- 14. dubna 2132 stanul Kevin Armstrong, kosmonaut bezvýznamné soukromé společnosti LUNAFT, jako první člověk v historii, uprostřed bezvýznamného měsíčního kráteru Oasis. Na místě pobyl přesně 16 minut, zapíchl vlaječku se jménem společnosti, pořídil foto a počkal až ho vyzvedne lunární modul. Celá ta akce LUNAFT téměř zruinovala, ale bohužel takové byly zákony Velké Základny.

Petru Georgeovi se celý život, přesně jednou ročně zdával sen.

Vystoupí do suchého žáru, na horu uprostřed vesmíru a upustí fixu, když se pro ní ohne zjistí, že stojí na lidských lebkách a všechny jsou počárkované. Ani neví proč a také udělá čárku, následně si uvědomí, že je ve vakuu a v bolestech zemře, ale ještě než zemře, uvidí před sebou muže, kterému se horkem roztečou vlasy na hlavě a strašně mu popálí obličej. Muž také zemře, ovšem horší smrtí než Petr.

Probudí se celý zpocený a ani se nemusí koukat na kalendář. Je 25. února.

- 14. dubna 2133 Kevin Armstrong, mimochodem pravnuk Neila Armstronga, opět stanul jako první člověk v historii, uprostřed kráteru Oasis, alespoň si to myslel. Podivil se nad zapíchnutou vlaječkou, pořídil foto, pobyl na místě přesně 22 minut a pak se udusil. Přibližně večer téhož dne společnost LUNAFT zachytila signál jeho skafandru a celou věc označila jako TOP SECRET. Protože to vyšlo nepochybně daleko levněji.

A ten den bylo právě 25. února a pro Petra to byl slavný den, protože společnost konečně docenila jeho pracovní úsilí v podobě pozvánky do kyslíkových lázní, jediných lázní na Měsíci. Pravdou je, že Petr rozhodně nebyl kdovíjak úžasný pracant. Úplnou pravdou je, že to byl prostě flákač.

Těšil se, jeho spolupracovnice před několika měsíci lázně navštívila a vrátila se naprosto nadšená. Byla ověšená od hlavy až k patě pohledy, čapkou, dvěma balónky, certifikátem a vlaječkou. V kapse měla třicet reklamních bonbónů, které pak ještě několik dní cucala a Petra tím přiváděla k šílenství. Ze svého skromného měsíčního platu si připlatila cestu první třídou a podle jejích slov nikdy nelitovala. Nikdo nelitoval. Nikomu nevadilo, že samostatná kyslíková procedura trvá tak minutu.

Ještě v posteli si otevřel noviny. Ne jen nad hlavou měl velice málo místa, buňku sdílel ještě s třemi dělníky, už patnáct let. Deska postele nad ním byla celá počárkovaná. U Petra se, nejspíše v důsledku jeho pravidelných nočních můr, vyvinula neobvyklá zábava, tedy neobvyklá na Měsíci. V jeho případě se jednalo až o obsesi. Všude kde mohl napsal: UDĚLEJ ČÁRKU. A většinou byl jediným, kdo čárky postupně přidával. Za místním psychologem se svými sny nikdy nešel, naučil se s nimi žít. Soukromě jim říkal -zkouška dospělosti-, protože byly opravdu nepříjemné a znovu a znovu ho překvapovalo, jak moc jsou nepříjemné. Zkouškou dospělosti je začal nazývat nejspíš v době, kdy chodil do skauta.

Zabrousil zrakem do bulvární přílohy a udělalo se mu nevolno.

- 14. dubna 2134 stanul Kevin Armstrong znovu uprostřed kráteru, učinil ty samé procedury jako minulý rok, pobyl přesně 22 minut a zemřel. Ovšem s tím rozdílem, že celé jeho počínání bylo zachyceno webkamerou společnosti LUNAFT. Byla nainstalována jejich sondou, která na místě likvidovala zbytky minulého skafandru. Její instalace byla pro společnost velkým riskem, ve výsledku se jednalo o nejdražší webkameru v historii. Druhý den byl pojmenován jev Oasis a následně navrácen zpět do složky TOP SECRET.

Jacku LaLaynovi vypadly noviny z rukou, nebýt toho, že lidé žijící na Měsíci vydrželi až dvojnásobek srdečních tepů a také samozřejmě dvojnásobek léků, už by byl dávno po smrti. Pro upřesnění, z rukou mu vypadla bulvární příloha měsíčních novin. Měsíční noviny vycházely každý den a vlastně se ani nijak nejmenovaly. Prostě noviny.

Jack LaLayne věděl, že se stalo to, co se jednou stát muselo, ale až do nedávné doby si to nebyl schopen připustit. Všechno šlo jako po másle a on měl moc. Ale poslední dobou si začal nejasně uvědomovat, že ta jeho moc, je mocí poněkud naivní. Možná přerod v jeho uvažování způsobila jediná věc, kvůli které měl důvod žít, jeho dcera Marylin. Byly jí teprve dva roky. Ale spíš to způsobilo, že vysadil to svinstvo. Ony se ty dvě věci pravděpodobně ovlivňovaly navzájem. Pravdou je, že Jack byl impotentní a mít dítě, se v jeho případě rovnalo zázraku. A on ho měl. A taky přestal brát to svinstvo. A právě to všechno dohromady zavinilo, že málem dostal infarkt.

