřejmě slyšel Niall“zeptal se Jervis.
„Ta dívka je Katriona Mairi Bertholetová,dcera krále a vévody de Begnac“opakovala svá slova znovu Blanka a podívala se na svého manžela.
„Cože“udivením klesla Jervisovi čelist.
„Ano,je to jedno z králových dětí.Niall se vydal ke dvoru pro její sestru a jejího manžela. Bude dobré,když o tom nebude vědět mnoho lidí,mohlo by to přilákat nechtěnou pozornost.“
„V tom máš pravdu“přikývl souhlasně Jervis.
„Doufám,že se Niall vrátí co nejdříve.Patrně to bude mít za následek,že budu muset v nejbližší době ke dvoru“přiznala Blanka a potichu zavřela dveře pokoje.
„Náš syn je chytrý muž,zvládne to“objal ji paží Jervis.Moc dobře věděl,že je ve službách krále a královny od té doby co se s ní oženil a že ji to nikdy nemrzelo.Ta práce jí bavila,i když někdy musela být dlouho mimo domov.Často však jezdil s dětmi s ní.Nikdy ho nemrzelo,že si vzal tak chytrou ženu.
„Teď bych si ráda odpočinula a připravila se na příjezd hostů“povzdechla si Blanka a opřela se o manželovo rameno.
„S radostí tě doprovodím“usmál se Jervis a pevně ji objal.
* * *
Niall byl již skoro u cíle.Jel už čtyři dny a těšil se až dojede do královské pevnosti.Tam si snad odpočine.Tedy alespoň v to doufal.Zároveň však věděl,že nedávno z pevnosti odjel .Po tom vyprávění od matky nevěděl komu tady může věřit a komu ne.Na nádvoří seskočil z koně a protáhl si bolavé tělo.Rozhlédl se kolem sebe.Jako obvykle zde panoval čilý ruch.Všude pobíhalo služebnictvo,aby mohlo nápomocné pánům a dámám,kteří si za pěkného počasí vyšly na procházku.Někteří se dokonce vraceli z vyjížďky.Docela obvyklý den,pomyslel si Niall a vydal se do pevnosti.Zamyšleně procházel chodbou,že si ani nevšiml vysokého šlechtice,který šel naproti němu.Málem do něj vrazil.
„Jste nějak zamyšlený příteli“vytrhl Nialla z jeho myšlenek hluboký mužský hlas.
„Promiňte“zvedl hlavu Niall a podíval se na muže.
„Smím vědět na co jste myslel“zeptal se ho ten muž.
Byl mu povědomí.Často se s ním setkával.Pak mu konečně svitlo.Marcus Campbell,ten kterého vlastně hledá.Jenom ještě najít jeho ženu a syna.Pak je může sebrat a vydat se s nimi
do pevnosti svého otce.
„Rád tě vidím Nialli“ozval se Marcus,který svého přítele poznal
„Já tebe taky“usmál se Niall.
Tito dva muži byli jako oheň a voda.Sice stejně velcí,oba měli silný cit pro spravedlnost, ale vzhledově byly každý jiný.Zatímco Marcus byl blonďák a měl zelené oči,Niall měl vlasy černé jako noc a oči modré s nádechem šedé barvy.
„Co tě sem přivádí“zeptal se Marcus.
„Vlastně ty“odpověděl Niall.
„Já.“
„Ano ty.Ale raději bych to nerozebíral tady.Týká se to i tvé ženy“přiznal Niall a rozhlédl se.
„Lenory“divil se Marcus.
„Ano,nechej mě vysvětlit ti to,ale ne na chodbě.Až začnu,jistě pochopíš proč.Týká se to
událostí,které se staly před dvaadvaceti lety.“
„Hmm…takže se to tedy vrací“povzdechl si Marcus „půjdeme do našeho pokoje.“
Lenora právě dooblékala svého syna,když dovnitř vešel její manžel s nějakým mužem. Znala ho jenom od vidění.Věděla,že je jeho matka důvěrnicí královského páru,tedy jejích rodičů,ale nikde o tom mluvit nemohla.Pro ni jakoby rodiče vůbec neexistovali – tedy alespoň ti praví.Vyrůstala v adoptivní rodině,měla své rodiče ráda,ale přesto věděla,že nejsou jejími rodiči.Ona je dcerou krále.Důležitý potomek.Bylo jí to docela jedno.To že dříve žila úplně jinde,jí zaručovalo,že může být u dvora a ne se někde schovávat.Často však myslela na svoji sestru.Ta vyrůstala tak daleko od ní.V poslední době o ní neměla žádné zprávy.Když se občas setkala se svým pravým otcem,popovídali si.Vždy však jenom v soukromí i s matkou,dokud se nevdala,pak s nimi byl i její manžel.Nejprve si ho vzít nechtěla,protože měla strach,že se všechno provalí a ona tak ohrozí jeho život,ale jeho dvoření nebralo konce,až nakonec souhlasila.Od té doby prožila tři a půl roku spokojeného manželství.Měla tříletého syna a nyní čekala své druhé dítě,o kterém však její manžel ještě neví.
Teď však viděla jenom zamračenou tvář svého manžela a zcela užaslý pohled návštěvníka, který s ním přišel.Proč na ni tak hledí.
„Teď si už myslím,že jsem se zbláznil úplně“zašeptal Niall při pohledu na Marcusovu ženu.
Ta podoba s tou druhou dívkou,byla ohromující.Kdyby nevěděl,že tohle je žena jeho přítele,tak by řekl,že před sebou vidí Mairi.
„Jak to myslíš Nialli“zeptal se Marcus.
„Já sám nevím kde začít“povzdychl si Niall „v posledních několika hodinách toho na mě bylo tak trochu moc.“
Marcus mezitím přešel ke své ženě a sklonil se ke svému synovi.Pohladil ho po hlavičce a za odměnu se na něj jeho chlapec usmál a natáhl k němu ručičky.
„Tak začni tím co víš.Podle toho jak vypadáš,jsi musel štvát koně celou cestu tryskem,když uvážím,že jsi teprve před pár dny odsud odjel“pokyvoval hlavou Marcus a vzal syna do náruče.Děťátko mu položilo hlavičku na rameno a zavřelo oči.
„Mám zprávy o vaší sestře lady Lenoro“začal Niall váhavě.
„Cože“vydechla Lenora a začala dávat pozor.
„Ano.Právě nyní se nachází na otcově pevnosti.Můj otec ji před pěti dny našel před branami pevnosti.Byla v bezvědomí.Nevěděli jsme kdo to je,dokud se nevrátila moje matka,která ji okamžitě poznala.Avšak od té doby co se probudila,sedí stále v rohu místnosti a opakuje že nic neví.Nikdo nemá tušení co to znamená.Moje matka mi řekla jen základní informace a pak jsem vyrazil sem.Má matka je toho názoru,že by jste se měla přijet a pokusit se s ní promluvit.“
„Je v pořádku“zeptala se rozechvěle Lenora.
„Ano.Je tu však jeden detail.Vaše sestra je těhotná…“
„Ale ona nemůže být těhotná.Vždyť není ani vdaná a románek si ve své situaci nemůže dovolit“kývala záporně hlavou Lenora.
„Ale ona je opravdu těhotná.Potvrdil to i lékař,který ošetřoval její zranění.“
„Jaké zranění“zeptala se Lenora.
„Hluboký šrám na levé noze a pravé ruce,několik škrábanců a spoustu modřin“odpověděl Niall,i když věděl,že svojí odpovědí Lenoru jenom vyděsí.
„Marcusi,řekni mi že to není pravda“prosila svého manžela Lenora.
„To nemohu posoudit.Víš přeci,že se v poslední době projednávala otázka únosu tvé sestry,když se tak dlouho neozývala rodina,která ji vychovávala“odpověděl Marcus.
„Pak tedy pojedeme“řekla rozhodně Lenora.
„Nechceš to nejdříve jít říct otci“zašeptal Marcus.
„Měla bych“
„Myslím,že ano“přikývl Marcus.
„Jak dlouho vám bude trvat,než-li se připravíte.Rád bych si alespoň na chvíli odpočinul,když
zvážím to,že jsem posledních deset dní v sedle“zeptal se Niall.
„Je Mairi v bezpečí“zeptala se Lenora.
„Ano.V pevnosti jí žádné nebezpečí nehrozí“odpověděl Niall.
„Pak vyrazíme až zítra.Nemůžu po vás chtít,aby jste zase jel zpátky.Rozhovor s otcem bude nějakou dobu trvat a navíc se musím připravit na cestu.Možná,že nám bude cesta trvat o trochu déle,protože s námi pojede i náš syn“přiznala Lenora.
„To nebude žádný problém“pokyvoval hlavou Niall „o vaši sestru se stará má matka.“
„V tom případě je v dobrých rukou“vydechla Lenora a převzala svého syna z manželovi náruče.Potom se na něj usmála a přešla do druhé místnosti,kde chlapce uložila.Když se vrátila zpět,Marcus o něčem hovořil s lordem Niallem.Na lordu Niallovi bylo vidět,že je unavený a že potřebuje spánek.Nemůže ho přeci nutit jet hned zpátky.Co by to byla za člověka.Stačí když vyjedou zítra.Mairi je v dobrých rukou,uklidňovala se v duchu.
„Marcusi,dej prosím tě pozor na Michaela,já zajdu za otcem“poprosila ho váhavě.
„Jen běž miláčku,dám na našeho syna pozor“políbil ji Marcus a pak ji nechal jít „a ty si jistě budeš chtít odpočinout“obrátil se k Niallovi.
„To bych rád“přiznal Niall.
„Nebudu tě zdržovat.Promluvit si můžeme kdykoliv.“
„Máš pravdu.Takže se uvidíme zítra“rozloučil se s ním Niall.
„Tak zítra“rozloučil se Marcus.
Niall přešel dlouhou chodbou do svého pokoje a spokojeně padl do postele.S námahou si sundal kalhoty a košili a usnul.Bylo opravdu znát,že spánek potřebuje.
Lenora mezitím došla k pokojům svých rodičů.Jenom ona měla přístup do části královského paláce,kterou obývali její rodiče.I stráže měli své rozkazy.Pro každého zde byla známa jako králova poradkyně a každý toto rozhodnutí krále respektoval.Proto teď opatrně zaklepala na dveře a vstoupila hned potom co se ozval hlas,který ji zval dál.
Henri Bertholet,vévoda de Begnac a král rozhodně v těchto hodinách návštěvu nečekal. Jeho žena právě odpočívala a on se snažil myslet na něco jiného,než-li je únos jednoho z jeho dětí.Když však dovnitř vešla jedna jeho dcera,usmál se.Sice vyrůstali v úplně jiném domově,ale v srdci byly stále královi dcery.Vážný pohled na dceřinně tváři ho však přiměl k otázce:
„Stalo se snad něco.“
„Mám nějaké zprávy.Před chvílí přijel lord Niall MacInerney,aby mi sdělil,že našel moji sestru“odpověděla Lenora.
„A jak se ten o ní dozvěděl.“
„Vždyť přece víš,že je jeho matka v tvých službách.Když ji našli,tak nevěděli kdo to je.Když se vrátila lady Blanka ode dvora,tak ji poznala.Musela to svému synovi říct,jinak by sem nepřijel“vysvětlovala Lenora.
„Znám Nialla.Vždy na něj bylo spolehnutí,proto si myslím,že je to tajemství u něj v bezpečí. Co tedy o Katrioně zjistil.Je v pořádku“zeptal se Henri.
„Má několik zranění,které nejsou nebezpečné.Lord Niall mě ujistil,že je v pořádku.Tamější doktor ji ošetřil.Jenomže je tu ještě jeden problém.Moje sestra je těhotná…“
„Cože je“vydechl udiveně Henri a svezl se do křesla u krbu.
„Ano,je těhotná.A protože vím,že není těhotná a nikdy by si nedovolila ve své situaci nějaký románek,pak musela být jedině znásilněna.Pokud je pravda,že byla v zajetí,pak je to docela možné.Jestli se ten někdo pokoušel dostat z ní naše tajemství,mohl použít jakéhokoliv donucovacího prostředku“povzdechla si Lenora.
„V této chvíli by nebylo moudré přivést ji sem“začal Henri váhavě.
„Právě proto pojedu já na Camdem,abych se pokusila zjistit něco více.Pokud to půjde,tak se pokusím zjistit i něco od sestry.Jak jsem se dozvěděla,zatím neřekla víc než dvě slova“ přiznala Lenora.
„Řekl vám Niall co řekla“zeptal se Henri.
„Stále dokola opakuje že nic neví.“
„Co to znamená.“
„To nevím.Zřejmě takto odpovídala svému únosci a teď nedůvěřuje svému okolí“
„To je možné“přikývl Henri.
„Takže tedy mohu odjet“zeptala se Lenora.
„Samozřejmě že můžeš odjet“přikývl Henri.
„A co ostatní lidé.“
„Podle mě si toho ani nevšimnou.Prostě jedeš se svým manželem na návštěvu přítele a několik dní se tam zdržíš.Neboj se,nikdo nepojme podezření,na to dám pozor.“
„A co matka“odvážila se zeptat Lenora.
„Právě teď odpočívá,měla rušný den“pokyvoval hlavou Henri.
„Ale jinak se má dobře,že ano.“
„Ano,má se dobře.V posledních dnech je sice trochu unavená,ale jinak je zdravá.Trošku více si bere otázku únosu tvé sestry.Bude v pořádku.Hned jakmile se vzbudí,tak ji tu dobrou zprávu sdělím“usmál se Henri.
„To je dobře.Já teď půjdu,abych si zabalila na cestu.Až tam dorazíme,tak pošlu zprávu.“
„Dej pozor na sebe i na sestru.Mám vás obě rád.Doufám,že mi jednoho dne obě dvě odpustíte to co jsem musel před dvaceti lety udělat.Opravdu to nešlo jinak“povzdechl si Henri a hleděl jak jeho dcera odchází.
Když se o několik hodin později Niall probudil,začínalo již svítat.Nastal nový den a jeho další cesta.S hlubokým povzdechem přehodil nohy přes pelest postele a posadil se.Protáhl si ztuhlé tělo a zamrkal.Svítilo slunce.To je klasický den,pomyslel.Nikdo nepojme podezření, když najednou malá skupinka lidí opustí pevnost.A jestli o tom ví král,tak se určitě postará o tom,aby jejich cesta byla odůvodněná.Zdá se,že může být klidný.
Když už se konečně dostal na nádvoří,čekal tam na něj Marcus se svojí rodinou.Panebože, proč mu jenom lady Lenora toliko připomíná Mairi.Byly to sice dvojčata,ale rozdíl mezi nimi byl.Přesto však měl pocit,jakoby tu před ním stála Mairi,ta ubohá dívka.
„Můžeme vyrazit“zeptal se Niall s úsměvem.
„Ano,jsme připraveni“přikývl Marcus a pomohl své ženě do sedla.Potom jí podal synka a sám se vyhoupl do sedla svého koně.Pozoroval Nialla,který právě nasedal na svého koně a přemýšlel co si asi o celé té situaci myslí.A vůbec co si myslí o Mairi.Bylo by nejlepší,kdyby té dívce našel král důvěryhodného manžela,který by byl schopen se o ni postarat a udržet její tajemství v bezpečí.A Niall byl jedním z těch mužů.
Během chvilky byly na cestě.Nikdo neměl náladu na mluvení,proto se cesta obešla bez jediného slova.Kromě toho,že si spolu vyměnili několik drobností Marcus a jeho žena.Jejich synek spal v matčině náruči a Niall pocítil touhu mít vlastní dítě.A také ženu.Ale to se mu zatím asi nevyplní.I když ho něco velice silného přitahuje k té dívce u nich doma.Ale u ní nic nezmůže,proto že se ho bojí.Bojí se všech.V duchu si povzdechl.
„Za jak dlouho budeme v pevnosti“zeptal se Marcus.
„Cesta sem mi trvala pět dní,ale když vezmu v potaz to,že jsem štval koně,tak nám to bude trvat šest až sedm dní“odpověděl Niall.
„Doufám,že to Lenora vydrží.Nedává to sice najevo,ale je netrpělivá.Už se nemůže dočkat až ji uvidí.Tak dlouho žili daleko od sebe.Vídali se jenom ojediněle a to za dozoru.Nikdy si nemohli pořádně promluvit.To tajemství je tu už moc dlouho.Tíží je obě dvě a všechny co o něm vědí.Už by to mělo konečně skončit.Zaslouží si žít normálně.Ne ve věčném strachu,že jednoho dne někdo přijde a zabije je“povzdychl si Marcus.
