|
Vzpomínáš, byla to chvíle, ztracený čas, umíněná šance.
Bylas krásná, opuštěná, nedotčená, sama. Nebylas první, nebylas poslední, bylas snem v mých očích. Černý anděl se zlomenými křídly, nenávidělas výšky, chtělas stoupat pomalými krůčky. S pocity ztroskotané duše čekal jsem, co na mě zbude. Dala jsi mi šanci, já ji nechtěl, po ní jsem toužil. Čas byl pro mě bohem, touha mým jediným chlebem. Sladké myšlenky sledovaly mé kroky k tvé duši. Šel jsem pomalu, šel jsem nejistě, nervózně a naivně.
Schody jsem neviděl, stoupal jsem opájen dělohou tvé šedočerné lásky. Stal se ze mě stroj, robot, jehož myšlenky staly se slepými příkazy, co tvoří život. Já nečekal jsem nic, dostal jsem, co jsem chtěl, dostal, co nechtěl. Bylas sladkým andělem, co mě miloval, krutým katem, který mi duši sťal.
|
|
|