Popošichtí
Neúnosně zatížené balustrády
se vypínají nad ostře mdlé a
problikávající oharky ohlodaného
i všepohlcujícího kříže
Pánů kontinentu Evropy…
nejdříve vařících pivo
a pěnové právo, pravdu jednoho,
to však už dávno vyklouzává a podivně přetaveno
vplouvá přeplněnými chrliči Svobodných,
ale už Zedníků
do košer degustace práva nevarného.
Ne marně
a už dávno
pijeme pivo
a nikdo už neví z jakého chmele
a nikdo už neví jak se to
vpravdě a kdy už vlastně všechno
stalo…
Degustujeme
a nejlépe brzy k ránu,
vprostřed Babylónu
ctíme ještě trochu Česko,
kdyby tu nebyl Čtvrtý, tedy Karel,
neznámou kotlinku, kde to při výkřiku čehokoli
jakýmkoli směrem svištělo jen nejasnou ozvěnou
a v tom zvuku bylo
podivuhodné ouzko,…
A ze zvyku používáme, je nás už jenom hrstka,
jeho kmenový jazyk…
Nové nikde
a staré v Pánu…,
někdy nervy,
jindy zase jen šarvátky
a v mimosmyslovém vnímání
jen další pohled do sebe je v
plánu…Ukusujeme se
a nevíme, kde hledat sebe,
natož Máří, natož Magdalénu…
kružítka a úhelníky jsou složeny
pod stolem v hostinci jménem Ká
a nikdo už ani nepomyslí na to,
že pod pípou by měl
hledal další, kdysi tak hrdá a svébytná písmena…
|