svět voní,
třese se,
s podzimem
a kopyty koní,
odchází letní
deprimovaná společnost,
co baví se,
z chudákovy deprese.

lehnu si na skálu,
slunce mi vypálí,
směšné znamení
do očí, a
po meditaci přichází
za kopyta kozla
táhnoucí
strýc Abdulah.

vracíme se do města,
přinášíme nové barvy
do listů
vůni do duší,
roztřásáme vaše brvy,
máme stovky koláčů,
jsme oči lidí
zapečené do těsta.