„Mám takový dojem,že čas odhalení tajemství se blíží“přiznal Niall.
„Jak na vás působí Mairi“zeptal se zcela nečekaně Marcus.
„Jako vystrašená dívka“odpověděl Niall.
„Takhle jsem to nemyslel“zasmál se Marcus.
„A jak tedy.“
„Myslím citově a neříkej mi že nic není“varoval ho Marcus.
„Nedokážu to popsat“přiznal Niall.
„Jsi si jistý,že se ti ta dívka nelíbí“zeptal se Marcus.
„Ne“odsekl Niall a pobídl koně,aby se dostal z doslechu svého přítele.
To že se nevyzná ve svých citech nemusí zajímat kde koho.A opravdu ten zmatek ve svých citech měl.Tu dívku nezná ani dva dny a už mu chybí její přítomnost.Jistěže měl rád ženy,ale nic jim nesliboval.Strávili spolu příjemnou noc a on potom na svoji spolunocležnici zapomněl.Ale tahle dívka nebyla jeho spolunocležnicí,byla královou dcerou a nyní především zraněnou dívkou,která potřebuje pomoc.Až budou vědět co s ní,pak se teprve uvidí.
Poslední noc na cestě strávili v tichém háječku.Lenora byla již unavená a tak přijala pomoc,kterou jí její manžel nabídl a sklouzla mu ze sedla přímo do náruče.To byla pro Marcuse tak trochu pobídka a on neodolal,aby ji nepolíbil.Ale jakmile to udělal,byl najednou v pokušení se se svojí ženou milovat a za těchto podmínek nepřipadalo v úvahu.
Takto je o chvíli později našel Niall,když se potichu vrátil do tábora.Hned pohlédl někam jinam,nechtěl rušit jejich soukromí.Najednou pocítil svíravý pocit v hrudi.Něco na způsob nevyplněného přání.Ještě před několika lety by považoval touhu po ženě a dítěti za vtip,ale dnes na tohle všechno hleděl úplně jinak.Za rok mu již bude třicet let a touha zapustit kořeny a pořídit si rodinu,byla stále silnější.Ale co s tím bude dělat.
Marcus přestal objímat svoji ženu a připravil jak jí tak synovi lůžko na spaní.Pak pohlédl Niallovým směrem.Viděl svého přítele stát o kousek dál.Hleděl do tmy a vypadal velice zamyšleně.Marcus musel konstatovat,že se Niall změnil.Dříve byl znám svým svůdným úsměvem a každá dáma o něm mluvila,jako o nejhezčím muži u dvora,což mu velice lichotilo.Ale teď se jeho pohled na svět změnil.Jaksi zmoudřel.Už ho netáhl noční život a ani toliko ženy.Byl prostě jiný.Místo toho lehkovážného mladíka,kterého znal,tu byl dospělý moudrý muž.Ale co bylo jeho přáním bylo zatím Marcusovi utajeno.Z jeho stažené tváře by usuzoval na rodinu.Všiml si toho už na královském dvoře,když Niall uviděl jeho ženu.Kdo ví snad se mu to podaří u Mairi,pomyslel si Marcus.Pak však sevřel svoji ženu v náruči a pozoroval ji jak klidně usíná.Už zítra se setká se svojí sestrou.A v brzké době možná vyjde na světlo celé tajemství.
* * *
Lady Blanka už notnou chvíli vyhlížela svého syna.Snad se již vrátí.Mairi už nutně potřebovala vidět svoji sestru.Celé dny skoro nic nesnědla.Stále se krčí v rohu místnosti a opakuje stále dokola táž slova o tom,že nic neví.Blance jí bylo líto.To čím si prošla,bylo určitě hrozné.Nepodařilo se jí ani přinutit ji ke koupeli.Jakmile na ni sáhla,začala křičet a kopat kolem sebe a Blance už jenom zbývalo modlit se za brzký návrat jejího syna.
Byla však ráda,že se jim zatím dařilo držet přítomnost té dívky v tajnosti.Vědělo o tom jenom pár lidí.Což bylo v této situaci jenom dobře.Více pozornosti,více problémů,pomyslela si Blanka a povzdechla si.Už se chtěla otočit a jít zpět,když se ozval klapot koňských kopyt.
Ohlédla se a spatřila svého syna s doprovodem.Konečně.
„Jsem tak ráda,že jste dorazili“přiznala,když se u ní její syn zastavil.
„Stalo se snad něco“zeptal se Niall.
„Ne,samozřejmě že ne.Jenom už to bylo potřeba.Mairi odmítá jíst a nikdo na ni nesmí sáhnout.Jinak hned křičí.Už by se o ni měl někdo postarat.Vždyť by také o to dítě mohla přijít“pokyvovala hlavou Blanka.
„Takže jsem přijel v pravou chvíli.Spěchali jsme jak jen to šlo.Vzhledem k tomu,že s sebou lady Lenora vzala svého syna,to opravdu nešlo rychleji“přiznal Niall a seskočil z koně.
„To chápu“přikývla Blanka a otočila se na druhou dvojici.Lord Marcus stál na zemi a paží objímal svoji ženu,která držela v náruči jejich syna.
„Ráda vás opět vidím lady Lenoro,bohužel mne mrzí,že takovýchto okolností.“
„Také vás ráda vidím.Vyrazili jsme hned jakmile nám váš syn donesl zprávu.Kde je teď Mairi“zeptala se Lenora.
„Nahoře v jednom z pokojů.Myslím,že tady pomůžete jedině vy.Vždyť ani mě nevěří.Jestli chcete,tak můžeme jít za ní“navrhla jí Blanka.
„To bych ráda“přikývla Lenora a otočila se na svého manžela „pohlídej prosím Michaela.“
„Vezmu si ho,ty už běž“zašeptal Marcus a vzal si od ní syna.
Oba dva muži hleděli,jak se ženy vzdalují.Oba doufali,že se všechno brzy vyjasní.
Lady Blanka vedla Lenoru po schodech nahoru až se obě zastavili před jedněmi dveřmi. Lenora opatrně otevřela a vešla dovnitř.Pohled na její sestru jí však vyrazil dech.Tohle opravdu nečekala.Ta bytost tam v rohu měla být její sestra.
„Mairi“vydechla s námahou a vešla do pokoje.
Poklekla vedle své sestry a chytila ji za ramena.
„Mair,slyšíš mě,podívej se na mě.To jsem já Lenora“zatřásla s ní.
Mairi s námahou zvedla hlavu a podívala se na osobu,která s ní tak hrubě zacházela. Najednou si připadal,jako když hledí do zrcadla.Tiše povzdechla.Nevytrpěla si toho už dost, pomyslela si v duchu.Ale když zaregistrovala hlas té osoby,vzpomněla si.Je v bezpečí,to jí došlo hned vzápětí.Její sestra ji našla a všechno bude v pořádku.
„Len,jsi to opravdu ty“zašeptala těžce.
„Ano jsem to já.Všechno už bude dobré.Postarám se o tebe,jenom mně musíš nechat.Už se není čeho bát,jsi v bezpečí“mluvila k ní tiše Lenora.
„Bože jak ráda tě vidím“povzdechla si Mairi a vrhla se setře do náruče.
„Já tebe taky“povzdechla si Lenora a už nemohla dál udržet slzy,které se jí tlačily do očí a tiše se rozplakala.Obě dvě tam seděli na zemi a plakaly.
Lenora si po chvíli uvědomila,že jí Mairi leží pasivně v náruči a jemně ji od sebe odstrčila.Mairi buď usnula nebo ztratila vědomí.Ale to je teď už jedno.Jsou spolu a postarají se o sebe.
Lenora vzhlédla a uviděla ve dveřích stát svého manžela.Viděla soucitný pohled v jeho očích a znovu se jí chtělo plakat.Jak byla teď ráda,že si ho tenkrát vzala.
„Pomůžeš mi Marcusi“zeptala se ho tiše.
„Jistě“přikývl Marcus a vešel do pokoje.
Opatrně vzal Mairi do náruče a položil ji na postel.Potom odstoupil a nechal svoji ženu, aby přistoupila blíž.Jenom stál v pozadí a tiše ji pozoroval.
Lenora přistoupila k posteli a shrnula sestře neposlušný pramen z čela.Potom tiše poprosila paní domu o vodu.Neměla sílu mluvit hlasitě.Ve všem jí bylo vyhověno a ona již za chvíli omývala špínu z těla své sestry.Pohled na její zbité tělo jí vháněl slzy do očí.Čím vším musela projít,než-li se jí podařilo utéct,pomyslela si.
Když byla alespoň z části hotova s omýváním,přinesla lady Blanka čistou košili a společnými silami se jim podařilo Mairi převléknout.Potom ji nechali v klidu spát.Shodli se na tom,že to nutně potřebuje.
„Jak je jí“zeptal se Marcus,když sešli dolů.
„Je vyčerpaná,ale jinak bude v pořádku.Čekám až se probudí,abych si s ní mohla promluvit“ přiznala Lenora.
„Budeme tu tak dlouho,jak budeš chtít.Záleží na tobě“přiznal tiše Marcus a postavil syna na ze.Ten se však hned rozběhl k matce.
Lenora otevřela náruč a počkala až k ní její syn přijde.Potom ho pevně objala a zvedla do náruče.Byla to druhá nejdražší bytost jejího života „mama“slyšela synova slova a málem se znovu rozplakala.Nebýt manžela a syna,už dávno by se nervově zhroutila.Oni ji však drželi nad vodou.
„Klidně si běžte odpočinout“navrhla jim lady Blanka.
„To je opravdu potřeba“přiznala Lenora.
„Nemusíte mít strach,zajdu se na Mairi podívat“usmála se na ni Blanka.
„Děkuji“kývla hlavou Lenora.
„Nemáte zač“přiznala tiše Blanka.
V pokoji,který jim přidělila lady Blanka se Lenora sesunula na postel a objímajíc svého syna,hleděla na manžela,jak rozdělává oheň v krbu.Ona sama neměla sílu na nic.Byla bezmocná a cítila se slabá potom co dnes viděla.
„Proč Marcusi“zašeptala bezmocně.
„Nemůžeš říct proč.Je to prostě osud a vy dvě jste byly vyvolené“přisedl si k ní Marcus.
„A to to nemohl být někdo jiný.“
„Nevím“objal ji Marcus kolem ramen.
„Uložíš prosím Michaela.Dnes se na to nějak necítím,promiň“zašeptala unaveně.
„Nemám ti co promíjet.Chápu tě“uklidňoval ji Marcus a převzal o ní syna.
Když ho pokládal do postýlky,chlapeček už skoro spal.Jednou rukou držel otcův palec a palec druhé ruky si cumlal.Byl na něj opravdu nádherný pohled.Možná že chápal svoji ženu víc,než-li ona sama sebe.Věděl,že to tajemství je pro ni moc těžké,ale snášela to odvážně. Nedělalo ji potíže uchovat slib,který dala otci.Ale jaký to na ni mělo dopad.
Marcus se potichu vrátil do ložnice.Jeho žena už skoro spala.Ležela na posteli stočená do klubíčka,ale oči měla otevřené.Ani se neodstrojila.Proto teď přistoupil k posteli,jemně svoji ženu narovnala a potom ji svlékl.Vůbec se mu nesnažila pomoci.Nelíbilo se mu to.
„Odpusť mi to Marcusi“zašeptala.
„Nemám co.Miluju tě a vždy budu s tebou“přiznal Marcus.
Sám se vysvlékl a vklouzl k ní pod peřinu.Přivinul si ji do náruče,položil si její hlavu na své rameno a jednou rukou ji lehce hladil po vlasech.
Lenora po chvíli vzala jeho ruku do své a položila se jeho dlaň břicho.Zadíval se mu do očí a zdálo se,že Marcus pochopil.
„Chápu to dobře,miláčku“zeptal se s úsměvem.
„Ano.Jsem těhotná“přiznala tiše.
„To je skvělá zpráva.A už kvůli tomu dítěti se nesmíš stresovat a ani rozčilovat“políbil ji do vlasů Marcus.
„Budu se snažit“přiznala Lenora a zavřela oči.
Marcus ji ještě notnou chvíli hladil po vlasech,než-li usnula.Potom poslouchal její klidný dech a ruku měl stále položenou na manželčině břiše.V jejím lůně rostl nový život.Měl stejný pocit,jako když před třemi lety čekala Michaela.Ale už kvůli tomu doufal,že se tahle záležitost brzy vysvětlí,aby si to těhotenství mohli užít stejně tak jako si užili to první.
Stačila ještě chvilka přemýšlení o dítěti a Marcus usnul.
Když se Mairi znovu probudila,seděla Lenora vedle ní na posteli a starostlivě na ni hleděla. Nikdo jiný v pokoji nebyl.Mairi už byla alespoň trochu schopna vnímat okolí.Byla v bezpečí. Podívala se na svoji sestru.
„Jak je ti“zeptala se jí v tu chvíli Lenora.
„Je mi dobře“přiznala.
„Ráda bych si s tebou promluvila“začala Lenora.
„Nešlo by to později“zeptala se Mairi.
„To víš,že ano.Teď se musíš alespoň trochu umýt a pak mi povíš vše co víš.“
„Dobře“souhlasila Mairi a pomalu se posadila.
Téměř okamžitě si sáhla na břicho.
„Děje se něco“zeptala se Lenora.
„Ne,jenom se chci přesvědčit,že je ten drobeček tam uvnitř v pořádku“zašeptala Mairi.
„To mi také musíš vysvětlit.“
„Nejsem vdaná.“
„To já ví.A také vím,že by jsi si nezačala nějaký románek“připustila Lenora.
„Probereme to později,prosím“zašeptala Mairi.
„Souhlasím“přikývla Lenora a pomohla sestře vstát.
„Půjde to“zeptala se pak.
„Ano“přikývla Mairi.
Během chvilky byla Mairi oblečená do vypůjčených šatů a Lenora ji rozčesávala vlasy. Zdálo se jí,že je Mairi moc tichá.Než se však stihla zeptat proč,začala mluvit její sestra.
„Vědí o nás“zašeptala Mairi.
„Kdo o nás ví“zeptala se Lenora.
„Lord MacLean.Někdo z rodiny u které jsem vyrůstala,musel mluvit.“
„Ale jak to.“
„Zřejmě to udělali pro peníze.Když mě drželi tam ve vězení,vyslechla jsem mnoho hovorů. Také mluvili o tom,jak lehké je podplatit chudého člověka.Z toho jsem usoudila,že někdo musel mluvit“přiznala Mairi.
„A kde tě drželi“zeptala se Lenora.
„V pevnosti na Sutherlandu.“
„Jak dlouho jsi tam byla.“
„Já už ani nevím,je to strašně dlouho.Pravděpodobně několik měsíců.Bylo to hrozné. Jednoho dne se ve vesnici objevili vojáci a ptali se po rodině staré porodní báby.Pak šlo všechno strašně rychle.Vypálili skoro celou vesnici než-li mě našli.Matka se mě snažila ukrýt, ale při mé obraně ji zabili.Chápeš to Lenoro,zabili mi ženu,která mě vychovala,přímo před očima.Nevím jestli to dokážeš pochopit,ale ta žena pro mě znamenala všechno.Nikdy jsem neviděla svoji pravou matku a nelituji toho.Protože jsem měla šťastné dětství a kdyby nás otec hned po narození nerozdělil,patrně bychom teď už nebyly naživu.Proto mu to nemám za zlé. To co se stalo potom,bylo jako ze zlého snu.Věděla jsem,že nesmím za žádnou cenu prozradit svoji totožnost.Všechno jsem neustále zapírala.Byla jsem několik dní jen o chlebu a vodě,ale ani tenkrát jsem neřekla jediné slovo.Naštval se a předhodil mě svým mužům.Ani nevím kdo z těch mnoha mužů je otcem toho dítěte,ale je mi to jedno.Ani tenkrát,zbitá a znásilněná jsem neřekla ani slovo.Tak tedy přistoupil k tvrdší metodě.Mučil mě a bil.Bolelo to sice,ale neřekla jsem ani slovo.Dál jsem mlčela.Neznala jsem ani tebe ani svého otce i v těch nejhorších chvílích.Bylo to těžké,ale vydržela jsem to.Pak se mi však podařilo čistou náhodou utéct. Potácela jsem se na pobřeží a nevěděla jsem kudy kam.Prostě jsem se jenom schovávala a doufala jsem,že z posledních sil dojdu do nějaké vesnice.Ale k mé smůle,žádná vesnice nikde v okolí nebyla.A tak jsem nakonec skončila tady.Nevím ani jak jsem se dostala do této postele.Najednou jsem se vzbudila a nade mnou stál nějaký muž.Vyděsila jsem se k smrti.Od mužů se mi za poslední měsíce moc pozornosti nedostalo.Prostě jsem se neudržela.Měla jsem takový strach,že mě našli,že jsem vyskočila z postele a skrčila se v rohu.Dále mě nenapadlo nic jiného než stále dokola opakovat že nic nevím,jak jsem byla posledních pár měsíců zvyklá.Pak ten muž odešel.Nakonec jsem uviděla tebe a pochopila jsem,že jsem v bezpečí.“
„Ten muž byl lord Niall MacInerney“oznámila jí Lenora.
