Stále zatínám pěsti.
Jste oba mí,
políbím Vás ráda.
Zvláštní,
jak můžete milovat někoho
a nikdy to nevysvětlíte.
Zase se opakuje minulost.
trošku jinak, rychleji
a hůře.
Víš, netrápím se dneska
ani zítra.
Mám ráda, když mi dáš pusu na čelo,
víš, že to není jak to chceš,
ale cítím se já milovaná.
tak sakra proč když můžu mít Tebe
chci ho
a přitom když se zeptá
říkám neřeš to znova.
Miluju a odmítám
nesnáším sebe za to že nic mi není dobré,
i když zrovna vy dva byste mi neměli chodit na oči.
Bylo i hůř a líp už nebude,
pač už jsem slétla na zem-
nejsem blázen,
jak si všichni myslí,
jen víc přemýšlím.
tobě jsem, Roberte, měla dát přes hubu,
jen co jsem tě viděla.
A Jirko, ty mě mrzíš.
Dneska víc než on.
Necítím nic, když mi chybí.
Když mi chybíš ty- pláču,
....ale většinou kvůli němu.
|