|
Romance o Marylin Monroe:
„Snad nebyla jsem nikdy hezká,
mužů jsem nechtěla srdce lámat,
snad měla jsem i hlavu mezka,
autorkou nechtěla být dramat,
Snad nechtěla jsem nikdy zklamat,
druhé - a ani sebe samu,
když není pat, vždy dojde na mat,
když poručí král, tak smetou dámu,
Snad muž moh´zřít i ve mně mámu,
jen naoko jsem dítě nechtěla,
nechtěla doplnit jsem sbírku drahokamů,
tělem bez duše být, duší bez těla,
Symbol ženství ať ze mne nedělá,
nikdo - ani král, ni bídák z slumů,
nechci být, kdo se předělá,
když poručí král, tak smetou dámu,
Prý něžná jsem, ať šíří fámu,
s chlapy umím to - a přec mne ničí,
nejsem něžná kněžna flámů,
znají mne doma - i v zahraničí,
Jsem na očích - a to mne sklíčí,
jsem unášena na svém prámu,
úspěch chci - i se mi příčí,
když poručí král, tak smetou dámu,
Nemám trofeje své na seznamu,
o mne stojí takřka kdokoli,
kdo mne miluje, a kdo mne v chrámu,
chce chránit proti okolí?,
Kdo zří ve mně pero sokolí,
jímž zakrývat chce stovky šrámů?,
chci mít, s kým bol mne nebolí,
když poručí král, tak smetou dámu,
Ať pokrytci zavřou tu svou tlamu,
milovala jsem krále, co zadán byl,
mne miloval jeden, znal, že bol dám mu,
ten mi svatozář dal - mne zahanbil,
Nešla jsem po penězích - sen mi zbyl,
nebyla zbožím jsem snad jenom v krámu,
mne ke dnu nespoutal, k vrcholu nepřibil“,
když poručí král, tak smetou dámu
| 