„Aha.“
„Jak jsi přežila první měsíce těhotenství“chtěla vědět Lenora.
„Ani jsem o tom nevěděla.Ale pak jsem najednou měla větší hlad a byla jsem unavená. Vzpomněla jsem si na matku a došlo mi to.Už jsem s tím nemohla nic dělat.A hodlám si to dítě nechat“přiznala Mairi.
„Však ti ho nikdo nebere.To bych nikdy nemohla udělat.Až se dáš alespoň trochu do pořádku,tak odjedeme na královský dvůr.Seznámíš se s otcem a matkou.Tam budeš v bezpečí.Tady se o tebe postarám já s Marcusem.“
„Kdo je Marcus“zeptala se Mairi a vstala ze židle.
„Můj manžel.Jsem už skoro čtyři roky vdaná,mám tříletého syna a další dítě čekám“přiznala Lenora a dívala se jak její sestra jde váhavým krokem k oknu.
„Jsi šťastná“zeptala se Mairi.
„Ano.Ale byla bych si Marcuse nebrala.Bylo to od něj riziko,ale byl tak vytrvalý,že jsem
nakonec podlehla.A teď jsem ráda,že jsem to udělala.Lepšího muže bych nenašla.Miluje mě a já jeho.Máme dítě a sebe“přiznala Lenora.
„Já pravděpodobně nic takového mít nebudu“řekla posmutněle Mairi.
„Proč“chtěla vědět Lenora.
„Copak to nevidíš.Byla jsem zneuctěná a navíc jsem těhotná.Řekni mi,kdo by si vzal ženu, která ani neví kdo je otcem jejího dítěte,ať už je královou dcerou nebo ne.“
„Ten,který by tě miloval“zašeptala Lenora.Sama by o jednom věděla.
„Ale já nic takového nechci.“
„Nevím proč.“
„Prosím pochop mě“prosila Mairi.
„Dobře,nebudu tě nutit,když nechceš.Chápu,že jsi teď zraněná a citlivá,ale to přejde,uvidíš“ uklidňovala ji Lenora.
„Jsem trochu unavená“přiznala Mairi a opřela se rukou o zeď vedle okna.
„Zase si na chvíli lehni.Nesmíš se moc přepínat.Budeme to brát pomaloučku.“
„Přijdeš“zeptala se Mairi.
„Jistěže přijdu“uklidňovala ji Lenora.
„Tak dobře.Na chvíli si lehnu“připustila Mairi a klesla na postel.
„Počkám tu dokud neusneš“slíbila Lenora.
Mairi po její slibu zavřela oči a za chvíli usnula.Lenora ji napjatě pozorovala.Jenom co usnula,skanula jí po tváři první slza.Jak je možné,že o nich ten muž ví.Proč jsou lidé tak chtiví peněz,že vyzradí i to o čem slibovali králi nemluvit.A proč zrovna ony dvě jsou dědičkami království.Tohle opravdu nebylo fér,přiznala si v duchu.
Pak se však ozvalo tiché zaklepání.Lenora vzhlédla a uviděla lorda Niall.Co ten tu chce. Pak si uvědomila,že se přišel nejspíš podívat na Mairi.Nechápala však proč.Že by se mu Mairi líbila.Tohle bude ještě zajímavé.
„Jak je jí“zeptal se Niall šeptem.
„Už se cítí lépe“sdělila mu Lenora.
„To jsem rád“přiznal Niall a chystal se zavřít dveře.
„Počkejte“zavolala ho zpět Lenora „je dole můj manžel“zeptala se hned jakmile se k ní znovu otočil.Potřebovala si s někým promluvit.
„Je dole v obývacím pokoji“řekl jí Niall.
„Děkuji“zašeptala Lenora.
„Za málo“ozval se Niall a odešel.
Lenora pohladila Mairi po ruce a potom vyšla z pokoje.Pomalým krokem došla až do obývacího pokoje.Marcus dřepěl u krbu a hrál si s Michaelem.Byli si tak podobní,pomyslela si Lenora a vešla dovnitř.
„Marcusi“zašeptala Lenora.
Marcus se zvedl a otočil se.Nedaleko sebe spatřil Lenoru .Vypadala sklesle a smutně.Jako nešťastné dítě,kterému něco udělali.Zdálo se,že si potřebuje s někým promluvit.
„Lenoro“s tichým povzdechem roztáhl náruč.
Lenora na nic nečekala a vrhla se mu do náruče.Nezadržitelný proud slz se jí vyřinul z pod víček a ona se úlevně rozplakala.
„No tak Lenoro,klid“šeptal konejšivě Marcus a pevně ji objímal.
„Proč,Marcusi,proč“vzlykala Lenora.
„Pokud dobře tuším,tak jsi mluvila s Mairi,viď.“
„Ano.Řekla mi všechno.Popsala mi poslední půlrok svého života.Vědí o nás.Vědí,že měl král dvojčata,dokonce věděli,kde žila Mairi“nesouvisle ze sebe sypala Lenora.
„Kdo to věděl a jak“ptal se Marcus.
Lenora jen dál vrtěla hlavou a křečovitě se ho držela.
„No tak Lenoro řekni mi,jak se to ten někdo dozvěděl,když už mi nechceš říct kdo to je.“
„Někdo mluvil.Za peníze ovšem“vypravila ze sebe Lenora.
„Někdo z rodiny,kde vyrůstala“zeptal se Marcus.
„Ano“přiznala Lenora.
„Mairi netuší kdo by to mohl být“zeptal se Marcus a usadil svoji ženu na pohovku.
„Ne.Mairi říkala,že všude okolo byl zmatek,když si pro ni přijeli“přiznala Lenora.
„Třeba někdo ten krutý nájezd přežil“doufal Marcus.
„V to taky doufám.Zároveň však musel přežít i ten,kdo zradil.“
„Dám na vás obě pozor“slíbil Marcus.
V tu chvíli přišla do pokoje služebná.
„Promiňte paní“upozornila na sebe.
„Co se děje“zeptala se Lenora
„Vaše sestra vás volá.Teď je u ní lady Blanka,ale chce vidět vás“oznámila jí služebná.
„Hned tam jdu.Děkuji“přikývla Lenora.
Lenora se rychle zvedla a vyběhla z pokoje.Brala schody po dvou a vtrhla do pokoje své sestry.Mairi sebou házela na posteli s vykřikovala její jméno.
„Len“zakřičela když ji zahlédla „něco se děje s dítětem.“
„Jenom klid Mairi to bude dobrý,uvidíš“přistoupila Lenora k posteli a chytila sestru za ruku. Potom se znepokojivě podívala na stále se zvětšující krvavou skvrnu na prostěradle.
„Zůstaňte tu u ní.Nechám poslat pro porodní bábu“vydechla tiše lady Blanka.
„Přijde o to dítě,že ano“zeptala se Lenora.
„Pravděpodobně ano.Je mi to líto“omlouvala se lady Blanka.
„Teď si však musíme pospíšit“pokyvovala hlavou Lenora.
„Hned se vrátím“slíbila lady Blanka a vyběhla z pokoje.
Lenora se otočila ke své setře a jemně ji stiskla ruku.Mairi se svíjela bolestí a sténala. Vypadalo to,že opravdu potratí.
„Že o něj nepřijdu“zašeptala s námahou Mairi.
„Musím tě zklamat,vypadá to,že to děťátko není dost silné,aby přežilo.Buď silná,vždyť můžeš mít ještě spoustu dětí“uklidňovala ji Lenora.
„Já o to dítě nechci přijít“vzlykala Mairi.
„No tak Mairi neber si to tak.“
Za nimi se otevřeli dveře a dovnitř vešla statná žena.Za ní se objevila lady Blanka. Smutně se usmívala.Byla jasné o čem přemýšlí.
„Paní“pozdravila stará žena.
„Jedná se o mojí sestru.Vypadá to,že přijde o dítě“zašeptala Lenora.
„Udělám všechno co bude v mých silách,ale nic neslibuji“usmála se starší žena.
„Děkuji“vydechla Lenora a vstala.
„Můžu vás požádat,aby jste odešli“zeptala se porodní bába.
„Půjdeme“vzala Lenoru za paži Blanka a vytáhla ji z pokoje.
Lenora se nechala bezmocně vytáhnout z pokoje.Tupě zírala do zdi a mlčela.Lady Blanka nevěděla co s ní má dělat.
„Bude v pořádku“řekla potichu.
„Doufám.Víte chtěla si to dítě nechat“přiznala Lenora a pomalu scházela po schodech dolů.
„Já to chápu,ale osud tomu chtěl jinak“povzdechla Blanka.
„Já vím“přiznala Lenora.
Niall spěchal tak,že málem srazil svoji matku.Než však stačil pokračovat v cestě všiml si, že je jeho matka pobledlá.Vypadala jakoby viděla ducha.
„Co se stalo“zeptal se.
„Vypadá to,že Mairi přijde o dítě“řekla mu tiše.
„Cože“vypravil ze sebe udiveně Niall.
„Ano,je to tak.Navíc je příliš brzy na to,aby se dítě narodilo.Stejně by nepřežilo“ vysvětlovala mu lady Blanka.
„Jak je jí“zeptal se Niall.
„Vypadala docela dobře,ale musíme počkat“přiznala jeho matka „kam máš tak naspěch.“
„Dozvěděl jsem se,že v nedaleké vesnici je muž,který zná lady Mairi.“
„Chceš ho přivést“zeptala se ho matka.
„Pokud se přesvědčím,že to není jeden z těch mužů,kteří ji unesli,tak ano“přiznal Niall.
„Je možné,že je to někdo z její rodiny.Nevíme kolik lidí to přepadení přežilo“vložila se do rozhovoru Lenora.
„Nemáte tušení kdo“zeptal se jí Niall.
„Napadá mě jedině Davey O´Donell“přiznala Lenora.
„Kdo je to.“
„Maiřin nevlastní bratr,ale on o tom neví“přiznala Lenora.
„Zkusím ho najít“slíbil Niall.
„Buď opatrný“nabádala svého syna Blanka.
„Neboj se“uklidňoval matku Niall „lady Lenoro“uklonil se jí a odešel.
* * *
Davey O´Donell opatrně nadzvedl kapuci svého pláště.Posledních pár měsíců pro něj bylo hodně těžkých.Sledovat muže,kteří unesli jeho sestru,bylo vyčerpávající.Ale dokázal s nimi držet krok.Věděl kde ji drží a při tom se neprozradil.Ale pak jim utekla a on ztratil přehled. Teď se ji snažil znovu najít.Ten den,kdy si pro ni přijeli nebyl doma.Což bylo patrně dobře. Protože když se vrátil,našel matku umírat.Z posledních sil ho prosila,aby ji našel a ochránil.Nevěděl sice co zatím je,ale měl svoji sestru rád.Tři roky mezi nimi nic neznamenali.Naučil ji všechno.Byla dokonce lepší jezdec než on sám.Zvládala dokonce i takového ďábla,jako byl Satin – její oblíbený kůň.Ještě že ho vzal sebou.Jestli ji najde,tak zřejmě bude ráda,že ho znovu uvidí.Jestli ji uvidí.
Právě v tu chvíli okolo něj projeli vojáci.Znovu si stáhl kápi do čela.Nesmějí ho najít.Pak si uvědomil čí jsou to muži.Jestliže jsou tady,pak to tedy znamená,že je Mairi ještě stále na svobodě.Davey si mohl oddychnout.
Při své pouti za Mairi přišel na to,že nejbližší pevností,kde by se mohla ukrýt,je Camdem. Proto na sebe upozornil před vojenskou hlídkou vévody z Camdemu.Potřeboval se v bezpečí dostat k Mairi.Teď jenom čekal,že se objeví někdo z pevnosti,protože doufal,že to ta hlídka hned pověděla pánovi pevnosti.
Málem by se nedočkal,kdyby si najednou nevšiml vysokého jezdce oblečeného v černé a modré.Seděl na vysokém statném černém koni a tvářil se,jakoby se chtěl utkat s celým světem.To nebude hradní pán,pomyslel si Davey.Patrně jeho syn nebo nějaký jiný šlechtic. Ale co,alespoň někdo přijel.Teď jim dá čas,aby si ho našli a potom se pokusí vysvětlit jim to. Davey se nadechl a čekal.
Niall měl ze sedla svého koně docela dobrý výhled.Nikoho svým příjezdem do vesnice nepřekvapil a proto si šel každý po svém.Niall se rozhlížel po lidech a hledal onoho muže,který o sobě tvrdil,že zná lady Mairi.Nikdo se mu nezdál podezřelý až na někoho,kdo stál až na úplném konci vesnice a opíral se o stěnu malého domku.Patrně na někoho čekal. Mohl ten někdo být on,pomyslel si Niall a pobídl k tomu muži koně.To že byl celý schovaný pod černým pláštěm ho odlišovalo od ostatních a Niall si byl téměř jistý,že našel toho pravého.
Davey se podíval na jezdce,který před ním zastavil.Zdálo se,že mu nevěří stejně tak jako Davey nevěřil jemu.Bylo to však dobře.Oba dva se snažili chránit Mairi.
„Ty jsi ten,kdo o sobě tvrdí,že zná Mairi“zeptal se Niall a záměrně vynechal slovo „lady“.
„Ano“ozvalo se z pod kápě.
„Jak to můžeš dokázat“zeptal se Niall a seskočil z koně.
„Prakticky nijak“odpověděl neznámý „ale už jen to,že od toho únosu sleduji každý krok své sestry hovoří za své.Vím,kde ji drželi a že jim utekla.Pak jsem ji ztratil“řekl Davey.
„A jak jsi věděl,že je zrovna zde“chtěl vědět Niall.
„Pevnost Camdem je nejblíže místu,kde byla držena“dočkal se odpovědi.
„Nechceš si sundat tu kápi“zeptal se Niall.
„Smím vědět,kdo jste pane“odvážil se Davey.
„Jsem Niall MacInerney,syn vévody z Camdemu“představil se Niall.
Davey si oddychl a shrnul si kápi z čela.
„Já se jmenuji Davey O´Donell“představil se.
Niall se na muže před sebou pátravě podíval.Opravdu pěkný mladík,pomyslel si.Co kdyby Mairi věděla,že to není její bratr.Dokázala by od něho odvrátit pohled.
„Je v pořádku“zeptal se Davey.
„Zdá se že ano.Víte,že byla těhotná“zeptal se Niall.
„To nevím“přiznal Davey „je v pořádku,že ano“pokročil si dopředu Davey.
„O dítě patrně přijde.Je to zřejmě následek hrubého chování“sdělil mu Niall.
„Chudák holka“kýval hlavou Davey.
„Ale zřejmě bude ráda,že vás uvidí“přiznal Niall.
„Taky ji rád uvidím.Možná,kdybych byl tenkrát doma,nestalo by se to“povzdechl si Davey a shodil plášť z ramen.
„Jak to myslíte“chtěl vědět Niall.
„Jsem žokej.V té době kdy došlo k útoku jsem byl na závodech.Když jsem se vrátil zpět,byl dům už na popel a já musel umírající matce slíbit,že sestru najdu a dám na ni pozor.Dříve jsem se však věnoval i něčemu jinému než ježdění.Učil jsem se číst stopy lesní zvěře,lovit a tak něco.Proto jsem dokázal držet stopu únosců“vysvětloval Davey .
„To by vám záviděl kdejaký voják“přiznal Niall.
„To je možné,ale přesto jsem ji nedokázal tam odsud dostat“povzdechl Davey.
„Ale nakonec se tam odsud dostala sama.Je v bezpečí.“
„To je dobře.“
„Teď pojedeme.Chci se zase dostat do pevnosti,tady okolo je spoustu uší.Poslední dobou opravdu nevím komu věřit“přiznal Niall.
„To já také ne a proto věřím jenom sobě“odvětil Davey.
„Budu rád,když uvěříš i mě“přiznal Niall.
