|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Básně od RADANY
Milému TOTEMU zasílám příspěvek :-)))
OKNO V ZAHRADĚ, 1995
Letní les
Volám tiše do lesa
Ozvěna
Bez jména
Volám z plných plic
na každou stranu
slova jménem NIC,
a všechny stromy klamu.
Ozvěna - vítr ji odvál do strání.
Mezi stromy meluzína,
v suché trávě mokrá hlína.
Ozvěna, zvuky, čekání...
Znovu tiše
volám do lesa
stromy, trávu, bez jména...
V blátě po dešti
V blátě po dešti
píšu podivnou báseň
možná že proto pláče
křehký vánek jí suší slzy
a češe jemné vlasy
možná voní jarní trávou
letním senem
podzimním pestrým listím
na chodníku
Možná má vůni
pomněnek a oči mámy
upečené bábovky na stole
a ranní kávy a všechno
co bylo kdysi
Dnes hledám
Mé oči touží vidět
v kalné kaluži vzpomínek
vlastní dětskou tvář
její vlasy slzy smích
V blátě po dešti
píšu podivnou báseň.
Skoro mě to nemrzí...
Prší mi na hlavu
Prší mi na hlavu,
když tápu chodníkem,
plačtivou, podzimní ulicí.
Pryč zaběhlo se ostré slunce,
zápraží s koťaty,
mámy v parcích.
Kampak se poděl
dětský křik ?
Zalezl - uličník.
Pusté jsou chodníky, zahrady
všichni se schovali, aby jim nepršelo na hlavy.
Pevnost
U moře na skále
moc daleko od světa
možná jednou
přistanu.
Jsem vlídný vítr
brousím ostré skály
vynáším tam nahoru
písek
slunce mi pere do klína
Už se stmívá
a skály chladnou
jsou zaoblené
Každým dnem více
ztrácí se nedobytná
pevnost před očima.
moře je klidné
slyším bílé racky
pevnost se mění
v trosky
v klíně mi odpočívá slunce.
Motlitba o lásce
Jsi jako báseň.
Nevyslovena.
Nedotčena.
Nekonečně nahá.
Linie
spojuje křivky tvého
těla,
jsi ta, která mě
inspiruje
Přijímám
pod obojí,
kéž se křivky našich těl
spojí.
Láska
Jednou náhle přijde
v bílém rouchu oděná,
zaklepe na dveře,
... smí dál?
Čeká na vyzvání,
třese se jí hrdlo,
srdce nevědomky tluče
ještě neví pro koho
... a láska
vítaná
vešla do dveří,
přijala plnou náruč
květů,
zakotvila v očích muže,
dvě bezedné tůně
Utopí se?
Spasí se?
Zrada
Nemám ji ráda.
Falešnice se líbezně usmívá,
mladá dáma,
pyšná, marnivá
svou pravou tvář zakrývá.
Plazí se jako jedovatá zmije,
čí chladné srdce to v ní bije?
Přesně míří na cíl,
zásah
do středu terče
Ten střelec je dobrý
herec.
Radí
na povel i zradí.
Je jaro
Vítr fouká,
déšť bubnuje.
Jaro není.
A je!
Úplněk
Za chvíli se změní
tvář toulavého měsíce.
Osamělý poutník
bloudí na cestě věčnosti,
svítí do našich domovů
uprostřed zralé noci,
zatímco celé město spí.
Je tuším zakletý hrad,
všichni ulehli
a šli spát
a nechají si zdát
sny.
... DOKOŘÁN, podzim 1999
V SADU
Opuštěné lavičky
Tichá blues
Pro staleté stromy
V korunách spí ptáci
Vítr splétá
Listí z léta
Tvé vlasy pokryje
První vločka
Proměny
Proměny
Tvé jméno volám
Do dálek
Vrať se mi ...
***
V kavárničce na rohu
Podávají teplý čaj,
Sušenky, poháry
A přirozeně kávu.
Z deštivých chodníků
Sem cupitají boty
Aby v jejich útrobách
Mizely poháry
Aby se bavily
O dnešní přeháňce
Aby zabily čas.
V kavárničce na rohu ulice
Je konec léta.
