Pohádka o kouzelné kartičce

Malá Natálka stála na plastové židličce u okna a dívala se na hvězdičky. Každou z nich si mí milí pojmenovala. Ty budeš Berta a ty zase Jana. Budeme spolu kamarádit ano? Hvězdičky se na ni smály a mávaly ji a posílaly obrovskou mléčnou vatu, na které si naše Natálka náramně pochutnávala. Natálka u toho okna trávila každý svůj večer a vždy si se svými novými kamarádkami povídala. Natálka byla totiž tuze smutná. Od té doby co je doma navštívili ti přísní pánové a vzali si jejich nábytek i televizi, video a počítač, její kolo i pohádky, které měla tak ráda, byl smutný i tatínek  a tuze hořekoval. Maminka jim umřela před dvěma lety na rakovinu plic a to je mí milí věru zlá a ošemetná choroba a zatím se nenašlo pražádné kouzlo, které by tu nemoc vyléčilo. Natálka tak měla jen tatínka a kamarádky hvězdičky Bertu a Janu.

Jednoho rána však tatínek políbil Natálku na její krásné dětské tváře, pohladil ji po dlouhých blonďatých vlasech, které se ji krásně kroutily jako princezně a zašeptal ji do ouška, že se za chvíli vrátí ať ještě spinká ,neboť musí něco velmi důležitého ve městě zařídit a šibalsky se na Natálku usmál.

Pak zašel do staré almary a vytáhnul z ní velké těžké kladivo.

Natálka se probudila zrovna když se tatínek vracel z města domů. Natálka si všimla, že tatínkovo kladivo je celé červené. Natálka se tatínka zeptala proč je to kladivo červené a tatínek se jen pousmál. Milá dceruško, když jsem byl ve městě potkal jsem kouzelnou babičku a ona mě poprosila, jestli bych ji nepomohl rozmačkat maliny na marmeládu, všimla si totiž, že mám velké kladivo a tím prý se maliny lehce rozmačkají. Řekl jsem ji inu proč ne babičko a pomohl jsem ji. Když jsme marmeládu udělali dala mi tuto kouzelnou kartičku, řekl tatínek a vytáhl ze své náprsní kapsy třpytivou věc. Babička říkala, že když ji ve městě hodíme do kouzelné skřínky kartička nás bohatě odmění. Pak tatínek položil kladivo na zem a Natálka mu s radostí skočila kolem krku. Tatínku, tatínečku já jsem tak ráda, že tě mám.

Po snídani pak vyrazili do města a kartičku hodili do kouzelné skřínky a ta je opravdu štědře odměnila. Ten den nakoupili nový nábytek, novou televizi, počítač, video i dvd přehrávač a také nové krásné zelené kolo. Věci si donesli domů a pak vyrazili s tatínkem do parku, kde Natálka jezdila na svém kole, zatímco tatínek spokojeně pokuřoval na lavičce z krásné vyřezávané fajfky. Natálku napadlo, že i tatínek vypadá jako nějaký kouzelný dědeček z pohádky.Bylo jim oběma ten den velmi dobře a večer vše pověděla svým dvěma kamarádkám Bertě a Janě.

Pak si vlezla k tatínkovi do postýlky a oba dva spokojeně usnuli.

A to je konec naší pohádky miláčkové.

Dobrou noc a krásné sny.