Bylo to zkrátka venku.

- Ve dnech od dubna do listopadu 2134 byla Jacku LaLaynovi, řediteli společnosti LUNAFT, odsouhlasena stavba minizákladny v bezpečné vzdálenosti od kráteru. Tímto krokem veškerý osud společnosti přešel do LaLaynových rukou, které si už tak nebyly příliš jisté.

Záchvat paniky se začal měnit v chladnou kalkulaci, už předtím měl v hlavě plán, jediný plán, který se nabízel. Jediný plán, který mu zaručí vídat, alespoň občas svou dceru. Jediný plán, kterého se bál víc než smrti. Noviny vyšly v pět ráno, to znamenalo, že už je přesně dvě hodiny lovnou zvěří a kde kdo mu mohl elektrickým výbojem uštědřit ránu.

Na měsíci se střelné zbraně nepoužívaly, nikoli z důvodu že by vystřelené kulky mohly způsobit dekompresi, Velká Základna totiž byla zahloubena v zemi. Ovšem vzhledem k nízké měsíční gravitaci, musely být stěny potaženy semišovými nafukovacími matracemi, aby si lidé neustále nerozbíjeli hlavy o stěny. Nemohlo se střílet, protože kulky dělaly díry do těch matrací a ty pak hlasitě explodovaly a hlavně se to velice špatně opravovalo.

A proto Jack LaLayne mohl každou chvílí očekávat smrtící elektrický šok.

- 14. dubna 2135  Kevin Armstrong stanul uprostřed kráteru Oasis a velice se podivil, že zde již lidé jsou. Byl přiveden na minizákladnu a krutou shodou okolností byl 22 minut vyslýchán a následně popraven, protože to bylo nejlevnější řešení. Jack LaLayne, již deset let závislý na efedrinu, začínal být vlastníky společnosti postupně tlačen do rohu.

Petr nenáviděl toho liliputána Boba, největší celebritu Měsíce a všechny ostatní podle jejich eg také největší celebrity. Ale Boba nenáviděl speciálně, nesnášel tu jeho nařvanost.

Zahodil noviny a skákal do koupelen se umýt. Vedle své sprchy uslyšel ušní bubínky trhající zvuky. Lunaboti pravděpodobně hloubily další sprchu.

Petr miloval Lunaboty, protože díky nim se mohl celý život válet a pracovat jen tak na oko. Strčil si prsty do uší a nechal vodu volně stékat po těle.

- Během let 2135 až 2136 Jack LaLayne škemral, prosil a plazil se po kolenou kudy to jenom šlo. Kromě toho si vyšetřil i chvilku na malé nepracovní obědy s několika specialisty, jídlo si platili sami.

Jack seděl ve své kanceláři, rozmýšlel co udělá a kouřil nekonečnou cigaretu. Vlastně nerozmýšlel ani tak co udělá, ale spíš jestli je toho vůbec schopen.

Po neuvěřitelných deseti minutách, co upustil noviny, zavolal své sekretářce a poprosil jí, jestli by mu nemohla zjistit kdy a zdali vůbec, dnes jede někdo do kyslíkových lázní. Když se Jackovi dostalo kladné odpovědi, znovu se mu  rozbušilo srdce.

Měl něco kolem pěti hodin, něž bude odjíždět spoj do kráteru. Na plešatou hlavu si natáhl černě kudrnatou paruku, před měsícem jí ukradl své ženě a v kanceláři ostříhal podle jeho vkusu a parádní měsíčňanský oblek vyměnil za méně parádní měsíčňanský oblek. Vyrazil skrz Velkou Základnu směrem ke své obytné buňce. Byla na měsíční poměry obrovská a dokonale zařízená pro jeho rodinu.

Když skákal přes centrální uzel narazil na malou skupinu Lunabotů, jak nafukují semišové obložení v nově otvíraném úseku, Jackovi se zvedl žaludek. Ani ne tak z těch zvuků, které vydávaly a které nemohli ostatní lidé vystát, jako spíš z Lunabotů samotných.

- Od roku 2136 do roku 2139 Jack LaLayne rozšířil kráterovou základnu a založil Centrum OASIS, samozřejmě vlastněné LUNAFTem. Při hloubení základů dělníci v měsíční skále objevili tajemný otisk připomínající lidskou lebku, ale vzhledem k matoucímu rýhování, byl ohodnocen pouze jako geologická zajímavost. V bulvární příloze měsíčních novin se objevila zpráva o nálezu staré lidské lebky. Čtenáři jí nevěnovali sebemenší pozornost.

