Jednou na jedné zahradě stál starý strom.
Hodně toho pamatoval,vždyť co to jen bylo let, kdy ho tady zasadili jako tenoučký proutek. Dobře se o něj starali, zalévali, hnojili a prořezávali, až vyrostl a za péči se svým opatrovníkům každý rok odvděčil voňavými plody .
Ubíhala léta, na trávě pod stromem v létě skotačily děti, šplhaly po silných větvích do koruny a jásaly nad svojí odvahou. Ani netušily, že strom je pečlivě sleduje a nastavuje větve tam, kde malé nožky hledají oporu .
Děti odrostly, strom zestárl, větve usychaly …. tušil, že jeho čas přišel, nechtěl však odejít smutně. Když už bylo cítit ve vzduchu jaro, sebral strom všechny svoje síly, pod popraskanou kůrou rozproudil mízu do každé větvičky a probudil všechny spící pupeny .
Bože, to byla ale krása !
|