Neznám tvých varhan tóny

v noci přikládáš mi k uším,

nezní tvůj žal v samotě

když do srdce ti buším.

Kam schovals svou tvář pokrytče?

čím proměnils tvář mou?

proč řveš, řka, nepoznávaje mne,

zříš-li duši svou?

V smršti olova a kyselosti deště

čelíme si, oděni v nahotě,

kdosi život daroval nám ještě,

znemožnil utopit v prázdnotě.

... a pak zastavil čas

a zaplavil nás milostí.