Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pomeranč
Autor: Beskyd (Občasný) - publikováno 20.9.2006 (21:06:02)

Bylo to dva dny potom, co jsem přišel o panictví. Ráno jsem se vzbudil, šel si zaběhat, vrátil jsem se, umyl se a nasnídal a jel autobusem do školy. Díval jsem se slepě z okna a myslel na ni. Nevěděl jsem, jestli to je láska a do dneška to nevím. Dívám se z okna, myslím na ni, stojí mi péro a slunce svítí. Najednou jsme zastavili. Řekl jsem si, že asi řidič zastavil nějaké babce s nákupem, aby to neměla daleko domů, což bylo nelogické, protože v sedm ráno žádné babky s nákupem autobusem nejezdí, alespoň ne tím naším. A vzápětí se všechny hlavy, co jich v autobuse bylo, otočily ve stejný okamžik doleva jako by byly něčím spojeny. Až na mou. Což mi nepřipadalo nijak zvláštní, neboť jsem už tenkrát měl pocit, že jsem od něčeho odpojený. Na levé straně, ve směru proti nám, ležel kamion převrácený na bok. Všude kolem byly krabice plné pomerančů. Mezi nimi se pohybovalo asi sto lidí, kteří měli nápadně vyboulené nohavice, trička, muži měli prsa. Řidič našeho autobusu vypnul motor, otevřel dveře a my všichni vystoupili.  Někteří byli jako šílení. Svlékali si části oblečení a cpali je pomeranči. V davu jsem zahlédl ženu, držíce v ruce podprsenku ohromné velikosti s košíčky zaplněné pomeranči. Po chvíli řidič upozornil nás z autobusu, že musíme pokračovat v jízdě. Z toho ohromení lidskou nenasytností jsem držel v ruce pouhé dva pomeranče, nedalo se nic dělat. Pošlapané a rozmačkané, co zbyly, jsem nechtěl. Nastoupili jsme zpět do autobusu. Řidič se rozjel a většina lidí začala loupat pomeranče. Jeden jsem schoval do batohu pro ni a jeden oloupal. Pomalu jsem ho jedl, myslel na ni, slunce svítilo a život se zdál jednoduchý jako oloupání pomeranče.



Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 22.9.2006 > No myslím, že tenhle nápad by si zasloužil trochu delší/proracovanější zpracování...

v té větě "řek jsem si..." tak jak je to napsané, popíráš sám sebe, což se mi zdá nelogické... stejně jako to, že řidič autobusu jen tak zastaví, aby si lidi mohli nabrat pomeranče a že se kolem vyskytlo 100 lidí (cca 2 jiné autobusy) a nikde žádná policie, santika, řidič kamionu

Body: 3
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 23.9.2006 >

ježiš, to je tak odbyté

 

stejně jsem na to klikl jenom kvůli tomu ,žeš mi to připomnělo Mechanický pomeranč


Body: 1
<reagovat 
Gabra (Občasný) - 26.9.2006 > Myslím, že je to docela fajn.
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter