|
|
|
Svatba vs Satan Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 17.12.2001 (08:09:18), v časopise 30.12.2001
|
| |
SVATBA vs SATAN
Byla mi doručena pozvánka na svatbu. Konečně! Zaradovala se má na svatby doposud nezvaná maličkost a především žaludek, nerad prázdný! Konečně nás někdo vzpomenul a užiji si na vlastním těle to nezřízené hodování, a zadarmo! Stoly se budou prohýbat, papuly se budou mastnotou blyštit a poháry vínem přetékat… Nemaje sám vodičských papírů, nelenil jsem umluvit kamaráda, který mě za dvě stě korun českých dopravil i s mou partnerkou na místo určení, do prostorné krčmy, kde se mělo konat posvatební veselení s přáteli. Už od prvních okamžiků ovšem začala má představa dostávat na frak. Ukázalo se, že salónek s dlouhým stolem vprostřed, ideálním pro prohýbání se, má už delší čas zarezervována společnost satanistů (na mou věru satanistů!) a na svatební hosty tudíž zbývá jen hospoda před výčepem. Na každém stole cedulička Reservé, to ano, ale tím to také končilo. Stoly prázdné, poháry nepřetékaly! Žádný tanec, nebylo kde, žádné bujaré seznamování při ploužácích, žádné nekonečné řady panáků. Všichni seděli jak pecky, popíjeli pivo, které si, jak se na závěr ukázalo, museli i zaplatit (!), nevěsta obešla stoly, vybrala dary, občas někdo hrábl do kytary, nezbylo než si podupávat nohou pod stolem a to je na svatbě dost málo. Pravda, po třech hodinách čekání jsme byli obslouženi gulášem, ale toť slabá náplast. Moje drahá polovička to vzala alespoň jako lekci, kterak to ona sama nechce na svatbě mít, což mě nebezpečně přiblížilo okamžiku, o nějž až tolik nestojím. Jedinou zábavou se tedy stalo časté chození na WC, společné se satanisty. Stačilo chvilku vyčkat a už napochodoval vedle vás zarostlý, vousatý, po čertech temný chlápek v křiváku, obrácený kříž na krku a pohrdání lidským červem v očích, a zatímco močil, vydatnou samomluvou si hartusil: jsem zlej, to teda jsem, mám to v sobě, je to ve mě, tak proč to dusit, jsem prostě zlej! A tak podobně. Když otevíral dveře do salónku, odložili jeho kolegové už knihy, z nichž předčítali, raději ani nedomýšlím co, a pustili pěkně nahlas tvrdou vychraptěnou muziku, jak se na zlé a temné chlápky sluší... Já dopil pivo, zaplatil tři stovky a zcela střízliv odcházel s parnerkou, neméně zklamanou, vymrzlým nočním městem na vlak. To mi ale byla svatba, ženich i nevěsta střízliví, nic už není, jak bývávalo :o) Ale přeci jen to nebyla marná cesta. Po prvé v životě jsem, okénkem vlaku, viděl ve volné přírodě lišku, regulérní lišku, nebyl to nějaký stín psa, prostě zrzavá liška! Alespoň to mě zahřálo, nedávno jsem si zrovna stěžoval, že jí v lese nezahlédnete, jak je život dlouhý! (Vy jste jí někdy v lese na vlastní oči viděli?) Uff. Jsem zlej, jsem zlej a hladovej.
|
|
|