Ať už bych na tuto otázku odpověděla jakkoliv, vždy bude aspoň jedno z mých tvrzení nepravdivé, nadnesené, možná i ponižující. Proto na ni neodpovím. Nemohu totiž mluvit za své rodiče, kterých se to týká především. Mohu však na toto téma uvést pár myšlenek.
Každé dítě je jiné, ať je to syn nebo dcera. Kupříkladu má starší sestra je skutečně známá tím, že po sobě prostě neuklízí. A tak můj otec často zadržuje matku v pokusu jí uklidit. Jakmile však nádobí začne zelenat a páchnout hnilobou, nevydrží to ani on. Je pro tohle snad špatnou dcerou? Něco vám řeknu. Rozdajnějšího člověka byste těžko hledali.
Moje nejstarší sestra zase krátce po maturitě doslova ,,utekla" se svým klukem na Nový Zéland. Kvůli tomu si nadělala velké dluhy. Je ona špatnou dcerou? Uměla se o sebe postarat v naprosto cizí zemi, i když ji její kamarádi opustili.
A ani za jedno z těchto chování na ně nejsou mí rodiče příliš hrdí. Pravdou však zůstává-jsou to jejich děti, jejich krev. Přesto své zbývající naděje vkádají do mě. Nádobí uklízím i po druhých a svědomitě se držím doma. Jsem tedy už proto dobrou dcerou? Tati? Jsi nejbezproblémovější z vás tří, odvětí mi.
|