"…Ahoj Jano, prosím o vyhlášení vhodného termínu na návštěvu u Tebe v kanclíku. Rád bych Ti osobně předal pozvání na závod, který se koná 28.10. 2006 na Masarykově okruhu v Brně. Jura …"
… čtu v poště asi čtrnáct dní před dvanáctihodinovkou Le Brno. Pak následovala návštěva Jury a na stole mám plakátek a VIP kartu na vytrvalostní automobilový závod amatérských jezdců.
     Použiji svůj pracovní nástroj - počítač a rozšířuji si obzory. Vyhledávám na internetu stránky Auto Rallye Cross. Většinou se jen prokliknu na reportáže Jirky Beneše, které jsou velmi sugestivní a dozvím se tu o závodech tak vzdálených jako je "Le Mans Classic" nebo "Michelin Driving Experience", pořádanou na španělském okruhu Ricarda Torma u Valencie. Tentokrát se však potřebuji dozvědět co je vlastně Le Brno. Jsou to amatérské vytrvalostní závody. Už si dělám obrázek. Jdu na dvanáctihodinový závod amatérů, kteří si rádi sešlápnou plyn až hodně k podlaze. Posadí se za volant, přitáhnou si pevněji bezpečnostní pásy a zatáčky jedou na hranici adheze pneumatik a možností vyladěného podvozku. Prožijí si ten nahromaděný adrenalin ze zvuku motorů závodních aut a umění rychlé jízdy

 Nalézám zveřejněné podmínky a pravidla pro připuštění závodníků a jejich aut k závodu. Jedná se o sériové automobily se všemi funkčními prvky. Vůz nesmí být odlehčen, demontováno interiérové ani exteriérové vybavení s výjimkou povolené demontáže zadních sedadel a musí splňovat parametry STK platné v ČR. Jezdci musí být nejméně 18 let, mít řidičský průkaz skupiny B a také doklad o platném zdravotním pojištění. Ještě se jako správný nezávislý pozorovatel ptám Jury, kdy jede on a jaké startovní číslo má jeho tým. Dostávám ucelené informace i se zvukem . Vybavená informacemi, že jede v divizi 3, tým Ben Rotary Racing na autě Mazda RX7 Turbo II se startovním číslem 32 a také foťákem, jsem v ranních již chladných hodinách, za jemného deště přišla na Masarykův okruh, na automotodrom.

      Startují v osm hodin ráno. Za zády mám boxy závodních týmů, před sebou závodní dráhu. Vnímám pach benzínu a řev motorů. To umocňuje atmosféru i pro mne. Dvanáctihodinovka začala. Na startu se letos sešlo bezmála čtyřicet vozů různých kubatur a značek. Převládají Oply a v závěsu jim jsou Mazdy, BMW a Škodovky. Vyladěné vozy na okraji dráhy sledují mechanici týmu s patřičnou hrdostí, ale i očekáváním, jak se asi jejich vůz umístí. Fotím pár fotek u boxů a pár ze střechy boxů nad dráhou. Pak se rozhoduji vyrazit po okruhu. Na vlastní nohy a oči zažít to co jedou závodníci. Ne přímo po dráze, ale po komunikaci, těsně přiléhající k dráze závodníků. Je oddělena svodidly a kačírky, bezpečnostní stěnou pneumatik. Úseky jednotlivého okruhu mám jako na dlani. Vidím esíčkové zatáčky s klesáním a stoupání do celkem pěkného kopce. Krásný je úsek s pravo a pak levotočivou zatáčkou s klesáním do dolíku. Mám tu dobrý výhled. V jednom kole se tu sjíždí víc aut. Prožívám ten adrenalin závodníků kdo z koho. Ten terén není jednoduchý a náhle vidím jak dvanáctka nezvládá zatáčku a končí v kačírku. Po vyproštění Škoda Pick-up pokračuje dál v závodu a ani tato smůla jí neubírá na umístění. Vnímám pach pálených pneumatik a jízdu v těch hodně klopených zatáčkách po třech kolech. Z mraků vychází sluníčko a udělá se pěkně. Mám už za zády celý pětikilometrový okruh a spokojeně utrmácená dosedám u stánku. Dávám si kofolu a opečenou klobásou zaháním hlad.

      Vracím se zpět na dojezd do cíle pár minut před dvacátou hodinou. Nejnapínavější je přece začátek a konec. Je tu posledních deset minut dvanáctihodinového vytrvalostního závodu, auta nabírají fantastickou rychlost a míhají se mi před očima. V hledáčku foťáku vidím jen šmouhu světel, nebo mne oslní, když zamířím foťákem protisměru. Jezdci během závodu vyzkoušeli jízdu za deště, za sucha a světla. Slunce během dne vylezlo z mraků a celkem pěkně zasvítilo na le Brno. Večer znovu začíná pršet a závodníci končí závod za tmy a na mokré vozovce. Když projíždí 32 kolem mne vzpomínám si na slova, která jsem četla na jejich stránkách. Jura zde vysvětluje, proč to vlastně dělají: "…nejkrásnější na tom však je, že si člověk na vlastním autě vyzkouší ty různá tuningová vylepšení a pozná co dělá filtr , laděný výfuk, nebo tvrdší podvozek. V neposlední řadě taky zjistíte, že je mnohem lepší a bezpečnější prohánět se po kvalitním okruhu , než se nechat vystřelit zapomenutou dírou v silnici přímo pod kola protijedoucí Tatry s pískem. Když to spočítáte , vyjde to i podstatně levněji. Co se týká adrenalinu, taky se ho dá užít dost a dost. Je to zvláštní pocit , když po dvou a půl hodině vystoupíte z auta a máte promočenou kombinézu od vlastního potu a klouby na rukou bílé od svírání volantu, který všichni tolik milujeme…"
      A tak pár minut po ukončení závodu a po příjezdu 32 k boxům, držím tu ruku co před chvilkou vedla Mazdu RX7 a gratuluji k druhému místu v divizi číslo 3. Fotogalerie na www.gsbrno.cz