„Věřím,že u vás je Mairi v bezpečí.“
„To jsem rád.Teď bychom však už mohli jet.“
„Ano.Jenom musím ještě za vesnicí někoho vyzvednout“usmál se Davey „nemusíte se bát, není to žádný člověk,ale zvíře.Podařilo se mi odvést Satina.“
„Kdo je Satin“zeptal se Niall a vyhoupl se do sedla svého koně.
„Ďábel“zasmál se od srdce Davey „je to ten největší kůň,jakého kdy tahle země nosila a patří mé sestře.Jedině ona na něm může jet.Nikoho jiného na sebe nenechá sednout.Člověk by si myslel, že je pro dívku nevhodný,ale není to pravda.Oba dva jsou stejně nespoutaní.“
„To poznám až toho koně uvidím“ušklíbl se Niall.
Během chvilky však změnil svůj názor.Když Davey O´Donell vyvedl z lesa mohutného koně s vlnitou hřívou a ohonem,vzal svá slova zpět.Ten kůň se opravdu nehodil pro dívku, jako je Mairi.Pak se k němu dostala slova,která Davey říkal koni.Zdálo se,že se ten kůň zlobí, protože není se svojí paní.
„Dej mi pokoj Satine.Já nemůžu za to,že tu Mairi není“slyšel jeho slova a zároveň se musel usmát,protože Satin kousal Daveyho do pláště a chňapal po jeho vlasech.
„No neměl jsem pravdu“zeptal se Davey když přivedl Satina blíž.
„Zdá se,že ano“přiznal Niall „můžeme teď jet?“
„Ano“přikývl Davey.
A tak se vydali na cestu.Niall se často ohlížel,jestli je náhodou někdo nesleduje a zrovna tak činil Davey.Bylo vidět,že oba berou tuto záležitost naprosto vážně.Ani jeden z nich nechtěl riskovat.Oba dva muži se potkali sotva před půl hodinou a už si beze slova rozuměli.Poslední boj je však ještě čeká.Záleží na tom,kdy se únosce dozví,že je Mairi v pevnosti na Camdemu.
Lenora seděla tiše na pohovce v obývacím pokoji a čekala na zprávy seshora.Neustále po schodech běhaly služebné s ručníky v rukou,některé byly zakrvácené,ale jinak nebylo seshora nic slyšet.Už to trvalo moc dlouho.Byla si totiž téměř jistá,že Mairi o to dítě přijde.Takové krvácení nemůže přežít žádné dítě.Rány osudu jsou někdy kruté,pomyslela si v duchu.
V tu chvíli vešla do pokoje porodní bába.Podle toho jak se tvářila,Lenora usoudila že vše dopadlo tak jak si myslela.
„Dítě nešlo zachránit“vydechla nakonec „i když si to lady Mairi přála,nedalo se nic dělat. Potrat byl pravděpodobně zaviněn jejím stavem.Ale je mladá a bude mít ještě spoustu dětí.“
„Děkujeme za péči,kterou jste jí věnovala“poděkovala Lenora.
„Ráda jsem to udělala,i když jsem nemohla zabránit nejhoršímu.Dohlédněte však na to,aby slečna alespoň čtyřikrát za den vstala z postele,aby se jí řádně obnovil krevní oběh.Nechala jsem v pokoji nějaký posilňující čaj.Když ho bude pravidelně pít,za dva týdny by mohla být v pořádku“udávala rady porodní bába.
„Dohlédneme na to“přikývla Lenora.
„Tak tedy sbohem“rozloučila se porodní bába a odešla.
„Sbohem“zamumlala Lenora a zabořila svůj pohled do země.
Lady Blanka prošla dlouhou chodbou a zamířila za Lenorou.Cestou dovnitř potkala porodní bábu a všechno se dozvěděla.
„Jak je Mairi“zeptala se hned jak Lenoru uviděla.
„Ještě jsem za ní nebyla.Teď jsem se dozvěděla jak je na tom“přiznala Lenora.
„Běž za ní a já tu počkám na Nialla“poklepala jí na rameno Blanka.
„Dobře“přikývla Lenora a zvednula se z pohovky.
Čím více se Niall blížil k domovu,tím byl klidnější.Nikdo je nesledoval a oni byli už jen kousek od hlavní brány.Niall pohlédl na svého spolujezdce.Nedokázal z jeho tváře vyčíst na co myslí,ale přesto věděl,že je Davey myšlenkami hodně daleko.Přesto však z něj Niall cítil napětí.
Jakmile však jeli na nádvoří pevnosti,napětí bylo ta tam.Davey se rozhlížel po nádvoří. Zdálo se,že jejich příjezd nevzbudil žádnou pozornost.Oddychl si.Teď musí co nejdříve vidět Mairi a potom se uvidí co dál.
„Jak je na tom Mairi“zeptal se Niall jakmile uviděl svoji matku.
„Před několika hodinami přišla o dítě.Zdá se že bude v pořádku“oznámila mu Blanka.
„To je mi líto“zamumlal Niall a seskočil z koně.
„A to je“zeptala se Blanka a ukázala na muže,který s ním přijel.
Davey se k ní otočil tváří.V tu chvíli ho poznala.Tohle je Maiřin nevlastní bratr.A ona si myslela,že ten masakr nikdo nepřežil.Zdá se že ano.
„Omlouvám se Davey,nepoznala jsem tě“usmála se na mladíka.
„Není se za co omlouvat.Rád vás znovu vidím baronko“pozdravil ji Davey.
„Řekneš mi až potom jak to,že jsi přežil to přepadení“pokyvovala hlavou lady Blanka.
„Není o čem mluvit.Když se to stalo,nebyl jsem doma“přiznal Davey a seskočil z koně.Pak však musel věnovat pozornost Satinovi,protože ten do něj už zase šťouchal hlavou.
„Co je to za koně“zeptala se lady Blanka.
„To je Satin,patří Mairi.Podařilo se mi ho zachránit“odpověděl Davey.
„A to je pořád takhle divoký“zajímala se lady Blanka.
„Jo.Tedy kromě toho,když je s ním má sestra,to je pak klidný jako beránek“přiznal Davey.
„Myslím,že bude lepší,když ho zavřeme do samostatné stáje,protože Mairi teď určitě alespoň tři týdny nevstane z postele na tak dlouho,aby mohla jít dolů“řekla lady Blanka.
„To nebude problém,když to vydržel půl roku bez ní,tak těch pár dní ho už nezabije.Jestli však teď dovolíte,rád bych viděl Mairi„zeptal se Davey.
„To nebude problém,jenom tohohle ďábla nejdříve zavři“usmála se lady Blanka.
„Pokusím se“ušklíbl se Davey.
„Počkám tady na tebe“sdělila mu lady Blanka.
Niall poslouchal rozhovor mezi svou matkou a tím mužem.Poznal,že Davey O´Donell má se svojí „sestrou“ vřelý vztah.Jak by to mezi nimi asi vypadalo,kdyby Davey věděl,že Mairi není jeho sestra,ale králova dcera.Patrně by se k ní choval s úctou,která jí naleží.Už by to nebyl jen nevlastní bratr,ale i poddaný.Obyčejný muž,který nemůže hledět tak vysoko, pomyslel si Niall.
Potom však následoval matku a Daveyho dovnitř.Nevěděl,zdali může jít nahoru s nimi a proto zůstal dole.Rozhodl se počkat.
Davey stoupal do schodů a přemáhal pocit nejistoty.Nevěděl,jak na něj Mairi zareaguje. Co až se dozví,že ji celou tu dobu sledoval,ale nedokázal ji dostat z té pevnosti ven.Zcela určitě s ním nebude chtít mluvit a on jí to nebude moci mít za zlé,protože to je pravda. Nevěděl jak jí tam odsud pomoci.
Když vstoupil dovnitř,Lenora tam naštěstí už nebyla.Lady Blanka si oddychla.Patrně by žádal vysvětlení,kdyby ji tu našel a ona by zřejmě nebyla schopná říci ani slovo.
Mairi ležela na zádech,hlavu měla stočenou k oknu.Když se otevřeli dveře,ani se neohlédla.Nechtěla nikoho vidět.Teď ne.Potřebovala přemýšlet o událostech,které se stali za poslední půl rok.Chtě nechtě bude muset za otcem,za tím pravým,protože její adoptivní otec už nežije.Celou rodinu,ve které dvaadvacet let žila vyvraždili a to jenom kvůli ní.Kdyby jí jenom nebránili.Mohli ji nechat odejít dobrovolně a mohli žít.Tak by to však nešlo,to věděla i ona.A věděl to i on,ten bastard MacLean,když si pro ni přijel.Moc dobře věděl,že by to hned někdo šel oznámit a proto celou rodinu nechal vyhladit.
Mairi slyšela kroky v pokoji a viděl stín,jak se k ní přibližuje.Pomalu přecházel okolo postele až se v jejím zorném poli objevila postava.Nebyla to však žena,ale muž.
Davey se podíval své sestře do tváře hned jak přešel na druhou stranu postele.Musel sevřít ruce v pěst.Modřina pod okem a na bradě,natržený ret a obočí – to hyzdilo hezkou tvář jeho sestry.Proč,ptal se v duchu.Proč zrovna ona.
Pomalu poklekl vedle postele a vzal její bezvládnou ruku do své velké dlaně přitiskl si ji na čelo.
„Odpusť mi“zašeptal.
Mairi poznala svého bratra.Věděla proč je ještě naživu.Jenom to,že tenkrát nebyl doma,ho zachránilo.Alespoň něco.Zároveň však nedokázala pochopit za co se jí omlouvá a proč ji žádá o odpuštění.
„Co ti mám odpustit“zeptala se ho šeptem.
„Že jsem tam tenkrát nebyl“zašeptal Davey.
„Nic bys s tím nezmohl.Bylo jich hodně.Jsem ráda,že jsi tam tenkrát nebyl,alespoň někdo z rodiny mi zůstal“povzdechla si Mairi.
„Ale přesto.Podařilo se mi najít stopy únosců,ale nedokázal jsem tě tam odsud dostat.A potom když utekla,ztratil jsem stopu“
„Jak si mě našel“zeptala se Mairi.
„Podle hlídek,které vyslal ten lord.Hledají tě Mairi.Mám takový pocit,že tady jde o mnohem víc.Proč by jinak přepadli náš dům,vyvraždili rodinu a odvedli tě.“
„Přežil ještě někdo“zeptala se Mairi šeptem.
„Ne.Kromě mě a toho zrádce už nikdo.Matka sice ještě žila,když jsem se vrátil a z posledních sil mě prosila,abych na tebe dal pozor“přiznal Davey.
„Kdo byl ten,kdo mluvil.“
„Luis“povzdychl si Davey.
„Proč proboha“vzlykla Mairi.Jak jí tohle mohl její mladší nevlastní bratr udělat.
„Pro peníze.Nevím o kolik,ale stalo se“povzdychl si Davey.
„To mě mrzí,kde je teď.“
„Patrně stále s těmi muži.Ještě nás může ohrozit.Nesmíš odtud odejít,tady jsi v bezpečí,tedy
alespoň si to myslím“přiznal Davey.
„Já vím“vzdychla Mairi „vyhrál jsi ty závody.“
„Samozřejmě,že jsem je vyhrál“usmál se Davey a podíval se sestře do tváře.
„To jsem ráda,na tebe totiž nikdo nemá.Sama jsem tě porazila jenom párkrát.“
„Jsi dobrá jezdkyně“usmál se Davey.
„A co Satin“zeptala se na svého miláčka Mairi.
„Je v pořádku.Podařilo se mi ho nepozorovaně odvést.Když u něj je to strašně těžké,vůbec se neumí chovat.Dělalo mi velké potíže dostat ho sem.Pořád mě jenom kousal a chňapal mi po vlasech.Poznal,že u něj nejsi ty.“
„On je tady“divila Mairi.
„Ano.Dostal jsem ho sem lesem.Kdyby ho totiž viděli ty vojáci,pojali by podezření.Ale té práce než se mi ho podařilo zklidnit tak,abych mohl odejít na tu schůzku.“
„Na jakou.“
„Ve městě jsem se setkal s Niallem MacInerneyem,dal jsem o sobě vědět slovy,že znám dívku jménem Mairi.Pak už jsem jenom čekal.“
„A když jsi tady,tak přijel.“
„Líbí se ti viď“zeptal se Davey.
„Já nemůžu…nevím.Před několika hodinami jsem přišla o dítě a muže nemůžu skoro ani vidět.Velice mi ublížili.Možná časem“odvrátila hlavu Mairi.
„Promiň,nechtěl jsem tě ranit“omlouval se Davey.
„To nic“zašeptala Mairi „kde jsi nechal Satina.“
„Je venku,naštěstí v samostatné stáji“řekl Davey.
„Je vidět z okna“zeptala se znovu.
„Ano,proč.“
„Pomoz mi,chci se na něj podívat“vyzvala ho Mairi.
„Nemyslím si,že by si měla vstávat“přiznal Davey a zamračil se.
„Já musím vstát.Copak jsem nevyrůstala v rodině porodní báby.Něco o tom vím.A ty mě můžeš přidržovat“usmála se na bratra.
„Tak dobře,ale opatrně.“
Mairi přehodila nohy přes pelest postele a zadívala se k oknu.Viděla,že jí bratr podává ruku a s úsměvem ji přijala.Davey ji podepíral a ona došla až k oknu.Jakmile vyhlédla z okna ven,povzdechla.Dole v ohradě pobíhal její Satin.Stále byl tak krásný.
„Děkuji,že jsi se o něj staral“povzdechla a opřela se o bratra.
„Udržoval jsem ho pro tebe.Věděl jsem,že jednoho dne se dostaneš ven.Ještě ti pomůže“ šeptal jí do ucha Davey.
Mairi v klidu stála a opírala se o bratra nebratra.Kdyby to jen tak věděl.Určitě by ji nenáviděl.Vždyť jeho rodina zemřela jenom kvůli ní.Povzdychla si.Už je načase,aby se pravda dostala ven.
Po chvíli mu Mairi ztěžkla v náruči.Usnula.Davey ji zvedl do náruče a uložil do postele
Ještě nějakou dobu na ni hleděl a potom vyšel z pokoje.Dole v hale narazil na Nialla.
„Jak je jí“
„Spí.Ale bude v pořádku.Ví co může a co ne,vyrůstala přece v rodině,kde generace po generaci žen byly všechny porodní báby.I ona o tom něco ví“přiznal Davey.
„To jsem rád“oddychl si Niall a Davey se na něj pozorně zadíval.
„Co máte s Mairi v úmyslu“zeptal se Davey.
„Můžu to říct jako muž muži.Mairi se mi líbí“přiznal Niall.
„Ale pozor“podotkl Davey „Mairi je hodné děvče,pane.“
Po těchto slovech se otočil a vyšel ven.
Niall za ním jen udiveně hleděl.Jak to myslel.Niall věděl,že je Mairi hodné děvče.Byla by to perfektní partie,pomyslel si Niall.Ale je tu problém s tím tajemstvím.Vždyť nikdo neví co se stane až jednoho dne král odstoupí z trůnu.Jen málo lidí vědělo o dvou dcerách,které se měli stát vládkyněmi.Tedy alespoň jedna z nich,ale která.Mairi nebo Lenora.Čas ukáže,co tyto dvě ženy způsobí.
Celé další tři týdny,kdy se Mairi zotavovala z potratu,se Niall snažil ji nerušit.Chodíval se na ni dívat jen když spala.V té době si myslel,že hledí na anděla.Modřiny a škrábance už vymizeli a proto teď vynikaly tmavé oblouky obočí,řasy a plné rty.Někdy sebou neklidně zmítala,ale nikdy se neprobudila.Přes den ji nikdy nepotkal.Ještě stále se držela v pokoji. Mluvila jenom se svou sestrou, „bratrem“ a jeho matkou.S nikým jiným.Niall tušil,že ještě nikomu plně nevěří.
Po třech týdnech,kdy byla zavřená v pokoji,se Mairi rozhodla,že by se měla konečně dostat na čerstvý vzduch.Toho dne požádala Lenoru,aby ji doprovodila.Byla sice už zdravá, ale ještě si sebou nebyla jistá.A Lenora ráda souhlasila.
Brzy po obědě si Mairi přehodila přes ramena plášť a ve společnosti své sestry sešla dolů. Tam potkali lady Blanku.
„Už se cítíš líp“zeptala se jí Blanka.
„Ano“přikývla Mairi „chci se podívat na svého koně.“
„Takže Niall nelhal,když mi říkal,že ten černý ďábel venku je tvůj?“zasmála se Blanka.
