Psával sis jen tak, pro útěchu
slova promlouvaná
a slova mluvená.
Přistihl jsem tě, jak jsi jel
tramvají, o které jsem ti vyprávěl.
Chtěl ses jako já povznést
nad noční Prahu a letět
a nevědět, které ze světel
tě v příští chvíli pohltí.
Jak černá díra řítila se
samotná
kličkujíce mezi domy
a volíce cestu jen náhodně.
Volností opojená chtěla jen jedinkrát
do průchodů a starých dvorů
nahlédnout.
A ty ses jí křečovitě držel, i když zastavila
jako by ses bál
že s ní zmizí i tvá závrať
i tvá svoboda..
|