***
Žena je každodenní poesie
Je harfou
Kde vlasy jsou struny
Ňadra pouštní duny
I zasněžená krajina:
Úsměv sladký půlměsíc
Žena je krásná
A víc už nic
Nedělní dopoledne
Kdesi v dáli už vyzvání.
Ulicemi se žene švitořící dav
Děti, staré ženy
Naškrobené košile, šátky na hlavě
Svůj čas zaprodaly Otčenáši.
Pokornost sama.
Jen bezvěrci ještě vyspávají
V celé objektivní nahotě
Bůh je.
Bůh není.
Události: dnes se nic nestalo
Na střeše věžáku
rozpáleného asfaltu
májový svěží vzduch
nás opojí
pod trusy ptáků
pod oblohou z mraků
ukradnu tvůj polibek
Přichází déšť, kyselé kapky.
Típlá cigareta
s otisky červených retů
je jako
výkřik v noci
dva výkřiky a ještě
jeden
Na balkoně spadlo
malé děcko
a křičí a křičí
*
*
*
(nepořizuj si žádné dítě)
*
*
*
pod trusy ptáků
pod oblohou z mraků
ukradnu tvůj polibek...
... včera jsem se pohádala
se svým stínem.
RACIO
Ve Spálené ulici
se přehnala bouře.
Zvláštní.
Prodavačka říká
že rohlíky
už nejsou.
Okapy zvoní
potůčky vody stékají
do kanálu.
Doma to voní
bábovkou
Sundávám mokrou bundu a
Fénuju splihlé vlasy
Ti odvedle se prý budou
Rozvádět
Fakt
Už je to tutovka
Ale kam on půjde
... vlastně nemá kde bydlet
starý domovník utrousí že:
kdosi ukradl smeták
pošlapal záhony
polámal keře
že bude potrestán ...
a zavře okenice
okapy zvoní.
Najdi si byt ...
Viník bude potrestán ...
... a ti odvedle
... a starý domovník
Zpověď
1. V zásadě jím instantní stravu.
2. Nečtu Sport.
3. O pí Carbolové veřejně rozhlašuju, že je kráva na entou.
4. ( Urbiška taky ).
5. Recykluju jenom někdy.
6. S velkou radostí vynechávám přední stránky novin.
7. Včera jsem nenapsala do deníčku o tom, jak ...
8. Všude chodím pozdě.
9. Otravná moucha Milena pozbyla života v kávě.
10. Kradu tužky jako straka.
11. Jinak si žiju dobře.
12. Dělám nekalé žerty.
13. Na zeď ... maluju ...
PS: Jakákoliv shoda jmen je čistě náhodná !!!
***
Hodina uprostřed zralé noci
Se vymanila tikotu
Na dně hrnku mizí káva
Našeptává stakáto
Ptačí zpěv budí ke čtvrté
Mlíkaři rozvážejí
Laciné zdraví
Vaše zuby budou bílé
Co to tu povídáte
Ptačí zpěv narazil
O útesy skal
Slova se rozprchnou
Zemřou - nezemřou
Co dělat s ohranou deskou?
Podzim / Čtvero ročních dob
Šustící koberec pod nohama
takové krásy podzim rozdává
V poledním slunci v nedalekém parku
duše básníka pookřála
Barevné listí, pestré jak malířova paleta
uzrálo pro svět, do dnešního světa.
Zbude po něm tečka v básni
a střep babího léta …
Zima / Čtvero ročních dob
Jsi chladná.
Jsi ženského rodu.
Jsi mrcha.
Kožichy máš ráda!
Jak asi vypadáš?
Dlouhé nohy máš
vlasy rozevláté
vstáváš, když je slunko
po deváté
v lesní studánce se zrcadlíš
a nelži mi, že netušíš …
A stejně jsi mrcha
jen kožichy bys chtěla!
Balet (u Křižíkovy fontány)
útlá silueta muže a ženy
naklánějící se k sobě
stojící na špičkách
ladně natahující paže
za Mozartovy Malé noční hudby
v tiché noci
za šumu vodopádu
v záři reflektorů
* * *
Ujíždím noční tramvají
z ulice neonů barů náhodných setkání
tmy a světel a pocitů a barev
červená žlutá zelená červená
tváří se naivně
štípnutá jízdenka žmoulaná v ruce
utracené peníze v solidním podniku
(zítra se vám zaručeně ozvou)
zvoní tak
vystupte!