- 14. dubna 2140 Jack LaLayne slavnostně představil nový model měsíčního robota, jehož byl sám konstruktérem. Jednalo se o robota humanoidního tvaru a první na co novináři poukázali bylo, že robot vydává nesnesitelné zvuky. Oficiální název produktu zněl Lunabot. Současně s mnohem menším humbukem, prakticky žádným, otevřel kyslíkové lázně Centrum Oasis.

Jack LaLayne si doma celé čtyři hodiny hrál s Marylin, protože svým způsobem to bylo naposledy. Cítil se jako opilý, všechno kolem něho se točilo. Ten neuvěřitelný adrenalin ze strachu ho naprosto ovládal.

Půlhodiny před odjezdem se sebral, řekl Marilyn prosté ahoj a zmizel. Cesta do kráteru trvala dvě hodiny, Jack popíjel lehký cestovní bourbon a usilovně myslel. Po dvou hodinách vyskočil z autobusu a hnal se ke vstupu do lázní, po kontrole dokladů a řádném úplatku, byl vpuštěn dovnitř. Jistým způsobem to byly ty nejrychlejší lázně na světě, stačilo jenom projít a nadýchaný kyslík ve vás zůstal po mnoho let, jak tvrdily brožury.

Jack LaLayne byl na druhé straně a během hodiny odjel zpátky do Velké Základny zpět za Marilyn a jeho ženou. Ten den sním nebyla vůbec řeč.

- V průběhu roku 2140 přijala polovina Velké Základny pozvání do kyslíkových lázní a všichni si připlatili cestu první třídou. Během následujícího roku postupně přišla první série Lunabotů, které do jednoho vlastnila společnost LUNAFT a najímala je Základně na většinu manuálních prací. V dalších letech životní úroveň vzrostla a Měsíc se otevřel novým přistěhovalcům, kteří byli ale stejně nakonec měsíční realitou navýsost zklamáni. LUNAFT vychrlil a chrlí nespočet nových Lunabotů. Pozvánku do kyslíkových lázní bylo možné získat pouze výhrou v tajné loterii. Jack LaLayne se stal nejvlivnějším mužem na Měsíci, ovšem sám nevlastnil ani jedinou akcii LUNAFTu.

Petr Georg celý natěšený doskákal do terminálu odjezdů o celou hodinu dříve a když si krátil čekání návštěvou WC, napsal nad mušli: UDĚLEJ ČÁRKU.

V průběhu cesty shlédl několik dílů jediného seriálu, který byl natáčen na Měsíci a snědl podávanou dehydrovanou večeři. Seriál se nijak nejmenoval. Prošel pestře vymalovanou přechodovou komorou, hlavním motivem byla voda a bubliny a stanul pod velkým měsíčním stanem, který zakrýval střed kráteru.

Podle instrukcí měl klidně projít skrz střed a zhluboka dýchat a na konci vejít do jedněch dveří, přesněji do těch dveří, které budou zrovna otevřené. Vyrazil, zhluboka dýchal, pomalu prošel středem. Ale jeden krok za středem mu z ruky vypadla fixa. A když ji sbíral, rychle napsal na zem zkušenou rukou vandala: UDĚLEJ ČÁRKU.

Několik metrů před sebou zahlédl černovlasého muže, který šel před ním. Evidentně se mu velice ulevilo, protože i z dálky bylo vidět, že když prošel levými dveřmi spadl mu kámen ze srdce. Petr také vešel do levých dveří, kde obdržel pohledy, čapku, certifikát a balónky.

On i ten muž odjeli zpět do Velké Základny. Bonbóny nedostal ani jeden z nich.

- 25. února 2151 se v bulvární příloze měsíčních novin objevila zpráva o nálezu masových hrobů na měsíci. Čtenáři ji nevěnovali sebemenší pozornost.

Jack LaLayne se stal nesmrtelným. Nesmrtelnost však v jeho případě znamenala, donekonečna umírat. A nebyl zdaleka sám.

Petr Georg se stal také nesmrtelným, ale vzhledem k tomu, že je bůh, se to od něj očekávalo. Ovšem k čemu je vesmíru bůh, který má vědomí o rychlosti jedné čárky za rok?

Asi k ničemu.

- 25. února 2152 Jack LaLayne následovaný Petrem Georgem, prošel kráterem Oasis a vstoupil do pravých dveří. Petru Georgu mezitím stačila vypadnout fixa a na místě kam dopadla, si přečetl: UDĚLEJ ČÁRKU, jednu udělal. Následně byli oba bleskově zhypnotizováni, navlečeni do kostýmů Lunabotů a do kazetového přehrávače na hrudi jim dali debutní kazetu Masami Akity. Byly jim podány velké dávky efedrinu a tři měsíce v kuse hloubili měsíční kanály. Po třech měsících v důsledku celkového selhání organismu zemřeli.

- 25. února 2153 Jack LaLayne následovaný Petrem Georgem, prošel kráterem Oasis a vstoupil do pravých dveří. Petru Georgu mezitím stačila vypadnout …