Já  a  neteř

            mluvíme  k  sobě

            proč  tolik  drobečků

            všude

            kam  vložíme  chodidlo   ---

            Žasneme

            jak  smyčkový  koberec

            zvaný  buklák

            ( to  aby  báseň  byla 

            srozumitelnější )

            ze  samé  touhy  je  požírá ...

            Chladná 

            leč  bělostná  semínka  to  jsou ! 

            A  bude-li  příští  rok  úrodný

            zářivě  rozkvetou    ---    --- 

                  Úlomky  ze  sádry

            padají  ze  mne

            vstříc  budoucnosti

            chemlonové  země ...