„Nelhal“přiznala Mairi „ten kůň opravdu patří mě.“
„A opravdu tě na sebe nechá nasednout“zeptala se Blanka s údivem.
„Ano,já jsem jediná,kdo na něj může nasednout aniž by ho shodil“přiznala Mairi.
„Hlavně buď teď opatrná,víš přeci co máš za sebou“nabádala ji opatrně lady Blanka.
„Budu dávat pozor“usmála se Mairi.
Mairi se zhluboka nadechla hned jak vyšla ven.S napětím se rozhlédla po nádvoří.Všude kolem ní plynul normální život.Každý si hleděl svého.Podkoní se činili ve stájích.Služky běhali od domku k domku a malý chlapec hlídal v ohradě husy.Jakoby se nic nestalo, pomyslela si Mairi s povzdechem.
Potom její pozornost upoutal pohyb v jedné z ohrad.Podívala se tím směrem.Ve velké ohradě tam stál její Satin a hleděl na ni.Nepatrně rozšířené nozdry a pohrabávání kopytem jí naznačilo,jak je rád,že ji vidí.
Mairi se k němu rozešla.Pomalým krokem došla až k ohradě a tam se zastavila.Zvedla ruku a Satin napjal uši.Věděl co přijde.Mairi vztyčila prst a zahýbala s ním ve smyslu odmítnutí.Na to Satin odpověděl souhlasným pohozením hlavy.Když potom naznačila prstem ano,jeho odpovědí bylo nesouhlasné zavrtění hlavou.Nakonec ho pohybem prstu zavolala k sobě.Bez zaváhání uposlechl.
Jakmile k ní došel,zabořila Mairi hlavu do Satinovi husté hřívy.Nasála jeho vůni a objala ho kolem klenuté šíje.Satin v klidu stál a jenom ji pysky lechtal na zádech.
Lenora stála u velkých vrat a pozorovala svoji sestru a jejího koně.Po tom všem co se stalo se Mairi vzpamatovala docela dobře.Ještě si sice netroufla přijít do společnosti,svědčilo o tom to,že se zdržovala jenom v pokoji,který tu měla.Ale to časem přijde,pomyslela si Lenora.Potom za sebou zaslechla kroky.
„Kdo je ten muž,který jde k Mairi“uslyšela hlas svého manžela a na ramennou ucítila jeho ruce a lehký stisk.
„Jmenuje se Davey O´Donell a je to Maiřin nevlastní bratr“odpověděla Lenora.
„Tuší něco.“
„Myslím že ne,ale podezření o podivných okolnostech Maiřina zmizení určitě má.Davey je chytrý muž a Mairi by nikdy nezradil.“
„Chceš mu to říct“zeptal se Marcus.
„Jednou mu to budeme muset povědět“přikývla Lenora.
„Jenom počkej až vás dvě někdy uvidí vedle sebe“usmál se Marcus.
„Patrně si bude myslet,že se zbláznil“oplatila manželovi úsměv Lenora.
„A jak je na tom Mairi po zdravotní stránce.“
„Překonala všechno docela dobře.Má teď raději samotu,ale to se dá pochopit.To se ale časem
spraví,nemůžeme ji k něčemu nutit.“
„To chápu“pokyvoval hlavou Marcus.
„Co si myslíš o lordu Niallovi“zeptala se Lenora.
„Je to spolehlivý a silný muž“přiznal Marcus.
„To vidím“usmála se Lenora „myslím v souvislostech s Mairi.“
„Změnil se“začal Marcus „dříve to byl lehkovážný mladík,měl rád dámskou společnost a dlouhé večery.Nikdy nepadl do osidel nějaké ženy.Vždy jedna noc a dost.Ale teď je z něho muž,který ví co chce.Vzdal se hýřivého způsobu života a u dvora zastává velice dobré postavení a úlohu.Myslím,že pomýšlí na rodinu.Všiml jsem si toho,když vešel do našich pokojů u dvora.To jak hleděl na tebe a Michaela mě udivilo.Nikdy bych do něj neřekl,že si bude hledat manželku.“
„Na tom však není nic špatného.Je mu něco mezi pětadvaceti a třiceti lety.Má už nejvyšší čas na to,aby se oženil a pořídil svému jménu dědice“horlivě odpovídala Lenora.
„Je mu devětadvacet a v tom,že by si měl pořídit manželku,máš pravdu.Ale zatím ho žádná dívka ode dvora nezaujala natolik,aby se s ní oženil.Až na Mairi samozřejmě.“
„Jak to myslíš s Mairi“ohlédla se přes rameno Lenora.
„Neví co si o ní má myslet.Má zmatek ve svých citech.Zcela určitě se mu Mairi líbí a on neví co s tím má dělat.Zároveň s tím ví,že Mairi teď nebude mít moc dobrý vztah k mužům,takže Niall neví co bude.“
„Však on to nějak zvládne“usmála se Lenora.
„Ano.Niall je silný muž a dokáže si ubránit to co mu patří“usmál se Marcus a v duchu popřál svému příteli hodně štěstí.
Davey O´Donell počkal až bude Mairi u ohrady sama a teprve potom se k ní vydal.Zpoza rohu stáje viděl,jak se jeho sestra zdraví se svým koněm a usmál se.Dělala to pokaždé a Satin jí pokaždé stejně odpovídal.Byl to takový jejich rituál.Bylo to správné – Satin potřebuje nějakou tu disciplínu.Pak jeho sestra zabořila hlavu a paže do husté hřívy koně a zůstala stát. Davey viděl,jak ji Satin lechtá pysky na zádech.
Teď když se opřel o těžké poleno ohrady vedle Mairi se po něm Satin ohnal.
„Dej pokoj ty ďáble jeden“vybafl na koně.
Mairi zvedla hlavu a zadívala se na „bratra“.Stál vedle ní a snažil se ubránit před zuby jejího koně.Bylo to až směšné,jak ji Satin bránil,ale Mairi byla ráda.Samozřejmě,že jí Davey nemůže ublížit.Vždycky spolu měli dobré sourozenecké vztahy.
„No tak hochu,dej mu pokoj,on mi neublíží“poplácala koně po šíji.
„Děkuji za záchranu“povzdechl si Davey.
„Není zač.Možná je to tím,že jsme byly tak dlouho jeden bez druhého“přiznala Mairi.
„Je to možné,ale mě by mohl poznat,na to už snad dost starý“usmál se Davey.
„Je z toho akorát popletený.Jsem ráda,že jsi ho tenkrát vyhrál.Když si pomyslím,že ho mohl vyhrát někdo,kdo by nevěděl,jak s jeho živou povahou naložit a mohl mu ublížit,je mi smutno.Nikdo však netušil,že už jako hříbě si vybere mě,jakožto svého majitele“usmála se
Mairi a dál hladila Satina po šíji a lehce se mu probírala hřívou.
„Už když jsem ho uviděl,přísahal jsem si,že ho vyhraju.Samozřejmě mi bylo jasné,že já se o něj starat nebudu moci.Možná,že jsem ho vyhrál pro tebe.“
„Stejně jsem ráda,že skončil v našich stájích.Je to jedinečné zvíře“vydechla Mairi.
„Projedeš se“zeptal se Davey.
„Ráda bych,ale nemám tu věci“povzdechla si Mairi.
„Něco jsem přivezl sebou.Doufal jsem,že budeš ráda až se budeš moci zase projet.“
„Mám tě ráda Davey“usmála se na bratra Mairi.
„Já taky.Tady máš věci a běž se převléknout.Počkám tu na tebe“podal jí balíček Davey.
„Děkuji.Hned jsem zpátky“převzala od něj balíček Mairi a rychle se spěchala převléci.
Niall pozoroval Daveyho a Mairi ze stínu vrat stáje.Tam ho nemohl nikdo vidět. Posledních pár dní neustále přemýšlel a to se mu líbilo.To u něj nebylo obvyklé.Zamračil se. Mairi byla první ženou,která ho dokázala takto uchvátit.To se ještě žádné jiné ženě před ní nepodařilo.A na tom už něco musí být.
Pak znovu uviděl Mairi.Malém však vyhekl překvapením.Mairi na sobě měla kalhoty, ozdobnou košili a vestu.Přes to všechno měla přehozený plášť a kráčela k ohradě.Niall ještě nikdy za svůj život neviděl ženu oblečenou jako muže.Mairi si mohla ještě nasadit zelenou čapku s péry na hlavu a vypadala by jako lovec nebo stopař,pomyslel si Niall.Vyčkával však co se bude dít.
Mairi se protáhla mezi dvěma kládami,které tvořili část ohrady a přistoupila k Satinovi. Její bratr se postaral o jeho osedlání.Samozřejmě,že jezdila po pánském způsobu a nestyděla se za to.Byla dobrá a věděla to o sobě.Opatrně přistoupila k Satinovi chytila se rukou za hrušku sedla.Levou nohu vsunula do třmenu a lehce se vyhoupla do sedla.A v tu chvíli se Satin rozešel – přesně tak jak byl naučen.
„Opatrně Mairi“upozorňoval ji Davey.
„Nemusíš se o mě bát“usmála se na bratra Mairi „jenom ho trochu protáhnu,až moc dlouho už lenivěl.“
Mairi pobídla Satina do klusu a začala pomalu objíždět kolečko v ohradě.To že slyšela tvrdé údery koňských kopyt o zem a vlastní splašený tlukot srdce ji přimělo zapomenout na všechny své starosti.Pro tuto chvíli byla jenom se svým koněm.Všechny ostatní věc i byly nepodstatné.
Když začal Satin pohazovat hlavou,pobídla ho znovu a zrychlila tempo.Vítr jí rval vlasy z copu a trhal za plášť.Mairi povolila otěže,což byl pro Satina signál,aby zastavil.Což přechodem do klusu a posléze do kroku udělal.Začal kývat hlavou dolů a nahoru,jakoby věděl co přijde.Mairi se nahnula v sedle,propnula paty a donutila Satina couvat.Ten švihl ohonem a uposlechl.Ladně pokládal nohu přes nohu a couval.Pak mu ještě Mairi oživila několik věcí z drezúry a nakonec ho pobídnutím do slabin přinutila,aby se postavil na zadní,přičemž ona se zvedla v sedle,aby udržela rovnováhu.Bylo to tak nádherné,že se jí chtělo plakat.
Když seskočila z koně dolů,přistoupil k ní Davey.Mnohokrát už pozoroval sestru jak jezdí na Satinovi,ale dnes v tom bylo něco víc.Poznal to hned jak se podíval Mairi do očí. Třpytily se v nich nevyplakané slzy.Nebylo potřeba slov na to,aby poznal,že potřebuje rameno,na kterém by se vyplakala.Beze slova otevřel náruč a nechal ji ať ho obejme.Což Mairi během chvilky udělala.
Mairi nevěděla proč se zrovna v tuhle chvíli chtělo toliko plakat,ale slzám se nebránila. Pevně bratra objala,opřela si hlavu o jeho rameno a tiše vzlykala.
„Nechceš mi říct co se děje Mairi.Tohle jsi ještě nikdy neudělala“zeptal Davey po chvilce.
„Nikdy k tomu nebyl důvod.Nikdy jsem netušila,že to přinese toliko bolesti.Lituji toho, upřímně,věř mi“vzlykala Mairi.
„Já ti věřím,ale nevím čeho lituješ“přiznal Davey celý zmatený.
„Toho,že jsem tvé rodině přinesla toliko problémů a starostí.Kdybych hned na začátku tušila co se stane,odešla bych“pokyvovala hlavou Mairi.
„Mairi víš vůbec co říkáš.Nechápu tě.Nevím o čem mluvíš“snažil se zorientovat Davey.
„Ani nemůžeš.Je to moc složité.Jednou ti to všechno řeknu“přiznala Mairi.
„Dobře“přikývl Davey a dál sestru objímal.
Na druhé straně dvorany to všechno pozoroval Niall.Nejprve hleděl s otevřenou pusou na Mairi,protože ještě neviděl někoho takhle dobře jezdit a potom zase udiveně hleděl,jak vběhla do náruče svého „bratra“ a pevně ho objala.Vypadalo to,jakoby plakala.Ani mu to nebylo divné,v souvislosti s tím co si prožila to bylo pochopitelné.Pak se jí zřejmě Davey na něco zeptal.Poznal to podle toho,že mírně otevíral rty.Prohodili spolu několik slov a pak ji Davey zase objal.Davey byl vzorem perfektního bratra pro královu dceru.Což samozřejmě nevěděl. Jednou se to však dozví,pomyslel si Niall.Pak bude záležet na tom,jak to přijme.Jestli pochopí proč jeho rodina musela jednat,tak jak jednala.Jestli nebude Mairi proklínat za to,že kvůli ní byla vyvražděna jeho rodina a jeden člen z ní zradil.Jestli se k ní pak neobrátí zády a
nezavrhne.
To vše přinese čas.
* * *
Jak dny plynuly,byl lord MacLean stále netrpělivější.Jeho muži pátrají po té dívce už několik týdnů a zatím bez výrazných pokroků.Jenom aby se nedostala ke svému otci, pomyslel si Alistair.Tím by všechny jeho plány končily,jako když utne.
Alistair vstal a začal přeházet po své pracovně sem a tam.Už si ani nevzpomínal na dobu,kdy se dozvěděl,že má král dcery – dvojčata.Pak se dal do jejich hledání.Díky tomu,že obě byly umístěni do obyčejných rodin,nebylo těžké přesvědčit někoho z rodiny,aby mu vyzradil to o čem přísahal mlčet.Jenomže nepočítal s tím,že mu bude ta kterou našel klást odpor tak dlouho.Skoro celý půlrok vydržela neříci víc než-li dvě slova.A jeho už unavovalo neustále poslouchat to že nic neví.Ale i tenkráte když přistoupil na horší formy mučení nic neřekla.Musela velice trpět a to Alistair věděl.Mnoho mužů před ní na těch mučidlech promluvilo,ale ona mlčela jako hrob.Tak to vypadalo,že by raději zemřela,než-li by řekla,kde její sestra je.Ale on si nemohl dovolit nechat ji umřít.Kdyby ano,tak by o to déle hledal tu druhou.
Stále však ještě nemohl pochopit,jak to že jim utekla.Navíc byla těhotná.Otce byl patrně některý z jeho vojáků.Také si myslel,že když jí pohrozí znásilněním,promluví.Ale ona se raději nechala znásilnit než-li by něco řekla.A pak jim k tomu všemu ještě utekla.A od té doby ji hledají.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Dál“vyzval příchozího Alistair a postavil se k oknu.
„Myslím,že jsme ji našli“ozval se hlas ode dveří.
„Kde tedy je“zeptal se Alistair a otočil se k vojákovi,který vstoupil do místnosti.
„Pravděpodobně se nachází v pevnosti na Camdemu.“
„Ale jistí si tím nejste,že“
„Ne.Asi před měsícem jsme spatřili ženu tohoto popisu jak vjíždí do pevnosti“přiznal příchozí.
„Ale to mohl být také někdo jiný“namítl Alistair.
„Pravděpodobně to byla ona.Žádná jiná žena nemá tak černé vlasy a jasně zelené oči,pane. Tohle musí být ona“odvážil se voják.
„Říkáte jasně zelené oči a černé vlasy“zeptal se Alistair.
„Ano pane“
„Pak to zřejmě bude opravdu ona“pokyvoval hlavou Alistair.
„Co máme udělat pane“zeptal se voják.
„Zatím nic.Camdem je sice dosti blízko nám,nemůžu si dovolit prozradit se.Jestliže tam přijela,tak také odjede.Nevšimli jste si náhodou jestli není těhotná“zeptal se Alistair.
„Ta dívka byla štíhlá jako vrbový proutek“přiznal voják.
„Dobře.Jestliže tam přijela,tak také musí někdy odjet.A vy si na to počkáte a pak ji sem přivedete v úplné tichosti,rozumíte.“
„Ano pane“přikývl voják.
„A teď jděte“poslal ho pryč Alistair.
„Pane“uklonil se voják a vyšel z místnosti.
Alistair se znovu otočil k oknu a podíval se ven.Dole na nádvoří právě nasedala na své koně další hlídka.Třeba už dalších vojáků nebude třeba,jestli je pravda to co mu teď řekli.Je dost docela možné,že ji našli.Žádná jiná žena nemá opravdu tak černé vlasy a zářivé oči jako ona.Jenom ona a její sestra.Dvě nejkrásnější ženy v zemi,přiznal si Alistair.Ale i to jednoho dne skončí.
