Ranní mlžný opar, který zkrývá krajinu před zraky nedočkavců,
jako chobotmice nad skalním útesem.
Vlhko, které prosytilo zem, prochází vším, zemí, tebou i mnou,
vším, co vidíme, kam naše oči dohlédnou.
Vláha, která posiluje, která chlácholí.
Závoj, který se pomalu zvedá, jako záclona v zatemnělém pokoji.
Slunce proniká vším, očišťuje a přináší naději do vlhkých pokojů.
Osudy, které jsou nasyceny mlhou, vodou i sluncem, jako barvy na malířském plátně.
Stromy, listí, zem i my, to vše je jednotnou symbiózou, která tvoří hranici mezi životem a smrtí.
Vše přijímáme se silou touhy po životě, který tvoří i ničí.
Jako řeka času která přináší naději, život i smrt.
|