Povídka v místním kontextu rozhodně nadprůměrná, zajímavě vystavěná, ale je třeba čistit, stylisticky hodně neohrabaná – spousta šroubovaných vět, přitom totéž by šlo vyjádřit jednodušeji, srozumitelněji, efektněji i efektivněji (Terezino obočí se svraštělo, ubíhající město za oknem ji ponořilo do tranzu), občas autor vysloveně ujede (nemyslím si, že by byl zadek předzvěstí zabarvení hlavu). Navíc na začátku si to užívá a je šelma pomalá, ale časem, jak se blíží ke konci, zrychluje a přibývá i chyb (vedle hrubek a překlepů i chybný tvar přechodníku Paul snažíc). Mírnou nelogičnost spatřuju v použití přímé řeči, nad kterou autor nemá kontrolu, tudíž tytéž postavy hovoří místy téměř totožně s vypravěčem, místy jsou najednou překvapivě uvolněné, bůhví proč. A nelogické mi přijde i vysvětlení vztahu mezi Ráchel Terezou: jedna druhé údajně ze soucitu poskytuje drobné náhledy do svého života, nic podstatného – a po tomto vysvětlení jí prozradí největší tajemství svýho intimního života.