Alistair se otočil a zasedl za svůj stůl.Potřeboval projednat zase jiné záležitosti,než-li jenom tu s Mairi a její sestrou.
* * *
Mairi seděla vedle Satinova stání a poslouchala zvuky stáje.Po tom dni,kdy se vyplakala na Daveyho rameni,se cítila lépe.Věděla,že si s ním bude muset v nejbližší době promluvit.Zasloužil si vysvětlení.V tu chvíli do ní šťouchl její kůň a ona otevřela oči.Usmála se na Satina a pohladila ho po sametovém nose.Tvářil se jako by ji chápal.
„Řeknu mu to“zašeptala Mairi.
V tu chvíli vešel do stáje Davey.Věděl dobře,kde svoji sestru najde,když ji bude potřebovat.Už několik dní se chovala jinak.Bylo vidět,že v sobě něco drží a potřebovala by si o tom promluvit.Jenom jestli on je tím pravým,povzdechl si v duchu Davey.
„Davey“ozval se v tu chvíli její hlas.
„Ano“odpověděl Davey.
„Můžu s tebou mluvit“
„Jistě“přikývl Davey a sedl si vedle Mairi.
„Chtěla bych.abys něco věděl“začala Mairi.
„Poslouchám“přikývl Davey.
„Víš…všechny ty události co se za poslední půl rok stali mají svůj původ v minulosti.Já… no…víš nikdy jsem nebyla tvojí sestrou“začala Mairi a čekala až ji Davey přeruší.Když se tak nestalo tak pokračovala „moje nevlastní matka byla porodní bába,která před dvaadvaceti lety pomáhala při porodu královně.Pomáhala na svět mě a mé sestře Lenoře.Jsem ve skutečnosti jedna z královských dvojčat,kterou se tvoje matka rozhodla vychovat jako vlastní,aby ji ochránila.Zavázala se příslibem mlčenlivosti,stejně tak jako rodina,která dostala do výchovy moji sestru“přiznala Mairi.
Davey jenom tiše zíral před sebe.Vyslechl ji a teď potřeboval čas na to,aby si to mohl promyslet.To že mu Mairi jeho „sestra“ vyzradila své tajemství,pro něj byla rána pod pás. Nikdy netušil,že tohle její matka udělala.Žil v domnění,že je Mairi jeho sestra.Že jediná dcera v rodině a ona je přitom dcerou někoho jiného.A ten někdo jiný je sám král.
„A ty jsi o tom věděla“zeptal se Davey.
„Ano“přiznala Mairi smutně a sklonila hlavu.
„Proč jsme to nemohli vědět i my“zajímal se Davey.
„Vím,že mě budeš teď nenávidět.Vždyť je to jenom moje chyba,že zemřela celá tvoje rodina.Možná kdyby mě tvoje matka toliko nebránila,kdyby mě nechala s nimi dobrovolně odejít,mohla žít a já bych se tam odsud nějak dostala.“
„Proč si myslíš,že tě budu nenávidět“zajímal se Davey a pohlédl na ženu,která byla tak dlouho jeho sestrou.
„A ne snad.Vždyť se podívej,co se kvůli mně stalo.“
„To ale neovlivní to,že jsi králova dcera.Matka musela vědět proč to dělá.Jednou dala slib že tě ochrání a také ho splnila.To že byly silnější je už něco jiného.“
„Stejně je mi to líto.Nic z toho se nemuselo stát“povzdechla si Mairi.
„Nemůžeš se z toho obviňovat.Není to tvoje vina.Ty jsi jenom musela poslouchat stejně jako všichni ostatní.Každý je tu jenom loutka ve vysoké politice“
„Zatím mluvíš jenom o všech ostatních.Co si o tom myslíš ty“zeptala se Mairi.
„Já…mám teď v těch všech informacích zmatek.Chápu,že má matka musela podstoupit to riziko a zároveň se ptám proč zrovna ona.Nemůžu jí to však zazlívat,bylo to její rozhodnutí. Udělala dobrou věc pro tuto zemi a jednou to určitě vyjde najevo.Nevím – necítím k tobě nenávist.Spíš obdiv k tomu,jak jsi to všechno v sobě musela tak dlouhou dobu zadržovat.“
„Občas to bylo těžké.Někdy byly i chvíle,kdy jsem si myslela,že už to déle nevydržím.Vědět o svém osudu a nemoci s tím nic dělat,bylo hrozné.“
„Ale vydržela jsi to“usmál se na ni Davey.
„Takže bychom i nadále mohli zůstat bratrem a sestrou“zeptala se Mairi.
„Pokusím se.Ale nebude to vždy.Bude ještě dlouho trvat,než si zvyknu,že mojí sestrou je
králova dcera“přiznal Davey.
„Takže mě nenávidíš“ujišťovala se Mairi.
„Ne“usmál se Davey.
„To jsem ráda.Nedokázala bych s tím žít“přiznala Mairi.
„Tak proč tě tedy unesli,co tím chtěl MacLean dokázat“zeptal se Davey
„Chtěli najít moji sestru.Tak by nás měli obě a dědic trůnu by zmizel ze světa.Nevím jak se dozvěděl,že jsme přišli na svět,zřejmě něco tušil a začal pátrat.A pátral tak dobře,že nás našel,tedy alespoň mne.Pak se mě snažili přinutit,abych jim řekla kde je Lenora.Ale já bych raději zemřela,než-li bych mu to řekla“pokyvovala hlavou Mairi.
„Zatím však netuší,kde lady Lenora je“podotkl Davey.
„Zatím ne,ale můžou na to velice brzy přijít“přiznala Mairi.
„To nedopustíme“zamračil se Davey na podíval se na Mairi.
„To nesmíme.Lenora se musí vrátit ke dvoru,tam bude v bezpečí.Já se zatím můžu ukrývat než-li vyhledám svého otce“přiznala Mairi.
„A kde se chceš skrývat.Jestli tě našli u nás,tak tě najdou všude.Nikde nebudeš v bezpečí ani u dvora.lid budeš mít teprve až se celá věc vyřeší“rozohňoval se Davey.
„Na mém bezpečí nezáleží.Když přežije Lenora tak je tu ještě naděje,že trůn nedostane někdo jiný“
„Mairi,tvůj život je stejně vzácný,jako život kohokoliv jiného.Nemůžeš ho zahodit jenom kvůli trůnu a povinnostem“
„Já nechci svůj život zahazovat“odporovala mu Mairi.
„Tak takhle nepřemýšlej.Něco se vymyslí a jednou se tohle celé musí vyřešit“objal ji Davey.
„Děkuji ti,že mě nenávidíš a že mi nedáváš za zlé,že tvoje rodina musela kvůli mně zemřít“vydechla Mairi.
„Bylo to svobodné rozhodnutí mé rodiny,proto ti to nemůžu mít za zlé“přiznal Davey a potom už ji jenom držel.Dával jí pocit bezpečí,i když věděl,že jednoho dne to bude jiný muž,který na ni bude dávat pozor.On na ni stejně nemá nárok,teď když zjistil,že je to královská dcera.
Toho večera Mairi něco vzbudilo.Prudce se posadila na posteli a rozhlédla se kolem sebe. Košilku jí k tělu přilepoval studený pot a celá se třásla.Nemohla spát dlouho,protože oheň v krbu ještě stále hořel.Přehodila nohy přes pelest postele a vstala.Ještě se raději ohlédla do míst za sebou,aby se přesvědčila,že tam nikdo není.Měla takový pocit,že ji někdo sleduje.Ale v pokoji bylo ticho,slyšela jenom tiché praskání plamenů v krbu.Když si uvědomila,že ji nikdo nesleduje,pokusila se dát dohromady útržky svého snu.
Věděla,že se to jednoho dne stane,že ji najdou.A k tomu došlo právě teď.Jeho,MacLeanovi muži jsou velice blízko a jí a její sestře hrozí nebezpečí.Zítra ještě ne,ale za dva dny budou ti muži už moc blízko,aby se jim podařilo nepozorovaně zmizet.
Na chvíli zavřela oči a poslouchala ticho kolem sebe.Musí upozornit na nebezpečí svoji sestru a jejího manžela.Musejí ihned odjet zpět ke dvoru do bezpečí a ona se pak rozhodne co
bude dělat.Ale až se Lenora dostane do bezpečí.Dřív ne.
Najednou pocítila nutkavou potřebu být se Satinem.Co na tom,že je noc.Svojí přítomností ve stájích nebude v tuto dobu nikoho rušit.Pomalu se zvedla,přehodila přes sebe plášť a vyklouzla z pokoje.Po špičkách procházela chodbou a vnímala všechno kolem sebe. Nepočítala však s tím,že ji někdo zastaví.
Niall nemohl tu noc spát a tak jenom bezmyšlenkovitě bloudil po chodbách otcovi pevnosti.Nikdy netrpěl nespavostí,ale dnes se mu nedařilo usnout.Netušil jestli už Mairi spí, ale doufal,že ano.Ona už potřebovala odpočinek.Celá ta věc s královým dědicem by se už měla vyřešit.Protože jinak bude dokonce života nedůvěřivá k celému svému okolí.Něco ho na ní přitahovalo,ale netušil co.Přes den ji vyhledával pohledem a v nocí jí patřili všechny jeho sny a myšlenky.Netušil proč,ale často procházel okolo jejích dveří a měl nutkání je otevřít a podívat se zda-li je v pořádku,jestli jí nic nechybí.Ona by se však s největší pravděpodobností
skrčila u zdi a zírala na něj svýma velkýma vyděšenýma očima.
Pak ho však vyrušil pohyb v chodbě.
Mairi potichu procházela chodbou,když se jí najednou okolo pasu obemkla něčí ruka. Patrně mužská,soudě podle svalnatého předloktí.V první chvíli byla tak vyděšená,že sebou ani nezmítala.Když si uvědomila,že ji ten někdo přitahuje k sobě,chtěla začít křičet,ale v tu chvíli se jí na rty přitiskla velká mužská ruka.Zmítala se v mužově pevném sevření,ale nemohla uniknout.Pak najednou byl klid.
Niall si kupodivu rychle uvědomil,že v náruči svírá dívku,které patří všechny jeho myšlenky.Vůbec netušil proč nespí a kde se tu vzala,ale najednou byl rád,že je tady.Bránila se mu,ale on byl silnější.Nakonec se unavila bojem a bezmocně na něj hleděla.V tu chvíli si však uvědomil,že má Mairi na sobě jenom noční košilku a plášť.Proboha kam chtěla v tuhle dobu a takhle oblečená jít,ptal se sám sebe v duchu.Dále však vnímal i to,že se slabě třese a má zpocené vlasy.Jakoby se jí něco zdálo.
Pak se jí zahleděl do očí a to co tam spatřil ho málem přimělo otevřít ústa.Toliko strachu v jednom pohledu ještě nikdy neviděl.To jak na něj hleděl,jako kdyby čekala na to že ji zabije nebo jí nějako jinak ublíží.A přitom to nebyla pravda.On jí nechtěl ublížit.
Jak tam tak stáli v chodbě v jednom z výklenků ve zdi a osvětlovalo je jenom svíček ze svícnu,napadlo Nialla,že Mairi vypadá jako nadpřirozená bytost.Temné světlo dávalo jejím černým vlasům tajuplný nádech a ustrašené zelené oči se leskly jako dva safíry.Zároveň však vnímal její jemné křivky.Plná ňadra na jeho hrudi,ploché bříško a dlouhé pevné nohy.Byla opravdu dokonalá.Jenom kdyby se na něj tak vyděšeně nedívala.
I v Mairi se něco v tu chvíli zlomilo.To jak ji Niall držel,tak něžně a přeci pevně. Vnímala všechny jeho pevné svaly,teplo,které pronikalo od něho k ní přes jeho oblečení a její košilku.Bylo to příjemné,ale přesto měla strach.Jeho tmavé vlasy se leskly a v modrých očích hořely plamínky zvědavosti a obdivu.Obdivu k ní.
„Nemusíte se mě bát“zašeptal opatrně Niall.
Mairi na něj však dál jenom tiše hleděla Věděla,že z něho strach mít nemusí.Jenom ji fascinovala jeho tvář.Tak ostré rysy ještě u nikoho neviděla.Málem by vztáhla ruku,aby se dotkla jeho tváře.Ale neudělala to.
„Kam jste chtěla v tuhle chvíli jít“zeptal se Niall.
„Já…“pokusila se začít Mairi.
„Nebo co vás tak vystrašilo“zkusil to znovu Niall,ale dočkal se jenom toho,že se Mairi otřásla,jakoby uhádl,že se něčeho polekala.
„Já jsem…o bože to nejde“zamumlala Mairi a sklonila hlavu.Nechtěla vzpomínat na to co se jí zdálo.
„Co se stalo,proč o tom nemůžete mluvit“zeptal se Niall a mírně jí zatřásl.
To však neměl dělat,protože v tu chvíli tiše vykřikla a pokusila se s ním bojovat.Patrně si vzpomněla jak s ní zacházeli,když byla v zajetí.Zmítala sebou tak zoufale,až mu jí bylo líto.
„Odpusťte nechtěl jsem.Se mnou nemusíte bojovat,já vám neublížím.Prosím uklidněte
se“konejšil ji Niall a pevně ji svíral v obětí.
Mairi se po chvíli uklidnila a opřela se o něj.Byla vyčerpaná neustálými boji o svobodu, že si teď ani neuvědomila,že se opírá o mužské tělo.Rychle dýchala a křečovitě zatínala prsty do Niallovi košile.
„Jsou tady“po chvíli zamumlala tak tiše,že si Niall nebyl jist tím co slyšel.
„Kdo je tady“zeptal se.
„Vojáci“zašeptala znovu.
„Jak to víte“ Niall byl překvapen,že začala sama od sebe mluvit a že se nepokusila mu vymanit z náruče.Byl si však vědom,že se třese a křečovitě mu zatíná prsty do košile.Patrně byla velice vystrašená.
„Měla jsem sen“ozval se tichý hlas do ticha chodby „živý sen.“
„A tomu opravdu tak je,tak kam jste chtěla teď v noci jít“zeptal se Niall „to jste chtěla sama
utéct a v tomhle oblečení.“
„Nechtěla jsem utéct“zašeptala Mairi unaveně.
„Tak kam jste tedy měla namířeno.“
„Jenom jsem chtěla vidět Satina“přiznala Mairi.
„Teď v noci“divil se Niall.
„Ano.“
„A ještě stále k němu chcete jít“zeptal se Niall.Sám nevěděl co dělá.Možná,že to byla hloupost se na tohle zeptat a pak ji tam vzít.Měl by ji odvést do pokoje a dohlédnout na to,aby odpočívala.
„Ano“uslyšel v tu chvíli odpověď.
„Doprovodím vás“navrhl jí Niall,čekajíc námitky.
Když však Mairi neodpovídala,lehce ji objal kolem pasu a pomalu ji vedl ke schodům. Dobrovolně s ním tedy šla.Patrně mu věřila.Pomalu začínal chápat její duši i systém jejího myšlení.I přes to,že vyrostla v chudé rodině,nedalo se zapřít,že patří k mnohem vyšší třídě lidí.Nad nikoho se však nepovyšovala.
Pomalým krokem přešly nádvoří a zamířili ke stájím.Z konce stájí se ozývalo tlumené bouchání.Nikdo tam být nemohl.Jediné co ho v tu chvíli napadlo bylo to,že to dělá patrně nějaký kůň.Nemohl však tušit,že Satin.To zjistil ve chvíli,kdy otevřel vrata stáje a pohlédl dovnitř.Kůň v zadním stání měl divoký pohled v očích,vysoko zvednutou hlavu,útočný postoj a zhluboka nasával do nozder noční vzduch.Vypadalo to,jakoby věděl,že je Mairi blízko nebo dokonce že věděl,že přijde.Jakmile ji však uviděl,uvolnil své tělo,pohlédl na ni a tiše zaržál.
Ten zvuk vyvolal i změnu u Mairi.Už se tak netřásla ani nezatínala své prsty do jeho košile. Hleděla na Satina a vypadalo to,že si očima sdělují své pocity.Když potom udělala Mairi krok kupředu,Niall jí nebránil.Nechal ji pomalým krokem dojít až k Satinovu stání a pak ji pozoroval,jak zabořila hlavu do jeho hřívy.Pak vešla k němu dovnitř a posadila se tam na kupu čerstvého sena,opřela se o stěnu a zavřela oči.
Niall viděl,jak se její Satin lehce probírá prameny jejích vlasů.Jak něžně.Svými sametovými pysky lehce projížděl jejími vlasy.Skoro jako nějaký muž,pomyslel si Niall a rozešel se k nim.Nečekal však,že se po něm Satin ihned ožene.Čehož si Mairi okamžitě všimla.
