|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sám sobě stmívám
Jsou verše co se čtou
nejlépe na lačno
v předtuše samopnoucích slov
Čekají na ně
se svěšenou hlavou
chvíle jak bílí koně
kopýtka blízko spánku
I já tam čekám
Čas čerpá ze zásoby
už léta si nás
potutelně zdobí
Nemohu jinak
sám sobě stmívám
Sahám za sebe po paměti
Řeč ticha zhostejněla
Kde jinde ještě
se stmívá?
Churavím
Do rozloučení deště
vnikají první hlídky zimy
Kdo jiný se mnou
nacházet bude
přátelství mokrých skal?
Bude se dělit s nimi
o táhlé hřebeny
předtuchu sytosti
O lačné stmívání
|
|
|