Jsem trochu smutný, trochu unavený, trochu sám, trochu zamilovaný, trochu bych něco chtěl, trochu se mi nechce a bohužel shledávám, že v tom svém trochu nejsem vůbec průměrný. Každý je trochu trochu. Ale většinou je aspoň o trochu něco víc. O trochu smutnější, o trochu víc sám. O to malé trochu, aby aspoň trochu něco dělal.
Znám lidi, co jsou hodně. Hodně šťastní, hodně nasraní, hodně smutní, hodně vyrovnaní, nevyrovnaní. Mají názor, milují... Ani trochu tomu nerozumím. Trochu přeháním, samozřejmě.
Právě jdu na koncert. Trochu se mi tam chce, trochu nechce. Jdu tam jen proto, že někdo chce, abych tam šel. Kdyby záleželo jen na mě, nehnu se. A až se mě zítra zeptá, jestli se mi to líbilo? Řeknu: Jo, celkem jo. A ona si pomyslí: Je trochu nudnej, tenhle hošík.
|