|
|
|
|
|
|
|
|
|
čtenář kabarel - 4.12.2006 > Když usínám, věřím také téměř všemu. Snad i paku bez ruksaku.Ale nevěřím tomu, že by mě má žena,Karolina C., pochválila, kdybych ji nařkl z toho, že její sladká jablíčka jsou měkounká s dvěma káčkama... Mě ta říkanka příliš neoslovuje. Působí spíše jako krátká vertikální próza, kterou šeptá zamilovaná holčička do ouška svému princi, který si ji před usnutím nala(š)koval modrým zubním plakem. Chápu však, že i takováto poezie může konkrétní osobě udělat radost.Konkrétní osobě možná. Pro ostatní to pravděpodobně už takový odvaz nebude. Jako zaláskovaně naivní vyznání, to ale úplně blbé není!
| | | <reagovat |
|
|
|