opět klišé: vzlety a pády.

stylistické neobratnosti: neviděl svou dceru od batolete (jako by tuto větu nekonstruoval rodilý mluvčí), Zamilovaná dvojice se snaží vydobýt si v prostředí, kde jsou intimní kontakty zakázány, vydobýt své právo na vztah.

S nadbytečností kriminální zápletky částečně souhlasím. Vedle ní se ovšem tvůrci snažili co nepřesněji, nebarvitěji vykreslit prostředí a zalidnit je plnokrevnými, zajímavými typy. Detektivní motiv nikdy úplně neustupuje, naopak napomáhá k přesnější charakteristice postav i situace uvnitř komunity.

To, co ty (trochu úsměvně) nazýváš hlubokým milostným vztahem, je ve skutečnosti spíš spojením hajzlíka se zálibou v ovládání slabých laní a ženou, která jednu závislost (na zakázaných preparátech) mění za druhou, méně zjevnou (na lidech) - o čemž svědčí i její další osudy. Tenhle moment se naopak ve filmu myslím pěkně povedl. Všimni si: jinak v komunitě dominantní Milan nechá všechny věci ohledně legalizace jejich vztahu řešit samotnou Jolanu (jeho pozdější jednání je jen součástí jeho strategické hry v rámci celé komunity, jeho vztah s Jolanou je tu pouze nástrojem). A Jolana do toho jde odhodlaně, upřímně, ačkoli v zásadě ví, že si jedině rozbije hubu. Trochu pragmaticky potom zmanipuluje výsledky hlasování o legalizaci jejich vztahu - chce aby Milan odešel. Ale proč? Aby se pověsila na dalšího chlápka. Petra Jungmannová to zahrála výborně. Langmajer nemá působit zajímavě nejednoznačně – on je prostě hajzl a manipulátor, chytrej, dominantní. Proto se kamera více než u jiných soustředí na jeho obličej, výraz očí. Což musí nutně působit trochu schematicky. Ve filmu není nezajímavých herců (Plesl, Dulava, Vrbková, která zaujme svou pouhou přítomností), jenže ne všichni dostanou prostor – postava Kláry Issová nemůže takto nepůsobit nevýrazně, tváří se pozitivně, neutrálně a klidně a vstřícně odříkává: Máš u sebe nějaký peníze? Bereš nějaký léky? Nechtěl bys nám o tom něco říct? Z toho se moc vykouzlit nedá. „Upřímná terapeutka“? - K tomuto trichu ironicky vyznívajícímu přívlastku nevidím důvod, to ej tak postavené: terapeuti musejí být upřímní, otevření, přísní – a proto jsou takoví i ve filmu.

Neuvedlas, v čem přesně zůstal Sedláček na půl cesty.