Klíč zachrastí v zámku
ticho se line
pokojem
*
Bílé peří těžkne
mramorem
hlava padá padá
dolů
oblaka se trhají
bílé peříčko
zemřela labuť
její obnažená krása
Pokoj, ve kterém občas přespávám
má čtyři nahé stěny
z vedlejší cimry se ozývá
kašel staré bytné
a roznáší smrad spáleného
mléka.
Mezi Krátkou a Liliovou ulicí
jsem potkala dešťovku.
Bylo to v pravé poledne.
Dlouho jsem se zadívala
a rázem mizí odpolední siesta
v cukrárnách.
Zabalené zákusky a Klub seniorů
se sbírá od koktejlů, hromadná doprava
je ucpaná.
V pátek v pět odpoledne
Klub seniorů se vrací
z vycházky.
Uhání Krátkou a Liliovou ulicí
chudák dešťovka zmatená
čeká na kapku vody
jako na smilování
jako žena na milence
dlouho do noci
- než sprchne.
Stará bytná ještě párkrát ze zvyku
zakucká
a ranní červánky
kašmírová šála,
a kašel mojí bytné
mě jednoho dne /bylo to tuším 19.října/
probudil do soboty.
Domovní řád
Kdo dluží, je dlužníkem.
Má dáti - dal.
Zrušte dluh, který už neplatí.
Dluh se změnil. Už není dluhem.
Plaťte činži včas!
Nájemníci, zamykejte dveře!
A nekraďte si květiny na patře!
Nešmírujte se navzájem a nepomlouvejte!
Schůzka
V šest hodin
buď u hodin.
Nezapomeň
jak
se líbají rty.
O dni
Celý jsi se ztratil
Ve tmě
A já se bála
Že ráno nepřijde.
* * *
Taky se vám už stalo
že jste se ptali jenom
tak?
(Aby se neřeklo, že
nemáte o nic zájem…)
* * *
V přítmí vlakového kupé
běží rozmazaná krajina
kterou nemůžu uchopit
protože
nemůžu vystoupit.
* * *
Mušle
Přiložím k uchu
ten suvenýr od moře
koupený ve stánku
ve skalách nahoře.
* * *
Překážka
ty ty ty ty ty ty ty ty ty ty
n e v r l á domovnice
já já já já já já já já já já
* * *
Nejraději prý má přírodní typ:
Nahá, rozcuchaná, hladová
a schoulená do klubíčka.
Pojednání o tom, že stačí jen půl abecedy:
A - SVLÉKÁM SE DONAHA (ZA SOUMRAKU)
(B) - NĚKDY NEJSEM SAMA
C - ZDÁLO SE MI O SMRTI. BYLA TO MOLLOVÁ STUPNICE
D - ŽIVOT MÁM VZHŮRU NOHAMA
E - SKOČIT TAK Z EIFFELOVY VĚŽE
F - VÍTR FOUKÁ, JSEM MRTVÁ A KRÁSNÁ
G - NENECHTE MĚ ZPOPELNIT. AKORD, KTERÝ SE ČASTO OPAKUJE
(H) - POŘÁD SE NA MĚ DÍVÁŠ. JDI PRYČ
CHÁ - ASI SE TI VYSMĚJU. JÁ JSEM KRÁSNÁ. TY JSI OŠKLIVÝ, ŽIVÝ
I - NEJVÍC MI VADÍ MRTVÍ PTÁCI
(JÉ) - KAŽDOU VTEŘINU MŮŽEŠ PŘIJÍT O VŠECHNO I TY
KÁ - CESTU NEPŘESTANU PŘECHÁZET SE ZAVŘENÝMA OČIMA
EL - V GALERIÍCH VYŠKRTÁM PODPISY AUTORŮ
EM - TADY BY MOHLA KONČIT ABECEDA. S K O R O VŠECHNA PÍSMENA K ŽIVOTU STAČÍ.
JEŠTĚ MĚ POLIB NA ÚSTA A PŘIKRYJ LISTEM.
* * *
Babí léto, do tvých pavučin
chtěla jsem se schovat a poslouchat
smutnou strunu podzimu
jednoho hráče, který
utěšuje stromy.
