|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
|
Země česká- domov veřejných lumpů. Tato slova bylo možno slyšet včera okolo polední hodiny na Václavském náměstí, v místech, kde obvykle po nocích stávají prostitutky. Zapálil jsem si doutníček a po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl- jdu tam. Kráčel jsem opatrně, abych nevzbudil pozornost místních kybiců, lhářů a vandalů, kteří jen tak snadno nesnesou putující hrochy s potřebou osvíceného zážitku. Nakouknul jsem, zda je čistý vzduch, osvěžil zdejší zakyslý vzduch několika foukáčky z drahého kubánského doutníku a přidal se. Stal jsem se součástí obce, nyní již bez prodlení mohu vstoupit do vnitřku svobody a vystouupit z prostoru totality ad libitum, dle vlastního uvážení. Poněvadž jsem již několik roků ženatý a dokonce i otcem, nemohu tato místa navštěvovat pravidelně, doma by mi to zřejmě neakceptovali. Je to smutné, co se dá dělat, proto tam chodím vždy potají, ve vytahaném svetru, v tretrách, se slunečními brýlemi, čelenkou, psem na vodítku a s nezbytným kartonem delikátních kubánských doutníků. Myslím, že tyto návštěvy mi vrátily určitou část smyslu mého života, povznesly mou trudomyslnost z propasti marnosti do souhvězdí naděje, eliminovaly veškeré bolístky a vnitřní tragédie, které mnou dosavaď lomcovaly, zároveň též odhalily v mé osobě dosud skrývaný cit pro existenční rytmus nebývalé dynamiky. Po několika návštěvách se tak ze mne, starého nemocného retardovaného mravence nelidského, stal náročný erudovaný přitažlivý aktivní a svědomitý sluha kázně, jež je postulována v obecném výkladu vyšším mravem božím. Návštěvy změnily můj život k lepšímu, proto si občas pro sebe říkám, že bych právě teď mohl zemřít- jsem totiž v naprosto vrcholovém stádiu jsoucího štěstí a lásky v sobě samém. Je nutno také konstatovat, že i doma mi to klape o mnoho lépe než dřív- vida jaký paradox. Kvůli strachu z rodiny se neosměluji svá úžasná dobrodružství více zpravidelnit a přitom právě díky nim se můžu nyní zařadit mezi ideální vzorné rodinné členy. Doufám, že po čase tuto záležitost definitivně vyřeším, jenom se stále obávám z možného negativního postoje ze strany mé rodiny, což by mohlo přinést nemálo zklamání a nemálo malicherných hádek- má dobrodružství by posléze trpěla pod nánosem strastí mého domova. Avšak kdo ví, třeba se vše vyřeší k dobrému, vidím to nadějně, dobrodružné návštěvy mě v této víře akumolovaly. A mimochodem, víte vy vůbec, co já na těch svých návštěvách činím? Vážně to chcete vědět? Ano? Dobrá, já vám to tedy prozradím, ale nesmíte se mi smát, platí? Tak tedy- své avizované návštěvy trávím tím, že voda mučí pole širá Boryš umí po skalinách v sadě krmí se vzteklý pes rajský plyn to na dohled... A pokud si chcete užívat stejně jako já, neváhejte a příjďtě- vězte, že každou minutu není pozdě, proto honem honem na Dobroš kůl! |
|
|