V ponuré parádě zešedlých sálů,
pod obrazem králů pod střechou nebe,
našel jsem nevinnost, zakletou v grálu,
našel jsem nevinnost, našel jsem tebe.
Schovaná za dveřmi
skrytá tak zrakům,
uniklas pod svíčkou,
ze spárů katům.
Uniklas přede mnou
Do mého nitra
Abys tam nalezla
Černého Petra.
Pří svících na lustrech
Při dechu měsíců za okny
Skrýváš se přede mnou do
Jádra samoty.
Poslouchám jenom dech, slyším jen ticho,
A lůžko z kamene pod tebou pláče, naříká,
A já s dechem – bez dechu
Pomalu umírám a nemohu již požádat
ODPUSŤ
|