Padá jim listí.
A stydí se za to.
* * *
Klavírní sonáty nemají
prstoklad. (Pozor!)
Jejich ticho vyplňuje
bzukot nových tramvají
která zakoupila
Městská Hromadná Doprava v Praze
nebo také Pražská Integrovaná Doprava
- ale to je jedno.
Hlavně
že jsou vyplněné mezery
v hudbě noci.
Hlavně
že není absolutní podlé
ticho, ticho
které zabíjí.
* * *
Ze všeho nejhorší je vidět
plakat moře.
Jak asi pláče moře?
Modře?
Co ti ptáci, kteří se koupou v krvi
odírají o sebe velké strupy
proč jim nikdo nepomůže?
Z podřepu se vymrští
několikrát se rozpřáhnou
a zpívají.
Trest přichází shora, kam nesmí doletět.
Zasáhne je blesk, i když není bouřka.
Zůstali rozpaženi.
Připraveni k letu
který končí velkým pádem.
* * *
Když se koupu
v mešním víně
jsem bez vyznání.
* * *
Otisky retů na sklenicích
rozválené peřiny
a
vana plná pěny
mi připomínají, co jsme
dělali včera.
* * *
Až se mi bude zdát
o konci světa
přikryju Tě teplou peřinou
a uvařím Ti citrónový čaj.
A dveře zlehka za sebou
zavřu - dlouho
nebudu daleko.
Blázínku!
Neboj se. To se jen tak
nestane.
Až se mi bude zdát o konci světa …
Pomodlím se?
Amen -
bude má poslední věta?
* * *
MÁM RÁDA VŠECHNO, CO VONÍ.
MÁM RÁDA KAŽDÝ KOBYLINEC - KDYŽ SE MU VYHNU.
MÁM RÁDA HLAD - POKUD JSEM SI HO PLÁNOVALA.
MÁM RÁDA ZIMU - VÍM, ŽE MĚ ZAHŘEJEŠ.
MÁM RÁDA BLÁTO - DÍVÁM SE Z OKNA NA ZACÁKANÉ LIDIČKY.
MÁM RÁDA CUKROVOU VATU, ŠPENÁT, SILNOU KÁVU A PETRY STOVKY.
MÁM RÁDA, KDYŽ VÍM, ŽE BUDE LÍP.
MÁM RÁDA SVÉ DEPRESE, PROTOŽE MÁM POTŘEBU PSÁT.
MÁM RÁDA SVÉ DŮVODY, KTERÉ NEMÁ NIKDO.
MÁM RÁDA NEPOŘÁDEK NA STOLE ( ROZHÁZENÉ PRUPISKY, STOVKY PAPÍRKŮ, POČMÁRANÝ KALENDÁŘ, OTEVŘENÁ BONBONIERA, ROZEPSANÉ DOPISY, NEVYVOLANÉ FILMY, NOVÉ SPODNÍ PRÁDLO - JEŠTĚ ZABALENÉ, ČTYŘI ZAPALOVAČE A LÍSTEK DO BIOGRAFU).
MÁM RÁDA ZASNĚŽENOU KRAJINU.
MÁM RÁDA ROZPÁLENÝ ASFALT.
MÁM RÁDA KANAGON, TOLUEN . . . . . . .
. . . . . . . . . . .TEBE
ČICHÁM TAKY.
Výkřik do tmy. . .
kdosi někoho vraždí!
Zítra tam pojedu
po stopách vyrytých
v kolejnicích tramvají.
Slyšela jsem ten křik:
pichlavý, pronikavý,
prolínající do milosrdné
blaženosti.
V KINĚ
Mám zaplacené i titulky
tak proč všichni
odcházejí ...?
Každý den před spaním
si oznámkuji do své kolaudační
knihy pocitů.
DATA JSOU SLUŠNÁ
Pablo Picasso
l88l - l974
KDYŽ VYPRÁVÍŠ O MLZE
na benátském náměstí
dám ruce přes tvoje oči
a ty musíš hádat:
„Kdo je?“
UMÍRÁČEK DOZVONIL.
Zítra ráno bude
snídaně
milování s Petrem
a pohřeb naší sousedky.
|
|
|
