RELATIVNÍ?
Tak málo času
na vše, o čem člověk neví, že chce,
na důležitá jistojistá rozhodnutí o ničem,
slepě věří svému hlasu, který skomírá v čistém děsu.
Taková spousta času
na vše, o čem člověk ví, že nechce,
na následky svých rozhodnutí o všem,
děsí se toho slepě sebevědomého silného hlasu.
Takové časy
kdy člověk úpěnlivě prosí,
klečí sám před sebou, nabízí levný úplatek
a přitom už sám dopředu ví, že ho zkopnou ze schodů.
Takové časy
kdy člověk neúprosně stojí,
káže sám sobě, chytře prodává vysoké cíle
a přitom už čeká, až se smíchem uteče do dalšího patra.
Doba
o které se mu zdá
v tak černých snech, že už jsou bílé,
zůstane ležet na místě a smíří se s bílou nocí.
Doba
o které rád sní,
usmívá se spokojeností,
čeká až ho štěstí pohltí a rázně mu kráčí vstříc.
vteřiny
při nichž dává život,
plné radostných myšlenek a nadějí,
ty které ho nakonec vynesou až na samou mělčinu.
vteřiny
do kterých vkládá svůj život,
smrt je blízko a přesto je to je právě ten
okamžik, pro který stojí za to spadnout až na dno,
a na špinavé dlažbě umírat tou nejpomalejší a nejkrutější smrtí.
|