„Nechce vám ublížit,jenom si mě hlídá“ozvala se tiše.
„To chápu,ale jak to zatím vypadá,bude ze mě za chvíli jenom pár cucků“usmál se Niall.
Mairi otevřela oči.Viděla,že se lord Niall snaží uhýbat před zuby jejího koně a věděla,že musí zasáhnout.
„Satine“zašeptala něžně a zvedla ruku,aby se ho dotkla.
Kůň okamžitě obrátil veškerou pozornost ke své paní.Choval se jakoby jí rozuměl.Ani nepotřebovala slova,aby ho k něčemu přinutila.Stačil jeden její pohled.
„Satin mi dává pocit bezpečí“přiznala tiše a objala si kolena rukama.
„Asi jste moc bezpečí nepoznala“pronesl tiše Niall.
„Ale ano poznala.Bezpečí v rodině ve které jsem vyrůstala.Bratrskou lásku,které se mi dostalo od Daveyho,dále pak od matky a otce,samozřejmě těch adoptivních“přiznala Mairi.
„Takže jste nikdy nepoznala vlastní rodiče“zeptal se Niall.
„Ne.“
„Co se stalo pak – tedy jestli o tom chcete mluvit.“
„Dnes jsem svému bratrovi řekla pravdu o svém původu“přiznala Mairi.
„A jak to přijal“zeptal se Niall.
„Docela v klidu“přiznala Mairi „ani mi neměl za zlé,že kvůli mně zemřela jeho rodina.Řekl že mě nemůže nenávidět,protože já za to nemohu.“
„Měl pravdu.Vy za to opravdu nemůžete“přikývl Niall „to co se stalo,se stát mělo.“
„Ale nemuselo se to stát,kdybych s nimi odešla dobrovolně a kdyby mě matka tak nebránila. Mohla žít,mohli žít všichni“povzdechla si Mairi.
„Neobviňujte se“napomenul ji opatrně Niall,protože chápal co cítí.
„Ptal jste se,jestli o tom chci mluvit“začala Mairi.
„Ano“přikývl Niall.
„Dobře“pokyvovala hlavou Mairi a pak tiše povzdechla.
„Takže mi o tom něco povíte“zajímal se Niall a udělal krok směrem k ní.
„Prosím zůstaňte stát.Omlouvám se za svoje chování,ale pochopte mne prosím.Jenom chci, aby jste zůstal dál ode mě.Nezlobte se“sklopila hlavu Mairi.
„Já to chápu.Dobrá tedy.Když si to přejete tak zůstanu tady“přikývl Niall a usadil se na hrazení mezi stáními dvou koní.Mairi se mu v žádném případě nemusela omlouvat za svoje chování.
„Pátral po mě Alistair MacLean,hrabě ze Sutherlandu.Musel se nějak dozvědět,že jsem se se sestrou před dvaadvaceti lety narodila,jinak by nás nehledal.Nikdy by mě nenašel,kdyby můj mladší „bratr“ Luis pro peníze nezradil.On je jediný ještě s Daveym kdo přežili.Jinak jsou všichni mrtví.Celou tu dobu mě MacLean držel ve své pevnosti a snažil se mě přimět k tomu,abych mu prozradila kde je moje sestra.Použil k tomu opravdu všechno“ Mairi se na chvíli odmlčela a Niall si všiml,že se jí v koutku oka objevila slza.Patrně vzpomínala na všechno co jí provedli „ale ani tehdy,když mě předhodil svým vojákům jsem odmítla prozradit,kde se moje sestra nachází.Z jedné strany,protože jsem si nebyla jistá,kde zrovna teď je a z druhé,a ta byla silnější,jsem dala slib,že to nikdy neřeknu.Mohl mě mučit,dělat mi cokoliv,stejně bych mu to neřekla.A kdyby mě nakonec zabil,stejně by to bylo jedno.Raději bych zemřela,než-li bych zradila“skončila své vyprávění Mairi.
Niall ji celou dobu napjatě pozoroval.Pozoroval pocity,které se jí při vyprávění zračily ve tváři.Bolest,utrpení,zoufalství a odvaha vydržet až dokonce a nezradit.Kolik odvahy se ještě skrývalo uvnitř této osoby.Z každého rysu její tváře cítil napětí a když jí po tváři skanula osamělá slza,srdce se mu sevřelo lítostí.A přeci ji nemohl obejmout a dát ji pocit bezpečí, odháněla ho od sebe,bála se ho nebo se bála pohlédnout na něj jako na dobrého silného muže u kterého by našla bezpečí.Měla strach,že by se mu něco stalo,jako v případě její adoptivní rodiny.Dávala si jejich smrt opravdu za vinu?
Niall najednou nevěděl o čem má přemýšlet jako první.Z náhlého popudu k ní rychle přistoupil.Nevěděla o něm,protože měla zavřené oči a bolestně stažené rty nasvědčovali o velkém napětí v jejím nitru.Natáhl opatrně ruku a dotkl se její paže.Neucukla jenom pootevřela své utrápené oči a pohlédla na něj.
Niall si dovolil sednout vedle ní.Chvíli počkal jestli z její strany neuslyší nějakou námitku a potom jí lehce položil svoji paži okolo ramen a přitáhl si ji k sobě.Nebránila se,což ho překvapilo.Zřejmě byla tak pohroužena do svých myšlenek,že o něm nevěděla.Ochotně mu opřela hlavu o rameno a s tichým povzdechem zavřela oči.
Mairi by mohla vyvrátit všechna tvrzení,která si o ní Niall myslel.Ano,bála se na něj podívat jako na muže jež by jí poskytl bezpečí,protože se bála,že by se mu něco stalo.To že ho nechala,aby ji objal,bylo jenom z toho důvodu,že byla unavená a tak dlouho sama. Uvědomila si,že její strach překonal pocit bezpečí,který z lorda Nialla sálal.Nechala ho,aby ji hladil po zádech tak dlouho dokud neusnula.A Mairi usínala s pocitem,že takový pocit bezpečí už snad nikdy nezažije.
Niall po chvíli cítil,jak mu dívčino tělo ztěžklo v náruči a cítil její pravidelný dech na krku.Usnula.Niall neodolal tomu,aby jí neodhrnul vlasy z čela a nezahleděl se do její nádherné tváře.Řasy klidně spočívaly na mírně zrůžovělých lících a z pod nich vedly dvě stopy po slzách,které jí stekly z očí.Okolo růžových rtů byly malé vrásky bolesti a starostí.Ale i přes to byla andělská tvář.
Niall neodolal a sklonil se k její tváři.Svými rty opatrně slíbal mokré cestičky po jejích slzách a nakonec ji jemně políbil na rty.Nemohla to cítit,ale přesto nakrčila svůj půvabný nosík a povzdechla.Niall si uvědomil,že dáma potřebuje do postele.Tady spolu nemůžou zůstat až do rána i kdyby jí Satin dával jakkoliv velký pocit bezpečí.
Pomalu se i s ní v náruči zvedl a pomalým krokem vyšel ze Satinova stání aniž se mu v tom kůň pokusil zabránit.Což ho také udivilo.Ten kůň je patrně chytřejší než si myslí.
Niall se bez problémů dostal přes nádvoří do pevnosti.Potichu přešel přes halu a vydal se po schodech nahoru k jejímu pokoji.Na nikoho naštěstí nenarazil.Což bylo jenom dobře, protože by se nerad tak pozdě v noci někomu zpovídal z toho co dělal v tuto dobu venku a to ještě k tomu s královou dcerou.
Vstoupil s dívkou do pokoje,opatrně ji uložil do postele,přikryl ji a chvíli na ni hleděl.Pak se podíval ke dveřím.Co kdyby tu dnešní noci zůstal.Jenom by na ni dával pozor.Nikdo by se nemusel dozvědět,kde v noci byl.
A udělala tak.od krbu si k posteli přitáhl křeslo,sadil se do něj a ještě dlouhou dobu pozoroval klidně spící dívku,než-li i na něho přišel spánek a nezavřel oči.
Netrvalo však dlouho a probudily ho divné zvuky.Ve spěchu otevřel oči a vyskočil z křesla,aby se podíval co se děje.Nikdo kromě nich dvou v pokoji nebyl.Mairi sebou ve spánku divoce házela,něco mumlala a občas zasténala.Jakoby něco znovu prožívala.Niall přistoupil k posteli a chytil divoce se zmítající dívku za ramena.Ta se mu však ve vteřině vykroutila a dál sebou házela.Chtě nechtě musel usednout na postel a dívku si pevně přitáhnout do náruče.Přitiskl si její hlavu k rameni a hladil ji po zádech.Do ucha jí šeptal uklidňující slůvka a ona se po chvíli uklidnila.Sice sebou už toliko neházela,ale ještě stále cosi mumlala a mezi tím vším slyšel její tiché steny.Pak se najednou rozplakala.Vypadalo to že je vzhůru.Už zase se ho křečovitě držela a plakala.Po nějaké době se toliko znavila pláčem,že usnula,ale když se Niall pokoušel vstát,tak zjistil,že má Mairi okolo jeho těla omotané své ruce,jakoby se bála že ji opustí a znovu ji nechá spadnout do zlých snů.
Niall si nebyl jistý tím zda dělá dobře,když se opřel o čelo postele a nechal Mairi aby se mu uvelebila v náruči.Když však uslyšel její klidný dech,vydechl.Vpadalo to že usnula.Snad se jí už nic nebude zdát,pomyslel si Niall,ale ani se nehnul.Místo toho zavřel oči a pokusil se usnout.Nikdy ani v těch nejodvážnějších snech by si nepomyslel,že ho Mairi nechá aby ji objímal a dokonce s ní spal v posteli.Ale udělala to jenom ze zoufalství.Byla vystrašená a potřebovala někoho kdo by ji uklidnil,říkal si v duchu Niall.Pak i na něj dolehl milosrdný spánek.
Ráno se však kupodivu probudil první on.Málem vyletěl z postele,jako když ho píchne sršeň.Pak si však uvědomil co se včera večer stalo a zůstal klidně ležet.Teď už se však neopíral o čelo postele,nýbrž hlavou ležel na polštáři uprostřed postele a v náruči mu spočívala klidně spící Mairi.Hlavu měla položenou na jeho hrudníku,ruce omotané kolem jeho těla a tiskla se k němu,jakoby se i ve spánku bála že ji opustí.Bože,bylo tak pěkné cítit její měkké tělo.Ale nemohl si dovolit toho zneužít.Mairi byla ještě hodně zranitelná a bude dlouho trvat,než-li její duše najde klid.
Niall se opatrně vymanil z dívčina sevření,postavil se vedle postele a pohlédl na ni.Právě se protahovala a dala tak vyniknout všem svým ženským oblinám.Byla opravdu krásná.Niall se alespoň sehnul,aby z ní sundal plášť ve kterém včera usnula.Když jí ho rozepínal,letmo se dotkl její hebké kůže a po celém těle pocítil horkost.Hned se však musel napomenout.Mairi není dívka na krátký flirt,ona si zaslouží něco lepšího.
Niall zatnul zuby a stáhnul jí plášť z těla.Pohodil ho přes křeslo a pomalu odcházel.Ještě u dveří se na ni podíval a potom definitivně odešel.
Mairi se probudila s divným pocitem.Dnes ráno jí bylo nějak lehko.Jakoby z ní spadla všechna tíha,která ji tížila posledních šest měsíců.Posadila se na posteli a všimla si obrysu ještě jednoho těla – mužského.Tak je to tedy pravda.Opravdu včera hledala pomoc u lorda Nialla.A ona si myslela,že se jí to jenom zdálo.Že se jí zdálo to,že mu všechno pověděla,že ho nechala aby ji ve stáji objímal,aby ji pak odnesl do jejího pokoje,uložil do postele a nakonec ji uklidňoval,když měla zlý sen.Mairi se začervenala,když si vzpomněla,jak se k němu v noci tisknula,jak plakala na jeho rameni a nechtěla ho pustit.Ale teď ho tady nikde neviděla.Musel tedy odejít chvíli před tím,než-li se probudila.Patrně ji nechtěl vystrašit.Pak si však vzpomněla co ji včera v noci vyhnalo z pokoje a věděla co musí udělat.Doufala jen,že už bude její sestra vzhůru.
Během chvilky byla oblečená a téměř se vyřítila z pokoje.Na chodbě se zastavila. Rozhlédla se.Všude bylo ticho.Zřejmě asi všichni ještě spí,pomyslela si a pomalu se vydala dolů do obývacího pokoje,kde většinou našla lady Blanku.
Když prošla okolo sestřina pokoje,uslyšela tichý dětský smích,ke kterému se během chvilky přidal silnější a mužský.Jak se zdálo už jsou také vzhůru.V pokoji lorda Nialla bylo ticho,stejně tak u lorda MacInerneye a jeho ženy.Ti patrně ještě spali.Za ní se ozval zvuk otevíraných dveří a Mairi se otočila.Jako první vyběhl ze dveří malý Michael a mířil rovnou k ní.V Mairi se mísili protichůdné pocity.Viděla malé dítě,které k ní běželo a rozhodovala se mezi tím,zda-li raději odejít nebo počkat,až k ní Michael přijde.
Než se však rozhodla,byl chlapec už u ní a natahoval k ní ručičky.Mairi se na něj podívala a usmála se.To dítě bylo tak nevinné a tak krásné.Hezčího chlapečka ještě neviděla. Její rozhodování bylo ta tam.Najednou se sklonila k chlapečkovi a uchopila jeho malé ručičky do svých.Byl to nádherný pocit.Mairi si usmála.Nebylo to zas tak hrozné.Přijít o dítě ještě neznamenalo zatrpknout,pomyslela si.
Lenora,která se chystala vyběhnout za svým synem,protože nevěděla do kterého pokoje její syn vejde.Michael byl vždycky hodně zvědavý,se ve dveřích s úžasem zastavila.V chodbě viděla svoji sestru,která držela Michaela za ručičky a smála se.Takhle šťastnou ji ještě neviděla.Dnes však byla úplně jiná,jako kdyby z ní spadla veškerá tíha života.
Lenora se usmála a kývla na svého manžela.
Marcus uposlechl tichou výzvu své ženy a podíval se do chodby.Také ho překvapilo to co viděl.Mairi se mu dnes jevila zcela jinak,než za posledních několik dní co ji znal.To jak si hrála s prstíky jeho syna,ho dojalo.Patrně truchlila za své ztracené dítě,ale nechtěla zatrpknout proti všemu.Snažila se překonat svoji bolest.
„Vidíš“zašeptala vedle něj Lenora.
„Ano“přikývl Marcus a políbil svoji ženu do vlasů.
„Myslím,že se Mairi začíná vzpamatovávat.Vidím jí v obličeji bolest nad ztraceným dítětem,ale chce to překonat.Doufám,že to zvládne.Michael by jí v tom mohl pomoci“šeptala Lenora směrem k Marcusovi.
„Snad máš pravdu“povzdechl Marcus.
„Uvidíme“pohladila ho po tváři Lenora a usmála se na něj „miluji tě.“
„Já tebe taky“odpověděl Marcus a pohladil svoji ženu palcem po horním rtu než ji políbil.
Mairi se zatím snažila zabavit svého synovce.Nevěděla,kde Lenora je a nechtěla,aby se chlapec sám toulal po pevnosti.Michael byl hodně podobný na svého otce,to naznačovali chlapcovi světlé vlasy a oči.
„Máma“zamumlal chlapec.
„Já nejsem tvá máma,jsem tvoje teta“snažila se mu to vysvětlit Mairi.
„Teta“zvedl chlapec udiveně obočí.
„Ano teta.Tvoje maminka přijde za chvíli“sdělila mu tiše Mairi.
Michael najednou zvedl své ručičky a zkoumal její tvář svými prstíky.Ty jemné doteky Mairi málem rozplakaly.Bylo tak snadné nechat chlapce zkoumat svoji tvář,pomyslela si.To dítě jí tak důvěřovalo.
Naštěstí se v tu chvíli objevila Lenora a hned za ní její manžel.Mairi vzhlédla a viděla,že se její sestra usmívá.Usmála se také.
„Děkuji,že jsi pohlídala Michaela.Někdy je až moc rychlý“sklonila se k synovi Lenora.
„Je moc roztomilý“přiznala Mairi šeptem.
„Jak se dnes cítíš“zeptala se jí Lenora.
„Dobře,snad možná lépe než včera a před šesti měsíci“přiznala Mairi.
„To jsem ráda“
„Musím s tebou mluvit“začala vzápětí vážně Mairi.
„Co se stalo“polekala se Lenora.
„Musíte odsud hned odjet.vrátit se ke dvoru.Vědí kde jsem a ty musíš do bezpečí.“
„Kdo ví,že jsme tady“nechápala Lenora.
Mairi přešla k oknu a podívala se ven.Vzápětí uviděla lorda Nialla.Právě přecházel nádvoří.Měl na sobě jenom rozevlátou košili a černé kalhoty.Tmavé vlasy mu povlávaly ve větříku a zdál se klidný.Přes nádvoří šel rozvážným krokem a pak se najednou podíval nahoru a jeho pohled se zabodl do jejích očí.Mairi se otřásla.Jeho pohled byl tak silný.Usmál se na ni a pokračoval v cestě.
„Mairi“uslyšela hlas za sebou.
„Unést mě nechal lord MacLean proto,aby zjistil,kde se schováváš ty“začala Mairi a Lenoru ani nenapadlo,aby ji přerušovala „mě našel jenom proto,že Luis pro peníze zradil.Když si pro mě přišli,má matka mě bránila a stejně tak i otec.Všichni zemřeli pod rukama jeho vojáků. Celý ten půlrok mě držel na své pevnosti a vším možným se snažil získat tvé jméno.Pukal zlostí,když jsem mu ani po půl roce mučení a bití neřekla nic jiného než že nic nevím.Pak se mi podařilo záhadným způsobem utéct.A včera v noci se mi zdálo,že jsou jeho muži už hodně blízko.A že on ví,že tady jsme obě.Musíš odtud odjet Len.Musíš do bezpečí.“
„Nemýlíš se“zeptala se šeptem Lenora.
„Prosím věř mi.Já vím,že je to jenom sen,ale je lepší být v bezpečí než-li potom čelit útoku“ snažila se setru přemluvit Mairi.
„Věřím ti.Ale jak chceš,abychom odjeli,když o nás vědí“zeptala se Lenora.
„Na něco přijdu“pokyvovala hlavou Mairi.
„A co bude potom s tebou.Co budeš dělat,když mi odsud odjedeme a ty tu zůstaneš.“
„Odvedu pozornost“sdělila jí Mairi.
Lenora se otočila ke svému manželovi,jakoby u něj hledala pomoc.Nevěděla co dělat.Její sestra ji nabádala,aby odjela do bezpečí a sama by zůstala tady,kde jí hrozí největší nebezpečí.
Marcus se zadíval na svoji ženu s jejich synem v náruči a málem dal Mairi za pravdu,že Lenora musí do bezpečí.Ale nahlas to neřekl.To co jim navrhla Mairi bylo sice šlechetné,ale pro ni to žádná záchrana nebyla.Ona jenom chtěla dostat do bezpečí svoji sestru.
„Rozhodnutí je na tobě“zašeptal nakonec.
Mairi se podívala z okna a uviděla Daveyho,jak volá na lorda Nialla.Něco se dělo.A ona věděla,že to souvisí s jejím snem.Zřejmě spatřil ty muže.V tu chvíli dostala nápad.
Venku Niall pospíchal za Daveym na hradby,odkud na něj volal.Co mu bylo platné,že ráno strčil hlavu do sudu se studenou vodou,když potom zahlédl Mairi nahoře v okně. Vypadala docela odpočatě.
„Co se děje“zeptal se Daveyho,když k němu došel.
„Několik mužů překročilo hranice vašeho území.Vypadá to na neznámé vojáky,pane“sdělil mu Davey a zadíval se zpět za hradby.
„Kdy jsi na ně přišel“zeptal se Niall.
„Teprve před chvílí.Pokud si mohu dovolit říci svůj názor,tak bych řekl,že jsou to muži lorda
MacLeana,protože on ještě stále Mairi hledá“přiznal Davey.
„Taky mám takové tušení.Včera jsem s Mairi mluvil…“
„Vy jste s Mairi mluvil“divil se Davey.
„Ano.Potkal jsem ji včera večer na chodbě,když šla do stájí za svým koněm.Říkala,že u něj cítí bezpečí.Pak však začala mluvit o tom,že jsou tady nějací vojáci a že měla živý sen.Do stájí jsem ji doprovodil a tam začala mluvit o své minulosti.Vím všechno,ale stejně si nedokážu představit čím vším musela projít než-li se jí podařilo utéct“přiznal Niall.
„Doufám,že se jí tou zpovědí uleví.Držela to v sobě hodně dlouho“pokyvoval hlavou Davey.
„Teď musíme hlavně vyřešit problém s těmi vojáky“obrátil pozornost k důležitějším věcem Niall.On sám věděl,že se Mairi už musela někomu svěřit.
„Ano“přiznal Davey.
Oba dva muži by se bavili o onom problému,kdyby si Davey nevšiml Mairi,která k nim
běžela přes nádvoří.Tvářila se velmi odhodlaně a vůbec jí nevadilo,že je nahoře i lord Niall. Patrně proto,že mu včera večer svěřila své tajemství.
„Daveyi musím s tebou mluvit“vyhrkla udýchaně když doběhla nahoru.
„Co se stalo“zeptal se Davey.
„Musím dostat Lenoru do bezpečí“přiznala Mairi.
„Proč“zeptal se pro změnu Niall.
Mairi na něj úskokem pohlédla „jedou sem vojáci lorda MacLeana.“
„Jak to víte“zeptal se Niall.
„Včera se mi to zdálo“přiznala Mairi.
„Pak je docela možné,že ti muži co se dnes ráno dostali na naše území jsou právě ti o kterých mluvíte“přiznal Niall a zamračil se „jak je odsud chcete dostat.“
„Budou dnes odjíždět z pevnosti nějaké vozy,vojáci nebo někdo jiný“zeptala se Mairi.
„Ano.Ke dvoru míří několik povozů,proč“chtěl vědět Niall.
„S nimi odjedou i Lenora a její manžel se synem“přiznala Mairi „já zůstanu tady a odvedu pozornost“dokončila svoji větu Mairi.
„To nemůžeš myslet vážně“málem vykřikl Davey.
„Ale ano“nedala se zastrašit Mairi.
„Nemůžeš se přeci obětovat.Určitě se dá najít způsob,jak dostat vás obě do bezpečí aniž by o tom někdo věděl“mručel Davey.
„Třeba ano,ale já mám plán.Davey prosím“chytila svého „bratra“za ruku Mairi.
„Bože co s tebou mám dělat.Stejně máš svoji hlavu“povzdechl si Davey.
„Takže mi pomůžeš“zeptala se Mairi s nadějí v hlase.
„Ano“přiznal nakonec Davey a usmál se.
„Děkuji“usmála se na něj pro změnu Mairi.
„Co chceš,abych udělal“zeptal se Davey.
„Osedlej Satina a přiveď ho na nádvoří.Já za chvíli přijdu“řekla mu Mairi.
Niall stál trochu stranou a poslouchal jejich rozhovor.Ještě stále se k sobě chovali jako bratr se sestrou a ne jako králova dcera a poddaný.Ale bylo to v celku jedno.Nyní však Nialla zajímal jedině ten rozhovor.Vyslechl dost,aby z toho usoudil,že nakonec Davey kapituloval. Teď se Mairi ptal na to co má udělat.Pak se na sebe usmáli a Davey odešel.Zůstala tam Mairi, která k němu však stála zády.Nemohl tušit na co teď může myslet.
Mairi cítila na zádech pohled lorda Nialla.Věděla,že slyšel všechno,co si tu s Daveym povídali,ale ani jednou nic nenamítl.Co si o tom myslí.Mairi se pomalu otočila.
Niall viděl nerozhodnost v jejím pohybu a proto začal první.
„Je něco s čím vám mohu pomoci já“zeptal se tichým hlasem.
„Tak trochu“přiznala Mairi a zvedla svůj pohled.
„Stačí jenom říci“vyzval ji ke slovu Niall.
„Já…nejprve bych se chtěla omluvit za ten včerejšek.Nevím co to se mnou bylo.Bylo to…, prostě jsem se neovládla“přiznala tiše Mairi.
„Nemusíte se omlouvat,já to chápu“ujistil ji Niall „a teď mi řekněte co potřebujete.“
„Dobře“vydechla Mairi „pojede dnes někdy během dne,někdo z pevnosti ke dvoru nebo alespoň do nejbližší vesnice.“
„Několik mých vojáků jede přímo ke dvoru,proč“zeptal se Niall.
„S nimi by mohla odjet moje sestra a její manžel se synem.Nebylo by to tak nápadné.“
„To je pravda“připustil tu myšlenku Niall.
„Takže to půjde“zeptala se Mairi.
„Ano,půjde to.A opravdu si myslíte,že to zvládnete.Víte jaké je to riziko.“
„Ano vím jaké je to riziko,ale je to jediné řešení,jak dostat moji sestru do bezpečí.Já se potom vrátím zpět.Snad se mi podaří ty vojáků zmást,aby mne nesledovali i zpátky.Jak daleko odtud je nějaká vesnice“zeptala se Mairi.
„Kromě té co je kolem pevnosti,je další vesnici vzdálena asi den jízdy“přiznal Niall.
„Dobře“pokyvovala hlavou Mairi.
„Chcete je odvést tam“zeptal se Niall.
„Ano“přiznala Mairi.
„Pokud by jste jela přes les,mohla by jste se jim ztratit“připustil Niall.
„To ano“povzdechla Mairi.
„Ale máte z toho strach,že ano“zeptal se jí Niall.
Mairi k němu překvapeně vzhlédla.Jak to poznal?
„Ano“přiznala nakonec.
„Opravdu si myslíte,že se to nedá řešit jinak“zeptal se Niall.
„Myslím že ne.Takhle to bude nejlepší.Když mám strach,tak budu alespoň opatrnější.“
„Takže jste definitivně rozhodnutá.“
„Ano“přikývla Mairi.
Na několik minut mezi nimi zavládlo napjaté ticho.
„Když dovolíte,půjdu se připravit“protrhla to ticho Mairi.
„Prosím“vyzval ji Niall a ukázal ke schodům.
Mairi se kolem něho protáhla a zamířila ke schodům.Ještě dříve,než-li se vydá na cestu,musí o tom říct své sestře.Měla by být připravená.Ale stále cítila v zádech pohled muže, od kterého se vzdalovala.Bylo v něm něco,co ji na něm přitahovala.Něco od čeho nechtěla odejít.Mairi si povzdechla a pokračovala v cestě.
Lenora právě přecházela rozlehlou halu,když dovnitř vešla její sestra s podivným odhodláním v očích.Takovouhle ji ještě neviděla.
„Co se děje Mairi“zeptala se jí.
„Musíš odsud odjet“vyhrkla Mairi.
„Proč,co se děje“nechápala Lenora.
„Vojáci vědí,kde jsem a je možné,že si myslí,že tu jsi také.Proto musíš odjet.Já tu zůstanu a odvedu jejich pozornost a ty pak se svým manželem a synem odjedeš zpět ke dvoru.Já se pak vrátím sem“vysvětlovala rychle Mairi.
„Mairi,to je nebezpečné.Obě bychom měli být v bezpečí a ne jenom ty“přela se s ní Lenora.
„Na mě nezáleží.Alespoň jedna z nás musí být v bezpečí“sklopila svůj pohled Mairi.
„A proč se zrovna ty musíš obětovat“chtěla vědět Lenora.
„To nevím“přiznala tiše Mairi.
„Ale rozhodnutá už jsi,že.“
„Ano.“
„Jenom doufám,že děláš dobře“povzdechla Lenora.
„Prosím,věř mi.“
„Dobře“povzdechla Lenora „půjdu o tom říct Marcusovi.“
„Buď prosím připravená“prosila ji Mairi.
„A ty na sebe dávej pozor.“
S těmito slovy na rtech se vydala Lenora nahoru po schodech,aby to oznámila svému
manželovi a aby se připravila na cestu.
Mairi pokračovala do svého pokoje,aby se převlékla a rozčesala si vlasy.Jestliže chce MacLean krásku se zářivýma zelnýma očima a černými vlasy,bude ji mít.
Když se po chvíli objevila na nádvoří,obrátily se na ni čtyři páry očí.Málem při těch pohledech ztratila svoji odvahu.S hlubokým povzdechem vykročila k Satinovi.
Niall na ni hleděl,jakoby ji viděl poprvé.Měla na sobě jednoduché šaty,černý plášť,přes který jí volně splývaly rozčesané vlasy,které na slunci,házeli namodralé odlesky.Byla nádherná.
Mezi tím došla Mairi k Satinovi.Lehce ho pohladila po šíji a potom se vyhoupla do sedla.
„Dávej na sebe pozor“připomněl jí Davey.
„Neboj se“uklidňovala ho Mairi.Během dvou dnů jsem zpátky.
Mairi se naposledy rozhlédla po všech tvářích a pak pobídla koně ke kroku.Pomalu se
blížila k velké bráně.Ani jednou se neohlédla,protože věděla,že by její odhodlaní polevilo. Moc dobře věděla,jak nebezpečné to bude.
Když vjížděla do velkého kamenného oblouku brány,tiše povzdechla,když pak slyšela těžké dopady velkých kopyt jejího koně na dřevěný most,věděla,že hon může začít.Kdo však bude kořistí a kdo lovcem,bylo ve hvězdách.
Když se pak po chvíli ocitla na otevřeném prostranství,všimla si několika mužů,kteří se v dálce najednou zastavili.Jakoby tušili,že je to ona.Mairi se rozhlédla.Nejlépe by udělala, kdyby se prohnala okolo nich a zmást je.tak by je snad ani nenapadlo jet dál k pevnosti.Potom se jim ztratí v lese.
Niall,jež už zase stál na hradbách,bedlivě pozoroval Mairi.Viděl,jak přejela most a zamířila na velkou louku před pevností.Viděl,že tam se zastavila a hleděla do dálky.Niall věděl,že si je vědoma těch mužů,kteří se zastavili rovněž.Avšak netušil co hodlá udělat.Pak si všiml,že její Satin netrpělivě přešlapuje na místě.Pak se prudce vzepjal a vyrazil kupředu.Teď jela přímo k nim.Co to dělá,podivil se v duchu Niall,ale když se rozhlédl po okolí,pochopil proč to udělala zrovna takhle.Teď už všechno záleželo jenom na ní,protože celá skupinka těch mužů vyrazila přímo za ní.
Niall sešel pomalu dolů a zadíval se na Lenoru.Její manžel stál za ní a držel v pažích jejich syna.Bylo vidět,že se o svoji sestru opravdu bojí.Přesto však byla rozhodnutá udělat to,o co ji její sestra požádala – jet do bezpečí.
„Zabralo to“zeptala se ho v tu chvíli Lenora.
„Zdá se,že ano.Ti muži se okamžitě vydali za vaší sestrou.Vy se teď musíte připravit,za chvíli odjíždíte“upozornil je Niall.
„Dobře“odpověděla Lenora,sevřela paži svého manžela a potom spolu odešli dovnitř.
Niall si povzdechl.Tohle nebude tak jednoduché.Jednou přeci musí MacLeanovi dojít,že v pevnosti nebyla Mairi sama,i když sama z pevnosti odjela.I ona bude muset z pevnosti zmizet.Nejlépe by udělala,kdyby ji hned po jejím příjezdu vzal a odvezl někam pryč.Což nejspíše udělá.
O chvíli později se na nádvoří objevila znovu lady Lenora se svojí rodinou.Několik vozů už stálo u brány a oni se k nim měli přidat.To že pojedou s obyčejnými lidmi a vojáky,jim dávalo větší šanci,že dojedou v bezpečí.
„Dejte na Mairi pozor“uslyšel v tu chvíli za sebou lady Lenory.
„Na to se můžete spolehnout“přikývl Niall.
„Děkuji“usmála se Lenora a sedla si na místo na voze.Během chvilky se k ní připojil její manžel se synem.
„Mnohokrát děkujeme za všechno“řekl mu.
„Není zač“usmál se Niall.
„Snad se brzy uvidíme“povzdechl si Marcus.
„Snad ano“pokyvoval hlavou Niall.
Potom to už trvalo jen několik chvil,než-li povoz zmizel z dohledu.Potom se Niall mohl jenom obrátit a vrátit se do pevnosti,protože mu nezbývalo nic jiného než-li čekat.Čekat na to až se Mairi vrátí,aby ji mohl vzít a odjet s ní do bezpečí.I kdyby ji měl přinutit násilím.Ona se musí schovat.
|
|
|
